Nedostatek důkazů (James Patterson)

Kapitola 11

PRO ŘEZNÍKA BYLO velmi snadné splynout s davem na-foukaných vysokoškolských studentů v kampusu univerzity Georgea Washingtona. Měl na sobě džíny a šedé pomačkané tričko s nápisem „Katedra tělesné výchovy“ a v podpaží nesl knížku od Isaaca Asimova. Celé dopoledne četl na různých lavičkách jeho Nadaci, díval se po studentkách, ale hlavně stopoval Marianne, Marianne. Jo, byl trochu obsedantní. Ve srovnání s jeho ostatními problémy to však nestálo za řeč.

Ta dívka se mu opravdu líbila a on ji sledoval už čtyřiadvacet hodin, během kterých mu zlomila srdce. Neposlechla ho a mluvila. Věděl to jistě, protože ji slyšel hovořit s její nejlepší kamarádkou Cindi o „poradkyni“, s níž se setkala před několika dny. Pak odešla na druhé „sezení“ a porušila tak jeho výslovný příkaz.

Chyba, Marianne.

Po polední přednášce o užvaněné britské literatuře osmnáctého století odešla Marianne, Marianne z kampusu a on ji sledoval ve skupince asi dvaceti studentů. Hned poznal, že má namířeno domů. Výborně.

Možná už jí pro ten den skončila výuka, nebo měla třeba velkou pauzu mezi hodinami. Ať tak či tak, na tom nesešlo. Porušila pravidla a musela pykat.

Jakmile věděl, kam jde, rozhodl se ji předběhnout. Jako studentka posledního ročníku mohla bydlet mimo kampus. Se Cindi si našly byt se dvěma ložnicemi v Davis Street kousek od Třicáté deváté ulice. Byl ve třetím patře domu bez výtahu a on se dostal dovnitř bez problémů. Zámek na dveřích byl pro smích.

Rozhodl se, že si při čekání udělá pohodlí, zul se a svlékl do naha. Nechtěl mít totiž šaty od krve.

Pak už jen čekal, četl si a lelkoval. Jakmile Marianne vstoupila do svého pokoje, sevřel ji Řezník oběma rukama a přiložil jí k hrdlu skalpel.

„Ahoj, Marianne, Marianne,“ zašeptal. „Nepovídal jsem ti, abys mlčela?“

„Nikomu jsem o tom nepověděla,“ bránila se. „Opravdu.“

„Lžeš. Varoval jsem tě, co se stane. Dokonce jsem ti to ukázal, sakra.“

„Mlčela jsem. Přísahám.“

„Také jsem přísahal, Marianne. Na oči své matky.“

Zničehonic pohnul rukou a prořízl studence zleva doprava hrdlo. Pak ji řízl ještě jednou, opačným směrem.

Zatímco s chroptěním umírala na podlaze, pořídil několik snímků.

Prvotřídní záběry, o tom nebylo pochyb. Nechtěl na Marianne, Marianne nikdy zapomenout.