4
Číslo 234 v South Second Street byl rohák, činžovní dům z červených cihel, který zřejmě ve své době představoval vrchol elegance. Z každého patra dosud do ulice vyvalovaly oči chrliče, a dokonce i průčelí vchodu bylo ozdobeno stylizovaným domovním znamením, ženskou hlavou s uraženým nosem a slovem CUCEJ, které někdo napsal modrou křídou přes ústa. Když Carella s Klingem vcházeli do budovy, stáli ve vchodu nějací dva muži. Šestým smyslem okamžitě vycítili policajty a přihlíželi, jak detektivové pročítají jména na poštovních schránkách ve foyeru. Ani jeden však neřekl jediné slovo.
Poštovní schránka se jménem W. Damascus patřila k bytu číslo 31.
Na schodišti tkvěl pach, jaký bývá v nejzpustlejších brlozích na periférii, příslušné zvuky se ozývaly v chodbách, za zavřenými dveřmi i ze světlíku, který měl činžák společný s přilehlou budovou. Vyvolávalo to dojem plného a skrytého života, nezkrotně hemživého a bouřlivého, rodícího se v štěrbinách bídy, života, který žere, páří se, spí a vyměšuje, animální substruktury zabydlené v mnohaposchoďové jeskyni, páchnoucí močí a přeškvařeným tukem. V druhém poschodí na Carellu a Klinga upřela oči krysa velká jak toulavá kočka. Oči se zatřpytily v odraženém světle ze světlíku, které sem pronikalo oknem po straně schodiště. Carella už vytáhl revolver a v prvním impulsu div nestřelil. Krysa drze necouvla ani o píď a civěla na ně dál. Proklouzli kolem ní, těsně u zábradlí, a krysí hlava se otočila. Čumák zavětřil, bděle a ostražitě. Když vyšli do třetího patra, byl Carella celý zpocený.
Byt číslo 31 byl uprostřed chodby, vedle čísla 32 a naproti číslu 33.
Kling chvilku naslouchal u dveří, pak zavrtěl hlavou, poodstoupil a opřel se zády o protější zeď. Carella se postavil ke dveřím ze strany, s revolverem v ruce, s prstem v lučíku nad spouští. Kling zvedl koleno, prudce se odstrčil od zdi a vyrazil podrážkou jako pístem proti dveřím.
Kopl jak nejvýš mohl a mířil těsně k zámku. Zámek vyskočil, dveře se pohnuly v pantech a rozlétly dovnitř. Kling vpadl do místnosti hned po nich a Carella zapikoval jako stíhačka, která se uškubne z letové formace a po křídle se vrhá střemhlav dolů, celý přikrčený, s bouchačkou v ruce, Klingovi v patách.
Místnost byla prázdná.
Okamžitě se rozdělili a prošli postupně všechny pokoje. Dveře do koupelny byly zavřené. Carella pomalu stlačil kliku levou rukou, prudce dveře otevřel a vrazil do místnůstky nejdřív revolver. Byla však také prázdná.
„Radši bys měl přivést domovníka,“ řekl Klingovi. „Já se tu porozhlédnu.“
Byt byl malý a fantasticky zasviněný. Dveřmi, které Kling vykopl, vcházelo se do obýváku, zařízeného trojdílnou „soupravou“ (jedno křeslo potažené zlatě, jedno modře, pohovka hnědě karmín), všechny tři kusy rozestaveny kolem televizoru v rohu. Nad televizorem visel obrázek rozesmátého venkovana, pukajícího z faječky, jakýsi neorembrandt. Na pohovce ležel otevřený výtisk jediného bulvárního raníku, který v městě vycházel. Číslo bylo z devátého září. Na podlaze stály plechovky od piva a plné popelníky. V kuchyni byla ve dřezu kupa týden nemytého nádobí se zbytky jídel, nádobí použité k snídani stálo ještě na stole. Podle zaschlých a plesnivých ovesných vloček na dně misky dalo se klidně odhadnout, že poslední snídani tu pan Damascus snědl někdy před dvěma měsíci, což by odpovídalo datu na novinách v obýváku. V koupelně na podlaze leželo zářijové číslo časopisu Life, hned vedle záchodové mísy. Na umyvadle byl holicí strojek a po stranách umyvadla zůstaly šmouhy holicího krému i s vousy. Ať už Damascus odešel kamkoli, neobtěžoval se tím, aby si s sebou vzal holicí potřeby. Dva kousíčky toaletního papíru ležely u kohoutku na studenou vodu a na každém byla maličká šmouha krve. Logické vysvětlení se nabízelo Damascus se při holení řízl a toaletního papíru použil k zastavení krve. Prstenec špíny lpěl na stěnách vany. V otevřeném odtoku vany se zachytil kousíček mýdla značky Slonovina a chomáček vlasů.
Vana byla staromódní, u litinové nohy v podobě…
