VI.
Čtyři dny po evakuaci dostal Ari několik zpráv. Velitelé osad v jeho oblasti mu hlásili, že Arabové zmírnili svůj tlak. Když se Ari od svých přátel v Abú Ješa dověděl, že Kassis povolal polovinu ze své stovky neregulérních vojáků umístěných ve vesnici zpět do Fort Ester, bylo mu jasné, že se útok na Gan Dafna dá očekávat každým dnem.
Ari shromáždil dalších dvacet lidí z Palmachu - těch posledních, které mohl v Galileji postrádat - a vydal se s nimi znovu na horolezeckou túru do Gan Dafna, aby se sám ujal velení.
Celkem měl k dispozici čtyřicet mužů z Palmachu, zhruba třicet bojeschopných členů ze štábu a učitelského sboru a Jordaninu mládež Gadna, něco přes dvě stě mladistvých. Pokud jde o zbraně, měl sto padesát zastaralých pušek a automatů vyrobených v Palestině, dva kulomety, několik set min a zápalných bomb, jakož i ručních granátů vlastní výroby - a pak ještě to starožitné maďarské pancéřové dělo s municí na pět výstřelů. Zpravodajové mu hlásili, že jeho protivník Muhammad Kassis má přes osm set mužů, neomezené množství zbraní a podporu dělostřelectva, a k tomu ještě několik set Arabů z Aty a jiných nepřátelských vesnic na libanonských hranicích.
Ari měl hrozivě málo zbraní. Bylo mu jasné, že musí nepřátelský útok odrazit hned prvním úderem. Měl jedinou výhodu: dobře znal nepřítele. Irácký lapka Muhammad Kassis neměl žádný taktický výcvik. Přidal se ke Kávudžímu, protože doufal, že rabováním zbohatne. Podle názoru Ariho nebyli Kassisovi lidé příliš odvážní, ale dali se snadno vybičovat k zuřivosti. Kdyby se jim v bojích někdy podařilo získat převahu, určitě by se z nich stala krvelačná smečka. Ari chtěl využít právě nevědomosti a nezkušenosti Arabů. Když vypracovával svůj obranný plán, vycházel z toho, že se Kassis pokusí o frontální útok po přímé a nejkratší linii z Fort Ester. Arabové volili vždy nejraději frontální útok. Byla to jejich taktika, už když proti nim bojoval jako kluk. Ari soustředil svou obranu na jediný bod.
Tímto rozhodujícím bodem Ariho obranného plánu byla propast zužující se v rokli a vedoucí jako trychtýř dolů do Gan Dafna. Podaří-li se mu vlákat Kassisovy lidi do rokle, pak má šanci. Zeev Gilboa měl své pozorovatele rozptýlené ve skalách a křovinách poblíž Fort Ester, kde hlídali každý pohyb Arabů. Viděli, jak Kassis shromažďuje své lidi a připravuje se k útoku.
Tři dny po Ariho příchodu se do Gan Dafna bez dechu přiřítil mladý kurýr. Přinesl zprávu, že Kassis opustil asi s tisícovkou lidí pevnost a vydal se na cestu dolů po úbočí. za dvě munuty byl vyhlášen poplach, „stupeň černá“, a všichni muži, ženy i mládež z Gan Dafna se odebrali na svá stanoviště a připravili se k boji.
Kassisovi lidé, kryti hlubokým sedlem, se vynořili u vyvýšeniny přímo nad Gan Dafna. Od severní strany vesnice je dělilo asi šest set metrů a od trychtýřovité rokle sotva dvě stě.
Ariho muži zaujali palebné postavení. Čekali.
Brzy se nahoře na okraji vyvýšeniny objevily hlavy a za pár minut se to všude hemžilo Araby. Zůstali stát a civěli na neobyčejně tichou vesnici pod sebou. Ten klid byl arabským důstojníkům podezřelý. Dosud nepadl na žádné straně jediný výstřel.
Muhammad Kassis pozoroval scénu dalekohledem z Fort Ester, a když spatřil své lidi připravené k útoku nad Gan Dafna, spokojeně se usmál. Židé dosud nevystřelili, a tak došel k přesvědčení, že jeho muži nenarazí na odpor a snadno se vesnice zmocní. Z Fort Ester teď zazněl výstřel z děla. To bylo znamení k útoku.
Obránci v Gan Dafna slyšeli, jak arabští důstojníci udělují svým lidem rozkazy. Od vyvýšeniny se však stále ještě nikdo neodpoutal a nevydal dolů. Ticho ve vesnici pod nimi je mátlo. Začali vztekle nadávat a stále hlasitěji klít.
„Pokoušejí se vybičovat své lidi k nepříčetnosti,“ poznamenal Ari.
Ukáznění židovští vojáci se neukazovali, i když pohled na divoce šermujícího a hlasitě pokřikujícího nepřítele je dráždil. Po dosti dlouhé době, kdy bylo slyšet jen rozčilený křik Arabů, začali najednou útočníci s divokými výkřiky sbíhat z vy…
