Čas opovržení (Andrzej Sapkowski)

 „Vengerberg padl po týdenním dobývání,“ dokončil Marigold. „Budeš se divit, ale tam cechy hájily bašty a přidělené úseky hradeb do posledního dechu. Dobyvatelé povraždili posádku hradu, obránce města i všechny, kdo v něm žili, cel­kem šest tisíc lidí. Na tu zprávu započal masový útěk. Rozbi­té jednotky a civilní obyvatelstvo začalo houfně prchat do Temerie a Redanie. Zástupy utečenců táhly dolinou Pontaru i mahakarnskými průsmyky. Avšak mnohým se uprchnout nepodařilo; nilfgaardská lehká jízda je naháněla, odřezávala jim cestu… Víš, oč šlo?“

„Nevím. Nerozumím… Nevyznám se ve válčení, Mari­golde.“

„Šlo jim o zajatce. O otroky. Chtěli polapat co nejvíce lidí. To je v Nilfgaardu nejlevnější pracovní síla. Proto tak úporně pronásledovali uprchlíky. Byl to velký lov na lidi, Geralte. Snadný lov. Poněvadž vojsko se rozuteklo a ty ubožáky nikdo nebránil.“

„Nikdo?“

„Téměř nikdo.“