Výstup 11.
Trivalin s Isabellou, Dottore, Scaramouche.
TRIVALIN (zpitě):
Je někdo přítomen, kdo Isabellu chce?
Ať přihlásí se jen!
SCARAMOUCHE:
Já, Trivaline, já,
ne, já ne, nýbrž on, Dottore Bourdalon,
chci řídi Baloard; toť učený je pán
a pravý šarlatán, jenž třikrát promován,
Dottore Berolán, chci říci Bourdalon.
Vše léčit umí on, vyhánět nemoce,
od dětí pomoci, Dottore Bolerád,
chci říci Baloard. On Isabellu chce,
ne, on ne, nýbrž já; on však ji léčit chce,
což v jeho stáří již mně zdá se nemravným.
DOTTORE:
Jen směj se starému, tak jako dávno kdysi
zlé děti v čítance se smály: Pojď sem, lysý!
Však medvěd sežral je –
SCARAMOUCHE:
A když je sežral, pravil:
Ty děti nezbedné jsem velmi dobře strávil,
však starce lysého, to přísahám vám, páni,
jen proto pustil jsem, že není vůbec k žraní.
Tak kniha učí ty, kdož toho nevědí,
že mají zhubeni být všichni medvědi,
a též že starcové ve věku mnoholetém
jsou lysí zpravidla a nebezpečni dětem.
TRIVALIN (k Isabelle): Ty miluješ mne, rci?
ISABELLA (v jeho náručí): Ó ano!
(Líbají se.)
DOTTORE:
Jak jsou šťastni!
Tak, vizte, příroda si nalézá své cesty.
To není nemravné, co přirozeno jesti,
a jenom v přirozeném hledejme své štěstí.
SCARAMOUCHE (na rampě):
Mé panstvo, slyšte mne, jen nelekejte se
a klidni zůstaňte; vždyť horší pohromy,
jak požár Tróje byl neb zkáza Sodomy,
se přihodily už než to, co řeknu vám:
hle – hoří divadlo! Již krovy praskají,
dým k nebi valí se a skvělé plameny
již, ejhle, stravují zde plafond nad námi.
Tož vstaňte pomalu a zvolna vyjděte,
jen klidně, pánové; z vás každý dámu chop
a k prsoum přiviň ji a vynes pozvolna,
bys slu…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.