ŠEST
Když se probudil, bylo už nějaký čas po poledni. Tábořiště se vrátilo k normálnímu životu; většina nildoror byla v jezeře, někteří se nahoře na stráni popásali na vegetaci a zbytek odpočíval ve stínu. Jediným důkazem o nočním šílenství byl úděsným způsobem potrhaný a rozdrcený houbovitý porost na břehu jezera.
Gundersen se cítil ztuhlý a omámený. Cítil se také zostuzený jako někdo, kdo se příliš snadno připojil k cizí zábavě. Stěží dokázal uvěřit, že udělal to, co věděl, že udělal. Ve své hanbě cítil neodolatelné nutkání opustit okamžitě tábořiště, dřív, než mu nildoror dají najevo své pohrdání, že se jako Pozemšťan nechal strhnout jejich obřadem, že se nechal svést jejich rytmem. Ale rychle ty myšlenky zapudil, když si vzpomněl na důvod, pro který sem přišel.
Odkulhal k jezeru a brodil se jím tak dlouho, dokud mu voda nedosahovala až po prsa. Chvíli se smáčel a smýval pot předešlé noci. Pak vylezl, našel své šaty a oblékl se.
Přistoupil k němu nildor a řekl: „Vol'himyor s tebou teď promluví.“
Mnohokrátzrozený stál v polovině stráně. Když k němu Gundersen došel, nedokázal si vzpomenout na slova žádné vítací formule, a tak prostě hleděl na starého nildora, dokud Vorhimyor neřekl: „Tančil jsi dobře, můj jedenkrátzrozený příteli. Tančil jsi s radostí. Tančil jsi s láskou. Tančil jsi jako nildor, víš to?“
„Není pro mne snadné pochopit, co se se mnou v noci dělo,“ řekl Gundersen.
„Dokázal jsi nám, že náš svět uchvátil tvou duši.“
„Bylo pro vás urážlivé, že s vámi tančil Pozemšťan?“
„Kdyby nás to uráželo,“ řekl Vol'himyor pomalu, „nedovolili bychom ti, abys s námi tančil.“ Zavládlo dlouhé ticho. Pak nildor řekl: „Uzavřeme spolu smlouvu, my dva. Dám ti své svolení jít do mlžných krajů. Zůstaň tam tak dlouho, dokud nebudeš přípraven se vrátit. Ale až se vrátíš, přivedeš s sebou Pozemšťana známého jako Cullen, a předáš ho v nejsevernějším tábořišti nildoror prvnímu z mých lidí, se kterým se setkáš. Platí?“
„Cullen?“ zeptal se Gundersen. V hlavě se mu vynořil obraz menšího muže s kulatým obličejem, zlatými vlasy a přívětivýma zelenýma očima. „Cedric Cullen, který tu byl, když jsem tu byl já?“
„Právě ten.“
„Pracoval se mnou, když jsem sloužil na stanici v Moři prachu.“
„Teď žije v mlžných krajích,“ řekl Vol'himyor, „odešel tam bez povolení. Chceme ho.“
„Co udělal?“
„Provinil se vážným zločinem. Teď získal azyl mezi sulidoror, kde na něj nemůžeme. Kdybychom se ho odtamtud pokusili dostat sami, porušili bychom naše úmluvy. Ale můžeme požádat tebe, abys to pro nás udělal.“
Gundersen se zamračil. „Nepovíš mi, o jaký druh zločinu se jedná?“
„Záleží na tom? Chceme ho. Naše důvody nebývají malicherné. Žádáme tě, abys nám ho přivedl.“
„Žádáš jednoho Pozemšťana, aby se zmocnil druhého a předal ho trestu,“ odpověděl Gundersen. „Jak mám vědět, že se tak děje podle práva?“
„Cožpak podmínky odstoupení neříkají jasně, že soudci práva na této planetě jsme my?“ zeptal se nildor.
Gundersen přisvědčil, že je tomu tak.
„Pak máme právo naložit s Cullenem tak, jak si zaslouží,“ řekl Vol'himyor.
To samozřejmě Gundersenovi nijak neusnadnilo rozhodnutí, zda se má stát nástrojem nildoror a vydat jim svého starého kamaráda. Ale podmínky smlouvy, kterou mu předkládal Vol'himyor, byly jasné: udělej, co si přejeme, nebo od nás nečekej žádnou laskavost.
„Jaký trest čeká Cullena,“ zeptal se Gundersen, „když vám ho vydám?“
„Trest? Trest? Kdo mluví o trestu?“
„Pokud člověk spáchá zločin –“
„Chceme ho očistit,“ řekl mnohokrátzrozený. „Toužíme jen po očištění jeho ducha. Nepovažujeme to za trest.“
„Ublížíte mu nějak fyzicky?“
„Nemáme to v úmyslu.“
„Ukončí to jeho život?“
„Jak tě něco takového vůbec mohlo napadnout? Samozřejmé, že ne.“
„Uvězníte ho?“
„Budeme ho držet ve vazbě,“ řekl Vol'himyor, „dokud neprojde rituálem očištění. Nemyslím, že to bude trvat dlouho. Brzy zase bude svobodný a bude nám vděčný.“
„Žádám tě znovu, abys mi řekl, jaké povahy je jeho zločin.“
„Řekne ti to sám,“ odpověděl nildor. „Není nutné, abych vykoná…
