20
………………………………………
Luke ani Roxanne by nikdy nepřipustili, že prožívají románek na lodi. Mořský vánek, nádherné západy slunce a paluby osvícené měsícem by ovlivnili jiné, ale je rozhodně ne. Nesouhlasili by, že prožívají líbánky. Ale podle předpokladu, že jde o čas, kdy se lidé poznávají, soustředí na milence a užívají si sexu, se jejich líbánky přehouply do třetího týdne.
Objevili na sobě už dost. Luke třeba s úlevou zjistil, že není žárlivý hlupák. Vlastně ho docela těšily pohledy cizích mužů, když se v místnosti objevila Roxanne. S úsměvem pozoroval, jak s ní jiní flirtují. Stačila trocha hrdosti a důvěry. Byla přece nádherná a byla jeho.
Roxanne zjistila, že se pod slupkou drsného, problémového kluka skrývá něžný a laskavý muž. Nepřestával ji okouzlovat šarmem a zkušeností. Přesto zůstával bratrsky loajální a toužil být milován stejně jako ona.
Dokázali se soustředit jeden na druhého i v místnosti plné lidí. Nemuseli se dotýkat nebo mluvit, komunikovali pohledy.
Během této nepřerušované pohádky jim chybělo jen jedno, jak se oba shodli. Zatím ještě nenašli cíl nové akce. Srdce zlodějů už dlouho neklidně bilo. Pravda, alespoň trochu se nabažilo, když obrali jistou madam Cassellovou o starožitný markazit a sadu rubínových šperků. Ta žena totiž celých sedm dnů na lodi otravovala Jacka svými požadavky a stížnostmi, tak jí aspoň zavdali skutečný důvod ke špatné náladě.
Jenže to bylo příliš snadné. Roxanne stačilo mezi výstupy vejít do kajuty a najít mezi zavazadly zamčenou kazetu. Při pohledu na jednoduchý zámek ale změnila plán. Než by Lukeovi odevzdala celou krabičku, odemkla ji sponkou paní Cassellové, šperky přesunula do kapsy a zamčenou kazetu vrátila na své místo.
Luke přesně podle plánu procházel právě po chodbě.
„Problém?“
„Vůbec ne,“ usmála se a plácla se do kapsy. „Jen si pro něco skočím do kajuty. Výstup nezmeškám.“
Zvedl ji do náruče a políbil. Během polibku si prohlédl šperky v její kapse. „Máš tři minuty, Rox.“
Sotva polovinu časují zabralo uschování lupu pod falešné dno kufříku s make-upem, ještě si opravila rtěnku, co jí Luke rozmazal, a výstup stihla přesně na čas.
Všichni se pak shodli, že jde o velmi krásnou soupravu s kvalitními kameny, jen radost z té příliš snadné práce se nedostavila.
Nouvelleovi do jednoho toužili po skutečné výzvě.
„Možná bychom mohli zkusit něco v přístavu,“ navrhla Roxy zamyšleně, když postávala s Lily na palubě. V Montrealu přicházeli noví pasažéři a trousili se na palubu s koktejly v rukou. Luke s Myšákem se vytratili na olympijský stadion na zápas Expos proti Dodgers.
„Snad ano.“ Lily byla v myšlenkách u Maxe. Když se ráno probudila, našla ho znovu zabraného do knih. V prstech si pohrával s mincí, která mu z nich ovšem několikrát vypadla.
V jeho tváři se pak objevila bolest, kterou Lily nedokázala nijak utišit.
„Myslela jsem na Newport,“ pokračovala Roxanne. „Tam bydlí spousta boháčů. Až tam zase dorazíme, mohli bychom se porozhlédnout.“
„Ty jsi mu tolik podobná.“ Lily se s povzdechem obrátila od zábradlí. „Pokud zrovna nějaká akce neprobíhá, už plánuješ další. Jen tak jsi dokonale šťastná.“
„Život je příliš krátký a člověk toho musí stihnout co nejvíc.“ Lišácky se usmála. „A já jsem ráda na světě.“
„A co kdybys najednou o všechno přišla?“ Lily si začala nervózně pohrávat s nefritovým přívěskem, který jí Max koupil v Halifaxu. „Kdybys už nic z toho dělat nemohla? Magii ani to ostatní.“
„Kdybych se jednou probudila a všechno bylo pryč? A zůstalo jen to obyčejné?“ Roxy našpulila rty a pak se rozesmála. V jednadvaceti si stáří neuměla představit. „Strčila bych hlavu do první plynové trouby.“
„To neříkej.“ Lily ji prudce chňapla za ruku. „Takové věci nikdy neříkej.“
„Drahoušku, já jen žertuju.“ Roxy překvapeně vykulila oči. „Lidi prostě často zapomínají, že nic netrvá věčně. Ať je to krásné nebo ošklivé, když chvíli počkáš, změní se to.“
„Jistěže.“ Lily se zastyděla, pustila Roxyinu ruku, ale hrdlo měla stažené. „Mě si nevšímej, asi jsem trochu přetaž…
