KAPITOLA TŘICÁTÁ PRVNÍ
Večer už Hal nic víc o svém plánu neřekl. Zatím byl jen v hrubých obrysech a Hal ho chtěl zvážit důkladněji, než ho probere s ostatními. Po zbytek večera se podrobně vyptával Mannoka na Raguzu: kdo řídí přístav, jak lodě získávají přístup a ochranu a na všechno ostatní, co ho v tu chvíli napadlo. Chtěl si o pirátském přístavu udělat co možná nejúplnější obrázek. Později, když se společně s posádkou vrátili na Volavku, seděl ještě dlouho na přídi, pohodlně opřený zády o zakrytý Drtič. Sledoval, jak měsíc putuje po obloze a hvězdy se jako vznešený průvod zvolna sunou tmavou nocí, a promýšlel svůj nápad. Nakonec zazíval, přitáhl si ovčí kazajku až k uším, sroloval pletenou čepici dolů a usnul.
Ztuhlého a prochladlého ho probudila rajská vůně čerstvé kávy. Otevřel jedno kalné oko. V podřepu se k němu skláněl Edvin a pod nos mu přistrkoval lákavou misku.
„Odkud se vzala?“ zamumlal rozespalým hlasem. Uchopil misku, upil kávy a blaženě přimhouřil oči. Edvin se usmíval od ucha k uchu.
„Vezla ji Freytova loď,“ odpověděl. „Mermomocí nám chtěl pár liber věnovat. Já byl pochopitelně proti − asi tak dvě vteřiny. Pak jsem ji milostivě přijal.“
„U Lorganových uší, ta je ale dobrá,“ pochvaloval si Hal. Káva, kterou vezli z Limmatu, byla přinejlepším průměrná. Tahle byla silná a hutná a navíc čerstvě umletá. Znovu se napil a cítil, jak mu horký nápoj proudí po celém těle a vyhání ztuhlost ze svalů.
Loď kolem něho pozvolna ožívala, posádka procitala, vstávala a protahovala se. V případě, že bezpečně kotvili jako teď, mohl Edvin rozdělat na palubě kuchyňský oheň − na roštu s dřevěným uhlím, spočívajícím v mělké nádržce s mokrým pískem. Vůně vařené kávy a opékané slaniny s vejci z velké kuchyňské pánve zavanula chlapcům do nosu a vytrhla je ze spánku.
„Nic nevzbudí kluky tak spolehlivě jako vůně jídla,“ prohodil Thorn jen tak do větru. Upřel zvědavý pohled na Hala. „Ty jsi strávil noc tady, viď? Něco tě trápí?“
„Dalo by se to tak říct. Přemýšlel jsem o tom našem problému s Havranem. Myslím, že jsem přišel na způsob, jak nás dostat do Raguzy, aniž by na nás odtamtud zaútočili.“
Zatímco Hal mluvil, přiblížila se k nim Lydia. Zaslechla posledních několik slov.
„Vracíš se k tomu, o čem jsi mluvil včera večer?“ otázala se. „Když jsi říkal, že se staneme piráty?“
„Totiž… ano,“ připustil Hal trochu strnule. Vlastně doufal, že tuhle část plánu předloží až jako závěrečné překvapení. Jenže Lydia ho teď předběhla a prozradila to. Holky nemají smysl pro napětí, pomyslel si zamračeně. Žádný div, že hrdinské příběhy jsou hlavně dílem mužských vypravěčů.
Thorn však projevil o nápad zájem, ať s napětím nebo bez. „Jak si představuješ, že to uděláme?“ zeptal se. Při odpovědi Hal ukázal na Mořského jestřába, pohupujícího se lehce na vlnách vedle nich.
„Uvažoval jsem o způsobu, jakým se Zavak vloudil do přístavu v Limmatu,“ řekl. „Napadlo mě, že bychom si z něj mohli vzít příklad. Když se objevíme před Raguzou a bude nás zuřivě pronásledovat Mořský jestřáb, je pravděpodobné, že nás budou považovat taky za piráty.“
Lydia svraštila čelo. „Zavak asi sotva skočí na svou vlastní lest,“ zapochybovala. „V každém případě pozná Volavku. Už ji viděl.“
„V tom je ten vtip,“ odpověděl Hal. „My nepotřebujeme přesvědčovat Zavaka. My musíme přesvědčit člověka, který vládne Raguze − Mannok mi říkal, že má nějaký divný titul, kropajo, nebo tak nějak. Řekneme, že nás Zavak najal pro nájezd na Limmat a pak nás nechal v bryndě společně s Rejnokem. To nám pomůže, pokud se nás Zavak bude snažit očernit. Samozřejmě že by nás napadal, kdyby nás předtím zradil a nechal na pospas smrti. Musel by to udělat.“
Thorn uvažoval o Halových slovech a zamyšleně si palcem a ukazovákem mnul bradu.
„To není špatný nápad,“ řekl. „Všechno bude pochopitelně záviset na tom, abychom se k tomu veliteli dostali jako první a přednesli mu svou věc dřív, než to udělá Zavak.“
Hal pokrčil rameny. „Bude lepší, když to dokážeme, ale není to nejdůležitější. V každém př…
