Mravenci se nedají (Ondřej Sekora)

JAKÁ PŘEKVAPENÍ UVIDĚL FERDA NAHOŘE I DOLE

Když Ferda vyšel nahoru, stanul překvapen. Co se to děje? Nyní k večeru by už vlastně mělo být po práci. Ale nahoře vůbec nebylo po práci.

Jedno poschodí měli už opravdu hotovo a teď ještě stavěli nad základy nových staveb podivné vysoké sloupy.

„K čemu tyto sloupy?“ nechápal Ferda. „Co s tím chcete? To přece nebylo v plánu?“

„Budeme mít noční směnu,“ smál se vítězně Buchtička.

A než se Ferda vzpamatoval, přišlo další překvapení. Vlastně přiletělo. Ve vzduchu zakroužily světlušky, zavolaly na Buchtičku: „Tak už jsme tu!“ a usedly si klidně na sloupy, na každý sloup jedna, jako živé svítilny.

Ferda se rozběhl, ale za chvíli zvolnil krok a nestačil se ohlížet a divit. Co to? Zde, kde vedla dolů jen obyčejná díra, jsou nyní krásné kamenné schody, tuhle je zase nové skladiště trámů a zde, propánakrále, zde chodí mravenci průvodem. Co se to děje?

Div divoucí! Nad staveništěm se rázem rozsvítilo jako ve dne, z chodby mraveniště nastoupila pod Nebojsovým vedením parta mravenců se zpěvem“Vyhrňme si rukávy!“ a začalo se pracovat, pokračovalo se ve stavbě jako ve dne.

„Vidíš to?“ ptal se zdrcený Brbula.

„Vidím, vidím!“ volal nadšeně Ferda. „To je krásné! To je nádherné! To musím říci mamince, co všechno mravenci dovedou a jaký je Buchtička chlapík!“

Hrůzou zkamenělého Brbulu zanechal nahoře a utíkal do maminčiny komnaty.

Ale maminka už věděla všechno. „Moje chůvičky mi to už pověděly. Běž se raději podívat k Prácičkovi!“

Za chvíli už Ferda viděl, co se to děje. I Prácička si udělal na všechno plán a všem rozdělil práci. Jedni mravenci jenom nosili trámy, druzí trámy stavěli. Třetí jen do trámů tloukli a tak rychle zvedali podpěry nové a pevné chodby, jakou ještě nikdy v mraveništi neměli. Další řada mravenců vynášela vyhrabanou hlínu, vyhrabané kameny a všechno šlo ráz, dva, tři za sebou, ani na jednom místě se to nezastavilo, jako by tu pracoval nějaký ohromný stroj.

„Ale to ještě nic není. Zítra uvidíš, jak si budeme opatřovat trámy!“ sliboval Ferdovi radostně Prácička.

„Budeme to mít krásné mraveniště!“ radoval se Ferda. A když usínal, ještě si šeptal: „To jsem opravdu zvědav, co zase zítra uvidím.“

Ale co uviděl, to se mu nikdy ani ve snu nezdálo.