Úžasná Zeměplocha – Mort (Terry Pratchett)

V té krajině nezávislé na čase ani prostoru, kterou nezachycovala žádná mapa, protože existovala jen v těch vzdálených hlubinách mnohočetného vesmíru, známých jen několika astrofyzikům trpícím strašlivě překyseleným žaludkem, strávil Mort celé odpoledne tím, že pomáhal Albertovi sázet brokolici. Byla černá s odstínem červeně.

„Víš, on se opravdu snaží,“ vysvětloval Albert Mortovi, který se oháněl sázecím kolíkem. „Jenže jak dojde na barvy, tam mu prostě chybí představivost.“

„Já tomu asi nějak nerozumím,“ otočil se k němu Mort. „Chcete snad říct, že tohle všechno udělal on?“

Za zahradní zdí klesala zem do hlubokého údolí a pak se pomalu zvedala přes temná blata, která se táhla až ke vzdáleným horám, jejichž rozeklané vrcholky se ježily jako kočičí zuby.

„Jo,“ přikývl Albert. „Dávej pozor, kam liješ tu vodu!“

„A co tady bylo předtím?“

„To nevím,“ odpověděl Albert a začal napichovat nový řádek. „Nejspíš nebeská klenba. To je jenom takové hezké jméno pro syrové nic. Abych řekl pravdu, tak to zas není nijak dokonalé dílo. Zahrada je v pořádku, ale ty hory, to je pěkný šunt. Když se na ně podíváš z blízka, jsou celé rozmazané. Jednou jsem se na ně zašel podívat.“

Mort se upřeně zadíval na nedaleké stromy. Zdály se mu až na barvu docela normální.

„A proč to vlastně všechno dělal?“

Albert zabručel. „Víš, co se stane klukům, kteří jsou zbytečně zvědaví?“

Mort chvilku přemýšlel.

„Ne,“ řekl nakonec. „Co?“

Chvíli bylo ticho.

Pak se Albert narovnal a řekl: „K sakru, já taky ne. Ale asi jim někdo odpoví, a dobře jim tak.“

„Řekl mi, že s ním můžu dnes v noci jet,“ pochlubil se Mort.

„Tak to máš opravdu štěstí, co?“ odpověděl Albert bez zájmu a vykročil k domu.

„A vážně to všechno udělal on?“ ujišťoval se Mort, který mu klusal v patách.

„Jasně.“

„A proč?“

„Myslím, že chtěl mít nějaké místo, kde by byl doma.“

„Vy jste mrtvý, Alberte?“

„Já? Vypadám snad jako mrtvý?“ Stařík si odfrkl, protože Mort si ho začal pomalu prohlížet pátravým zrakem. „Přestaň s tím. Jsem stejně živý jako ty. Možná i víc.“

„Promiňte.“

„No jo.“ Albert otevřel dveře a otočil se k Mortovi s tak laskavým výrazem, jakého jen byl schopen.

„Je lepší se na všechno tak moc nevyptávat,“ usmál se. „Lidi to popouzí. A co takhle teplou smaženku?“