Úžasná Zeměplocha – Lehké fantastično (Terry Pratchett)

„Aha, takže ty jsi astronom?“ zeptal se Dvoukvítek.

„To ne,“ odpověděl Belafon. Kámen zatím opisoval měkkou křivku kolem úbočí hory. „Já jsem poradce v ob­lasti počítačového hardwaru.“

„Co je to počítačový hardware?“

„No přeci tohle,“ vysvětloval druid a nohou poklepal na kámen. „Tohle je tedy jeden z komponentů. Přesněji řečeno náhradní díl. Mají nějaké potíže s velkými kruhy na planině Vortex. Alespoň to tvrdí. Chtěl bych mít bronzový náramek za každého uživatele, který se vůbec neunavuje tím, aby alespoň nahlédl do manuálu.“ Pokrčil rameny.

„A k čemu to přesně je?“ zeptal se Mrakoplaš. Cokoliv mu bylo dobré, aby odpoutal mysl od vzdálenosti, která ho dělila od země.

„No, můžeš to použít... s pomocí těch kamenů můžeš přesně určit roční dobu a čas,“ odpověděl Belafon.

„Aha. To jako myslíš, když je na něm sníh, tak že je zima?“

„Ano. Vlastně ne! Víš, předpokládejme, že bys chtěl zjistit, kde vyjde ta nebo ona hvězda...“

„Proč?“ zeptal se Dvoukvítek a z obličeje mu vyzařoval nelíčený zájem.

„No třeba kdybyste chtěli vědět, kdy máte zasadit tu nebo tu rostlinu,“ odpovídal mu Belafon a začal se trochu potit, „nebo třeba kdybyste...“

„Půjčím ti svůj kalendář, jestli chceš,“ nabídl mu Dvoukvítek.

„Kalendář?“

„To je taková kniha, která ti řekne, jaký je den,“ vy­světloval mu unaveně Mrakoplaš. „To by bylo podle tvého gusta.“

Belafon ztuhl. „Kniha?“ zeptal se rozpačitě. „Myslíš ja­ko papírová?“

„Jo.“

„No, to se mi nezdá zrovna nejspolehlivější,“ řekl druid pohrdlivě. „Jak může kniha vědět, který je právě den? Pa­pír přece neumí počítat.“

Dupl na přední konec kamene a ten se znepokojivým způsobem rozhoupal. Mrakoplaš vyděšeně polkl a přitáhl si Dvoukvítka k sobě.

„Slyšel jsi někdy o kulturním šoku?“ zasyčel mu do ucha.

„Co to má být?“

„To je přesně to, co utrpí lidé, kteří stráví pět set let marnými pokusy jak přinutit kamenný kruh, aby ukazo­val přesně, a pak potkají někoho s malou knížečkou, která má jednu stranu pro každý den a k tornu ještě obsahuje přehršli takových moudrostí jako ‚teď je nejlepší čas k sá­zení zelených fazolek‘, nebo ‚ranní ptáče dál doskáče, ale dřív chcípne‘, a ty si musíš o kulturním šoku pamatovat především jedno...“ Mrakoplaš se na nadechl a tiše po­hnul rty, aby si vzpomněl, kam až v té větě došel „. ..jedi­né.“ dokončil.

„Co?“

„Nikdy nesmíš kulturní šok způsobit člověku, který pi­lotuje tisícitunový kámen!“