04 KAPITOLA
WEST STREET ÚSTILA DO JEDENÁCTÉ AVENUE PŘÍMO NAPROTI Pier 56, kde se doprava, směřující na západ, vyhýbala Čtrnácté ulici a stáčela se na sever. Velký černý tahoe uvízl v zácpě a připojil svůj klakson k příšernému houkání, odrážejícímu se od vysokých budov, které se neslo až přes řeku. Projel okolo devíti bloků a na Třiadvacáté ulici se stočil doleva, pak na Dvanácté si to namířil zase na sever. Ploužil se skoro krokem, dokud neminul zadní část Javits Convention Centra, a pak zase uvízl v zácpě, která proudila ze Západní dvaačtyřicáté. Dvanáctá vyústila v Millerovu dálnici a kolona se pořád sunula pohromadě, po celou cestu přes rozlehlou neuspořádanou oblast železničního seřadiště. Pak Millerova přešla v dálnici Henryho Hudsona. Pořád jeli pomalu, ale dálnice Henryho Hudsona byla vlastně trasou 9A, která by v Crotonville měla vyústit v trasu 9, po níž by pokračovali do Garrisonu. Přímo, bez odboček, ale oni byli stále na Manhattanu, beznadějně zatarasení u Riverside Parku, celou půlhodinu poté, co se vydali na cestu.
* * *
Zavinil to hlavně textový editor. Kurzor trpělivě blikající uprostřed slova. Otevřené dveře a opuštěná kabelka, to všechno působilo přesvědčivě, ale ne podezřele. Úředníci si často odskočí a ne vždycky za sebou zavřou dveře. Sekretářka mohla jen odběhnout přes chodbu a něco ji zdrželo: třeba šla pro kancelářský papír nebo ji někdo požádal, aby mu pomohla s kopírkou, to se mohlo protáhnout na šálek kávy a líčení šťavnatých podrobností ze včerejší schůzky. Osoba, která předpokládala, že nebude přítomná tak dvě minuty, by mohla nechat v místnosti kabelku a dveře otevřené, a nakonec by se vrátila třeba za půl hodiny. Ale nikdo by nenechal počítač nezajištěný. Ani na minutu. A tahle žena to udělala. Na obrazovce vyskočila otázka CHCETE ULOŽIT ZMĚNY? To znamenalo, že vstala od stolu, aniž by zadala pokyn k uložení, což pro lidi, kteří se celý den potýkají se softwarem, znamená takovou samozřejmost jako dýchání.
Nevypadalo to vůbec dobře. Reacher procházel další velkou halou na Grand Central, v ruce držel šálek černé kávy z automatu. Zmačkal kelímek a ohmatal roličku bankovek v kapse. Byla dost silná na to, k čemu se chystal. Rozběhl se zpátky a zahnul k nástupišti, kde byl k odjezdu přistavený vlak do Crotonu.
* * *
Dálnice Henryho Hudsona se větví do spleti ramp, vinoucích se okolo 170. ulice, a severní ulice opět vybíhají na Riverside Drive. Stejná cesta, stejný směr, žádná zatáčka, ale souhrn veškerého takového hustého provozu znamená, že když jeden řidič zpomalí na méně než průměrnou rychlost, může se dálnice nebezpečně ucpat a uvěznit stovky lidí. A to všechno proto, že jakýsi venkovský řidič daleko před nimi zazmatkoval. Velký černý tahoe byl donucen zastavit přímo naproti Fort Washingtonu a dál, po celou cestu pod Washingtonovým mostem, se musel omezit jen na trhavé popojíždění. Pak se Riverside Drive rozšířila, to znamenalo přeřadit na trojku, dokud tabule se jménem ulice opět neohlásila Henry Hudson a fronta u mýtného vůz zase nezarazila. Čekal v pruhu, odkud mohl po zaplacení vyrazit z ostrova Manhattan na sever přes Bronx.
* * *
Existují dva typy vlaků, které křižují trať tam a zpátky podél řeky Hudson mezi nádražími Grand Central a Croton Harmon: lokálky a rychlíky. Rychlíky nevynikají žádnou větší rychlostí, ale méně často staví. Celou cestu lze s nimi absolvovat za čtyřicet devět až dvaapadesát minut. Lokálky staví všude a opakované brzdění, čekání a rozjíždění prodlouží cestu tak na pětašedesát až sedmdesát čtyři minut. Rychlíkem by ušetřil maximálně čtyřiadvacet minut.
Reacher jel lokálkou. Dal průvodčímu pět a půl dolaru za denní jednosměrnou jízdu a usadil se na prázdné lavici pro tři osoby, ta přemíra kávy ho zmohla, opřel si hlavu o okno, uvažoval, do čeho se to řítí a proč a co si počne, až dojede do cíle. Vrtalo mu hlavou, jestli se mu podaří dojet včas, aby to dokázal, ať už by to bylo cokoli.
* * *
Trasa 9A přešla v 9 a stočila se el…
