Mnemotechnika
Alfred Moorhead vhodil zprávu do kastlíku s nálepkou "Pošta k odeslání" a usmál se, protože si uvědomil, že byl schopný něco si ověřit, aniž přitom musel dlouze hledat v archivních záznamech a poznámkách. Před šesti týdny by něco podobného ještě nedokázal. Avšak poté, co absolvoval dvoudenní seminář zaměřený na dokonalejší využití paměti, jména, fakta a čísla mu vyskakovala před očima jako čertíci z krabičky. Seminář v podstatě nepřímo vyřešil všechny problémy jeho nekomplikovaného života kromě jednoho: jeho neschopnosti dosáhnout jakéhokoli pokroku v navázání vztahu se svou sekretářkou Ellen, kterou již dva roky tajně zbožňoval...
"Mnemotechnika je způsob, jak si zlepšit paměť," začal instruktor na semináři první lekci. "Využívá dvou základních psychologických faktů: věci, o něž máme trvalejší zájem, si pamatujeme déle než věci, které nás příliš nezajímají, a živé obrazy se nám vryjí do paměti lépe než holá fakta. Ukáži vám, jak to myslím. Použiji tady pana Moorheada jako pokusného králíka."
Alfred se nepohodlně zavrtěl, když instruktor přečetl seznam namátkou vybraných slov a řekl mu, aby si je zapamatoval: "Kouř, dub, sedan, láhev, žluva," Instruktor chvilku mluvil o něčem jiném a pak ukázal na Alfreda. "Pane Moorheade, ten seznam."
"Kouř, žluva, ehm -" Alfred pokrčil rameny.
"Nenechte se odradit. Jste naprosto normální," řekl instruktor. "Ale podívejme se, zda bychom vám mohli nějak pomoci, abyste dosáhl lepších výsledků. Pokusme se vytvořit si nějakou příjemnou představu, kterou bychom si rádi zapamatovali. Kouř, dub, sedan - před očima vidím muže, jak odpočívá pod listnatým dubem. Ten muž kouří dýmku a v pozadí stojí automobil, žlutý sedan. Dokážete si to představit, pane Moorheade?"
"M-hm." Alfred to skutečně viděl.
"Dobře. A teď ještě ta ,láhev' a ,žluva'. Vedle muže stojí na zemi termoska s kávou a nad hlavou mu na větvi šveholí žluva. No vida, takový obrázek si snad dokážeme vybavit bez větších potíží, ne?" Alfred nejistě přikývl. Instruktor na chvilku přešel na jiné téma a pak Alfreda opět vyzval, aby seznam zopakoval.
"Kouř, sedan, láhev, ehm-" Alfred se vyhnul instruktorovu pohledu. Když se hihňání ve třídě ztišilo, instruktor řekl: "Předpokládám, že si myslíte, že pan Moorhead právě dokázal, že mnemotechnika je blbost. V žádném případě. Pomohl mi, abychom dospěli k dalšímu důležitému bodu. Představy, díky nimž jsme schopni si zapamatovat jisté věci, jsou u každého člověka odlišné. Pan Moorhead je zcela jiná osobnost než já. Neměl jsem ho nutit, aby si zapamatoval moje představy. Přečtu ten seznam znovu, pane Moorheade, a tentokrát si utvořte představu vlastní."
Na konci semináře instruktor opět požádal Alfreda, aby seznam zopakoval. Alfred vysypal slova z rukávu jako po másle.
Ta technika byla tak dobrá, napadlo Alfreda, že si bude tenhle nesmyslný seznam pamatovat až do smrti. Stále se ještě viděl, jak stojí pod rozložitým dubem s Ritou Hayworthovou a kouří s ní jednu cigaretu. Z láhve jí naplnil sklenku vynikajícím vínem, a když se napila, žluva se jí otřela křídlem po tváři. Co se týče auťáku, ten půjčil Franku Sinatrovi.
Za nově nabyté schopnosti se mu dostalo okamžité a skvělé odměny. Povýšení nepochybně vyplývalo z jeho bravurního zvládnutí a přehledu obchodních detailů v kartotékách. Jeho šéf, Ralph L. Thriller, řekl: "Moorheade, nevěděl jsem, že je možné, aby se člověk za několik týdnů takhle změnil. To je úžasné!"
Jeho štěstí by bylo dokonalé - nebýt trudomyslnosti, vyplývající z jeho nešťastného vztahu k sekretářce. Paměť mu sice fungovala jako pastička na myši, ale když pomyslel na to, že by se měl tiché brunetce svěřit se svými city, pokoušela se o něj mrtvička.
Alfred si povzdychl a zvedl ze stolu svazek faktur. První byla adresovaná davenportské svářečské společnosti. Zavřel oči a vybavil si mihotavý živý obraz. Představu si utvořil během uplynulých dvou dnů, kdy mu pan Thriller dával speciální instrukce. Na zahradě stála nově svařená ocelová konstrukce, na níž vis…
