Úžasná Zeměplocha – Hrrr na ně! (Terry Pratchett)

V představivosti a myslích méně občansky bezúhonných neměl majestát práva zdaleka tak velkou váhu jako strach z Navážky.

Protivzbouřenecké nařízení! Kde to, ke všem ďáblům, vyhrabal? V tom má asi prsty Karotka. Nebylo to použito, co si Elánius pamatuje, a nebylo divu, když jste věděli, co to skutečně obsahuje. Dokonce i Vetinari by váhal, než by se to odvážil použít. Teď to nebylo nic víc než fráze. Díky bohům za tu trollí nevzdělanost…

Ve chvíli, kdy Elánius poodstoupil, aby obdivoval výsledek svého snažení, spatřil záři nad třídou Zeleně a téměř v témže okamžiku zaslechl cvakot okovaných bot na dláždění.

„Zdravím tě, Řiťko,“ usmál se. „Tak co se děje teď? A neříkej mi, že někdo zapálil klačské velvyslanectví.“

„Dobrá, pane,“ přikývla trpaslice. Stála nejistě uprostřed uličky a zdálo se, že má skutečně starosti.

„No tak?“ řekl Elánius.

„Ehm… říkal jste-“

Elánius cítil, jak mu srdce stoupá do krku, protože si vzpomněl, že proslulou trpasličí schopnost zacházet s kovy předčí jen jediná jiná trpasličí vlastnost. A to absolutní neschopnost pochopit ironii.

„Ono skutečně hoří klačské velvyslanectví?“

„Ano, pane.“