Desáté výročí (James Patterson)

Kapitola 7

Toho rána v půl deváté seděla Yuki Castellanová u dubového stolu v malé konferenční místnosti v kanceláři okresního prokurátora v sedmém patře Baráku.

Podle očekávání byla nervózní.

Právě teď procházela fází mírné úzkosti, která však měla zesílit s blížícím se začátkem procesu.

Tohle byl její velký den. A v sázce bylo hodně.

Věnovala tomu případu rok života a všechno se to mělo rozjet ani ne za půl hodiny. Doktorka Candace Martinová bude souzena pro vraždu prvního stupně a Yuki bude zastupovat obžalobu.

Yuki znala každý detail toho případu, každého svědka, každý drobek přímých i nepřímých důkazů.

Obžalovaná byla vinna a Yuki ji musela usvědčit v zájmu své pověsti na prokuratuře a své víry v sebe.

Yuki byla spokojená s výběrem poroty. Složky o případu uložené v jejím notebooku byly v dokonalém pořádku. V deskách s přihrádkami měla seřazené důkazní materiály a na kartičkách napsané poznámky pro případ, že by se zasekla při úvodní řeči.

Svou úvodní řeč nacvičovala už několik dní, zkoušela ji se svým šéfem a několika kolegy. A znovu si ji prošla se svým zástupcem u stolu obžaloby Nickem Gainesem.

Uměla ji dokonale a byla si jistá, že celý proces půjde jako po másle.

Do konferenční místnosti vstoupil Nick s kávou pro dva. Usmíval se od ucha k uchu a střapaté vlasy mu visely přes límec.

„Vypadáš skvěle,“ řekl jí.

Yuki nad tím komplimentem jen mávla rukou. Měla na sobě svůj „soudní dres“, jak tomu říkala: bílou hedvábnou blůzu, perlový náhrdelník po své zesnulé matce, modrý kostým s jemným proužkem a lodičky na nízkém podpatku. V černých vlasech po ramena jí zářil jeden fuchsiový pramen.

„Chci vypadat dobře,“ řekla. „Neomylně. Připraveně. A chci, aby si ze mě obhajoba nadělala do kalhot.“

Gaines se zasmál a Yuki po krátkém zaváhání také.

„Tak co, Nicky? Nepůjdeme tam o něco dřív?“ řekla.

Dva zástupci okresního prokurátora prošli bludištěm kancelářských kójí do chodby. Nastoupili do výtahu a sjeli do druhého patra, kde hlavní chodbu po obou stranách lemovaly dveře soudních síní.

Yuki byla cestou uzavřená do sebe, psychicky se připravovala na nadcházející utkání. Připomínala si, že je oddaná své práci. Chytrá. Byla dokonale připravená a věděla, co řekne.

A teď to nejtěžší.

Zbývalo jí ještě vymést z hlavy pavučiny pochybností.