Vdovy (Ed McBain)

Tentokrát si bude počínat záměrně.

Ve zlém úmyslu - tak se tomu říká, ne? V to úterý odpoledne to bylo jinak. Dneska to bude jednodušší.

Dneska má revolver.

Budova byla zastíněna stromy a tak se chodníky nepekly v nemilosrdném slunci celé hodiny, v devět byl na ulici svěží chládek.

Chládek tady ve stínu naproti budově přes ulici. Příjemný chládek, když tak člověk čekal pod velkým starým stromem s hustým listím, v pravé ruce rukojeť Cobry, s ukazováčkem na spoušti. Přesně v devět hodin půjde na procházku se psem. Člověk zvyku. Projít se se psem v devět, zasouložit si s milenkou kdykoli. Za deset minut bude mrtvý.

Čeká. Černé oblečení od hlavy k patě, černá bavlněná kombinéza, černé ponožky a tenisky, černá vlněná lyžařská čepice přes uši, vedro v ní je k nepřečkání, ale vlasy jsou schované, zakrývá jejich barvu, žádný náhodný chodec nebo řidič se později nebude schopen vytasit s popisem.

Vyšel z budovy v devět bez dvou minut, na digitálních hodinkách 21.58, prohodil něco k vrátnému, který se šel ven provětrat, a pak se psem na vodítku zamířil na roh ulice. 20.59, ulice je tmavá a prázdná. Žádná auta, žádní lidé. Dokonce i vrátný už zase zalezl. Teď!

Šikmo přes ulici...

Vytáhnout revolver, připravit se...

Vstoupit na chodník a jemu do cesty, namířit na něj revolver.."

"Co je to za nesmysl?" řekl.

"Takovýhle." Klidně. Vypálit mu čtyři rány do hlavy!

A něco taky do kňučícího psa jako přívažek.