KAPITOLA 13
„ŠEPOT LÁSKY, ŠEPOT NENÁVISTI“
„La partie continue,“ oznámil chef důstojně. „Un banco de trente-deux millions.“
Diváci se naklonili ke stolu. La Chiffre poklepl dlaní na botu, která zachrastila. Pak náhle vytáhl benzedrinový inhalátor a nasál nosem výpary.
„To je strašlivé zvíře,“ poznamenala paní Du Pontová po Bondově levici.
Bond už měl zase čistou hlavu. Zázrakem unikl smrtelnému zranění. V podpaží ještě cítil pot strachu, ale úspěch jeho gambitu se židlí zaplašil všechny poraženecké myšlenky z údolí strachu, jímž právě prošel.
Udělal ze sebe pitomce. Hra byla přerušena nejmíň na deset minut, což byla pro vážené kasino neslýchaná doba. Teď už na něj však čekaly karty z boty. Nesmějí ho zklamat. Cítil srdce až v krku, když čekal, co mu přijde.
Byly dvě hodiny ráno. Kromě hustého davu u baccaratového stolu už byly obsazeny jen tři stoly chemin-de-fer a tři ruletové.
Do ticha kolem svého stolu náhle Bond uslyšel vzdálený krupiérův hlas: „Neuf. Le rouge gagne, impair et manque.“
Mělo to být osudové pro něj, nebo pro Le Chiffra?
Přes zelené more k němu připluly dvě karty.
Le Chiffre ho pozoroval z druhé strany stolu jak chobotnice zpod kamene.
Bond natáhl pravou ruku a přisunul si karty. Oznamoval mu zběsilý tlukot srdce devítkový nebo osmičkový naturál?
Rozložil karty v ruce. Svaly na jeho čelisti se zavlnily, jak stiskl zuby. Celé tělo mu ztuhlo v sebeobranném reflexu.
Dostal dvě královny, dvě červené královny.
Šibalsky na něj pomrkávaly ze stínu dlaně. Byly to nejhorší dvě karty. Neznamenaly nic. Nulu. Baccarat.
„Kartu,“ řekl Bond s úpornou snahou nevpustit do svého hlasu tón beznaděje. Cítil, jak se mu Le Chiffrovy oči zavrtávají do mozku.
Bankéř zvolna otočil své dvě karty.
Měl tři body – krále a černou trojku.
Bond tiše vydechl oblak tabákového kouře. Stále tu byla šance. Teď nadejde okamžik pravdy. Le Chiffre klepl na botu, vytáhl kartu, která se měla stát Bondovým osudem, a pomalu ji otočil.
Byla to devítka, nádherná srdcová devítka, známá u cikánských vykladaček jako „šepot lásky, šepot nenávisti“, karta, která znamenala pro Bonda téměř jisté vítězství.
Krupiér mu ji jemně podal přes stůl. Le Chiffrovi nic neprozrazovala. Bond mohl mít jeden bod, takže jeho součet teď mohl být deset, čili nic, čili baccarat, jak se tomu říká. A taky mohl mít dva, tři, čtyři, i pět bodů. V tom případě by byl jeho maximální bodový zisk čtyři.
Držet tři body a ložit devítku je jedna z nejdiskutovanějších situací ve hře. Pravděpodobnost vylepšení či pohoršení situace je přibližně stejná. Bond nechával bankéře, ať si to prožije, protože bankéř ho mohl dorovnat pouze vytažením šestky. V normální přátelské hře už by dávno ukázal karty.
Teď však nechával ležet své dvě karty před sebou, dva anonymní narůžovělé reversy a srdcová devítka. Devítka mohla Le Chiffrovi říct pravdu, nebo také různé lži.
Celé tajemství bylo ukryto pod reversem dvou karet v kombinaci s obrácenou devítkou. Dvě královny tam líbaly zelené sukno.
Po obou stranách bankéřova orlího nosu stékaly krůpěje potu. Z rudé škvíry úst se tajnůstkářsky vnořil tlustý jazyk a slízl čůrek potu. Le Chiffre se podíval na Bondovy karty, pak na své a znovu na Bondovy.
Pak se celé jeho tělo zachvělo a on se zašustěním vytáhl z boty kartu.
Obrátil ji. Diváci se nahnuli přes zábradlí. Byla to krásná karta, pětka.
„Huit á la banque,“ řekl krupiér.
Bond tiše seděl. Le Chiffre se krvelačně usmál. Byl přesvědčen, že vyhrál.
Krupiérova lopatka sáhla téměř omluvně přes stůl. Kolem stolu nebyl nikdo, kdo by nevěřil v Bondovu porážku.
Lopatka obrátila obě růžové karty na záda. Dvě veselé červené královny se zasmály do světel herny.
„Et le neuf.“
Stůl mohutně vydechl a vzápětí se ozvala změť hlasů.
Bond upíral oči na Le Chiffra. Mohutné tělo skleslo na opěradlo židle, jako by je někdo střelil těsně nad srdcem. Otevřená ústa se v němém protestu jednou nebo dvakrát zavřela a levá ruka vyletěla ke krku. Pak znovu zmrtvěl. Jeho rty byly šedé.
Když se hrom…
