11
S Jeanem-Yvesem Fréhautem jsem se od té doby neviděl; proč bych taky měl? Vlastně jsme spolu nikdy opravdu nesympatizovali. V dnešní době se vůbec lidi moc nevídají, ani tehdy, proběhne-li seznámení v nadšené atmosféře. Občas dojde k překotným rozhovorům o obecných životních úkazech; někdy i k fyzickému objetí. Samozřejmě se vyměňují telefonní čísla, většinou si však lidi už nezavolají. A i když si zavolají a znovu se sejdou, počáteční nadšení je brzy vytlačeno deziluzí a rozčarováním. Věřte mi, znám život;
to vše je naprosto ověřené.
Tento postupný zánik mezilidských vztahů staví před řadu problémů i román. Jak bychom se dnes mohli pouštět do líčení všech těch vášnivých vzplanutí, trvajících řadu let a ovlivňujících někdy celé generace? Už nejsme na Větrné hůrce, to je jisté. Románová forma není uzpůsobena k popisu lhostejnosti ani nicoty; chtělo by to nalézt bezvýraznější, zhuštěnější a jednotvárnější literární postup.
Stávají-li se lidské vztahy postupně nemožnými, pak je to pochopitelně kvůli onomu množení stupňů svobody, jichž byl Jean-Yves Fréhaut nadšeným hlasatelem. Jsem přesvědčen o tom, že on sám nikdy nepoznal žádný vztah; míra jeho svobody byla maximální. To říkám bez jakékoliv jízlivosti. Byl to, jak jsem řekl, šťastný člověk; přesto mu takové štěstí nezávidím.
Druh informatických myslitelů, k němuž náležel
Jean-Yves Fréhaut, je méně vzácný, než by se mohlo zdát. V každé středně velké firmě můžeme narazit alespoň na jednoho, někdy i na dva. Většina lidí navíc víceméně připouští, že každý vztah, a zejména mezi lidmi, se omezuje na výměnu informací (pokud ovšem považujeme za informace i vzkazy, které nejsou čistě neutrální, tedy pochvaly nebo výtky). Za těchto okolností je informatický myslitel na dobré cestě stát se myslitelem společenského vývoje. Jeho úvahy budou často oslnivé, a proto i přesvědčivé; bude dokonce možné dodat jim citový rozměr.
Druhý den - stále při příležitosti přípitku na rozloučenou, tentokrát však na ministerstvu zemědělství - jsem měl možnost promluvit si s teoretikem, jako obvykle doprovázeným Catherine Lechardoy. On sám se s Jeanem-Yvesem Fréhautem nikdy nesetkal, a zřejmě k tomu nebude mít v budoucnu ani příležitost. Za předpokladu, že by se oba setkali, by jejich výměna myšlenek asi proběhla ve vší slušnosti, avšak na vysoké úrovni. Možná by se shodli na určitých hodnotách, jako je svoboda a průhlednost, a také na nutnosti vybudovat systém, který by umožnil dosažení kompromisu ve všech společenských oblastech.
Předmětem této přátelské chvíle byla oslava odchodu do důchodu malého, asi šedesátiletého šedovlasého muže s tlustými brýlemi. Zaměstnanci se mu složili na rybářský prut - velmi výkonný japonský model s třemi rychlostmi navijáku a rozkmitem měnitelným pouhým stisknutím tlačítka -, to však ještě netušil. Postával na viditelném místě poblíž lahví šampaňského. Každý mu přicházel přátelsky poplácat po ramenou, případně oživit společnou vzpomínku.
Potom se ujal slova vedoucí Oddělení informatických studií. Je velmi těžké, prohlásil, shrnout do několika vět třicet let kariéry věnované výhradně zemědělské informatice. Louis Lindon, zdůraznil, je pamětníkem hrdinských dob informatizace: děrné štítky! výpadky proudu! magnetická paměť! Každé zvolání doprovodil rozpažením, jako by chtěl vybídnout představivost obecenstva, aby se přenesla do oněch dávných dob.
Oslavenec se chytrácky usmíval, nepříliš vábným způsobem si hryzal knír, ale jinak se choval celkem způsobně.
Louis Lindon, uzavřel zapáleně vedoucí, zanechal v zemědělské informatice nesmazatelnou stopu. Bez něho by informační systém ministerstva zemědělství nebyl tak úplně to, co je. A to je něco, co jeho přítomní i budoucí kolegové (jeho hlas se lehce rozechvěl) nemohou jen tak zapomenout.
Následovalo zhruba třicet vteřin hlasitého potlesku. Mladá dívka vybraná z těch nejčistších panen předala budoucímu důchodci rybářský prut. Nesměle jím před sebou zatřásl. Tím vydal signál k odchodu k občerstvení. Šéf přikročil…
