2,53 $
Elektronická kniha: Karel Čapek – Věc Makropulos (jazyk: Čeština)
E-kniha Karel Čapek: Věc Makropulos
Karel Čapek[9.1.1890-25.12.1938] Český prozaik, dramatik, novinář a překladatel první poloviny 20. století. Narodil se u Trutnova, do obecné a měšťanské školy však chodil v Úpici, kam se rodina přestěhovala. Roku 1901 nastoupil Čapek do gymnázia v Hradci Králové. Jako student kvarty vstoupil do tajného studentského debatního spolku, což nakonec vedlo k jeho vyloučení ze školy. Odešel tedy do Brna k sestře,...
| Autor | |
|---|---|
| Jazyk | |
| Vydáno | |
| Žánr | |
| Název originálu | |
| Formát | ePub, MOBI, PDF |
Solicitátorův pokoj u dr. Kolenatého. V pozadí dveře ven, vlevo do kanceláře. Při zadní stěně vysoká registratura s nesčetnými příhradami abecedně značenými; při ní žebříček. Vlevo stůl solicitátorův, uprostřed dvojitý stůl písařský, vpravo několik křesel pro čekající klienty. Na stěnách různé tarify, vyhlášky, kalendář atd. a telefon. Všude plno listin, knih, fasciklů a aktů.
VÍTEK (uklízí akta do registratury): Ach je! Ach bože! Jedna hodina… Starý už nepřijde. – Causa Gregor-Prus. G, GR, tady. (Vylézá po žebříčku.) Causa Gregor. Koukej, takys už dodělala. Ahi! Ach bože! (Listuje ve fasciklu.) Osmnáct set dvacet sedm. Osmnáct set dvaatřicet. Dvaatřicet. Osmnáct set čtyřicet. Čtyřicet. Čtyřicet. Čtyřicet sedm. Za pár let jsme mohli mít stoleté jubileum. Škoda tak krásného procesu! (Zastrkuje fascikl.) Zde… odpočívá… causa Gregor-Prus. Ahi, nic netrvá věčně. Vanitas… Prach a popel… (Usedne zamyšleně na nejvyšší příčli žebříčku.) To se ví, šlechta. Stará šlechta. Jak by ne, baron Prus. A soudí se to sto let, špinavci! – (Pauza.) „Citoyen! Občané! Což strpíte nadále, aby tito privilegovaní, tato stará šlechta hýčkaná králi Francie, tento stav, jenž za své výsady neděkuje přírodě ani rozumu, nýbrž tyranii, tento hlouček dvořanů a dědičných hodnostářů, tito držitelé půdy, moci i práv…“ Ahi!
GREGOR (zůstane stát ve dveřích, sám nepozorován, chvilku poslouchá): Dobrý den, občane Marate!
VÍTEK: To není Marat, to je Danton. Řeč z 23. října 1792. Prosím tisíckrát za odpuštění, pane.
GREGOR: Doktor tu není?
VÍTEK (slézá ze žebříčku): Dosud se nevrátil, pane.
GREGOR: A rozsudek?
VÍTEK: Nevím nic, pane Gregore, ale –
GREGOR: Stojí to špatně?
VÍTEK: Nemohu sloužit; ale škoda tak krásného procesu, pane.
GREGOR: Je ztracen?
VÍTEK: Nevím; náš starý je od rána u soudu. Ale já bych –
GREGOR (vrhne se do klubovky): Zatelefonujte tam. Volejte doktora Kolenatého. Rychle, člověče!
VÍTEK (běží k aparátu): Prosím hned. Haló! – (Obrací se od aparátu.) Já bych to, pane, nebyl hnal k Nejvyššímu soudu.
GREGOR: Proč?
VÍTEK: Protože – Haló, dva dva třicet pět. Tři pět, ano. – (Obrací se.) Protože to znamená konec, pane.
GREGOR: Jaký konec?
VÍTEK: Konec procesu. Konec causy Gregor. To už nebyl proces, pane, to byla historická památka. Když už to trvá přes devadesát – (Do aparátu:) Haló, slečno, je u vás ještě advokát Kolenatý? Tady jeho kancelář. Že ho prosím k aparátu. – (Obrací se.) Fascikl Gregor, pane, to je kus dějin. Skoro sto let, pane – (Do aparátu:) Haló! Už odešel? Tak děkuju. (Pověsí sluchátko.) Už odešel. Je asi na cestě sem.
GREGOR: A rozsudek?
VÍTEK: Nemohu sloužit, pane. Já bych chtěl, aby nebyl žádný. Já – já si nemohu pomoct, pane Gregore; ale když si pomyslím, že dnes je poslední den causy Gregor – Už na ní píšu dvaatřicet let. Tehdy sem chodil váš nebožtík pan otec, dej mu bůh věčnou slávu; ale on a nebožtík doktor Kolenatý, otec tohohle, to byla velká generace, pane.
GREGOR: Děkuju.
VÍTEK: Náramní právníc…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.