KAPITOLA 21
„Jak pokračuje vaše vyšetřování, pane Kurtzi?“
Kurtz si odfrkl. „Vyšetřování za všechny prachy. Asi tak pět minut jsem vyslýchal manželku vašeho někdejšího účetního a do hodiny bylo po ní. To je zatím všechno.“
„Ono vám o vyšetřování koneckonců nikdy ani nešlo, že, pane Kurtzi.“
„O tom mi povídejte. Vždyť to byl koneckonců můj nápad, ne? A můj plán, zdá se, zatím vychází. Už proti mně podnikli první kroky.“
„To máte na mysli Carla?“
„Ne,“ zavrtěl hlavou Kurtz. „Mám na mysli to, že když zabili – zmasakrovali – paní Richardsonovou, někdo zavolal poldům, aby to hodil na mě. Chystali se mě oddělat v okresní.“
Don Farino si promnul obličej. Na tak starého a nemocného člověka měl překvapivě růžové tváře. Kurtzovi maně blesklo hlavou, jestli don nepoužívá mejkap.
„A přišel jste na to, kdo to na vás ušil?“ zeptal se Farino.
„Doneslo se mi, že v tom mohl mít prsty ten magor Malcolm Kibunte, co občas dělá pro vašeho právníka Milese. Víte o něm něco? Nebo o tom jeho parťákovi s kudlou, Řezníkovi?“
Farino zakroutil hlavou. „Dneska už člověk všechnu tu černou sebranku, co se dostane do města, nestačí sledovat. Aspoň předpokládám, že jsou to černoši.“
„Malcolm je,“ přisvědčil Kurtz. „Ale Řezníka mi popsali jako albína.“
„A kdo vám řekl, že se vás chystali oddělat, a dal vám tahle jména, pane Kurtzi?“ Farino se na něj hloubavě zahleděl.
„Vaše dcera.“
Farino zamžikal. „Moje dcera? Vy jste mluvil se Sophií?“
„Nejen mluvil,“ odvětil Kurtz. „Složila za mě kauci dřív, než mě stačili poslat do okresní, pak mě odvezla k sobě a pokusila se mě ušukat k smrti.“
Don Farino vycenil zuby a zaťal si pod dekou prsty do kolene. „Dávejte si pozor, pane Kurtzi. Mluvíte až příliš otevřeně.“
Kurtz pokrčil rameny. „Platíte mě za fakta. Na tom jsme se dohodli už přes Skaga, než jsem se dostal ven – budu vám dělat falešnou návnadu a zjistím, kdo vás podvádí. Vaše dcera sama projevila iniciativu – jak v případě kauce, tak v případě sexu –, já jen podávám hlášení.“
„Sophia byla vždycky cílevědomá a odjakživa měla… pochybný úsudek při výběru sexuálních partnerů,“ pronesl Farino.
Kurtz znovu pokrčil rameny. Sophiiny úsudky mu byly ukradené, stejně jako urážka, která se ve Farinových slovech skrývala.
„Sophia vám tedy řekla, že Miles je ve spojení s těmi dvěma zabijáky?“ pokračoval tlumeným hlasem Farino. „Z toho by vyplývalo, že podle ní je za vším Miles.“
„Jo. Což ovšem neznamená, že mi řekla pravdu. Možná má sama v kapse jak Milese, tak Malcolma s tím řeznickým fanatikem.“
„Říkáte ale, že právě ona za vás složila kauci a varovala vás ohledně té chystané vraždy ve věznici, pane Kurtzi.“
„Složila za mě kauci. Tu chystanou vraždu v okresní jí musím věřit.“
„Proč by se namáhala a lhala vám?“ nechápal Farino.
„Třeba aby si mě proklepla,“ odpověděl Kurtz. „Aby zjistila, co jsem vážně zač a kolik toho vím. Aby se dostala mimo moje podezření.“ Vyhlédl z okna s tónovaným sklem. V ulici panovala hluboká tma. „Pane Farino, Sophia mě vytáhla ven na kauci, odvezla mě k sobě a bezmála mě dovlekla do postele. Možná je to vážně coura, jak říkáte, nechce se mi ale věřit, že by jí k tomu svádění pohnula čistě jen moje neodolatelná osobnost.“
„Pochybuji, že by vás musela nějak extra svádět, pane Kurtzi.“
„O to nejde,“ namítl Kurtz. „Sám dobře víte, že je to inteligentní ženská – koneckonců právě proto se obáváte, že by za Richardsonovým zmizením a přepady náklaďáků mohla být právě ona –, čili jistě chápete, že k tomu všemu pravděpodobně měla svoje důvody.“
„Sophia má ale tak jako tak zdědit celé moje jmění i většinu rodinných podniků,“ pronesl don s pohledem upřeným na své zaťaté ruce.
„To mi řekla taky,“ přikývl Kurtz. „Napadá vás, proč by to mohla chtít uspíšit?“
Don Farino odvrátil tvář. „Sophia byla vždycky… netrpělivá. A chtěla by být don.“
Kurtz se zasmál. „Ženská nemůže být don.“
„To možná Sophia odmítá přijmout,“ opáčil Farino s nepatrným úsměvem.
„Vy se ještě zdaleka nechystáte do starýho železa ani nejste tolik mimo mísu, …
