Soumrak (Jiří Kulhánek)

Tentokrát byla Modlitebna osvětlena dvěma řadami loučí na zdech.

Nezbývalo mi, než se Thorgsonovi držet v patách.

Jestli jsem si v první chvíli kdesi v koutku duše myslel (a hlavně přál!), že by uvnitř nemuselo být zrovna sto padesát mnichů jako posledně, v druhé chvíli už mi nezbýval čas myslet si vůbec cokoliv.

Bylo jich tam minimálně jednou tolik!

Trolla to nijak neznepokojilo. Neustával ve válečném pokřiku (znělo to jako ledová lavina řítící se nefalšovanou severní vichřicí) a budil tak dojem, že je nás (i se mnou) nejméně pět. Práce jeho sekery toto číslo ještě zdvojnásobovala.

Množství mnichů bylo paradoxně naší výhodou - oni se navzájem pletli a my se nemuseli dívat, kam naše rány padají - vždy to bylo do správného masa.

Prvním náporem jsme jako rychlý klín (jeho čelem byl samozřejmě Thorgson - já mu kryl záda) pronikli skoro do čtvrtiny dlouhé místnosti. Během okamžiku jsme se po kotníky brodili v kluzké krvi - tak nepříjemně slizce mě skrz boty hřála do nohou.

Náš postup se pozvolna zpomalil, až se ho stále novým a novým mnichům podařilo úplně zastavit.

"Vpravo, Thorgsone! Ke zdi!" Sám jsem tím směrem udeřil Skalním kouzlem - mnoho nepomohlo, ale přece jenom trochu uvolnilo cestu.

Než jsme zdi dosáhli, oba jsme utrpěli první šrámy - nic, co by stálo za povšimnutí.

Opřeli jsme se rameny o chladný kámen a zároveň zády o sebe - já otočený dozadu - a znovu jsme začali postupovat. Thorgsonova sekyra svištěla ve strojovém, lesklém, děsivě rychlém obrazci, kterým nemělo šanci k tělu velkého válečníka proniknout nic živého. Krev masakrovaných mnichů cákala až na strop, odkud nám kapala zpět na hlavy.

Já, meč v pravé a dýku v levé ruce, jsem jenom odrážel útoky a jistil dosažené pozice.

Troll se pomalu, ale s děsivou neústupností prosekával stále dopředu - připadal mi jako šílený zkrvavený dřevorubec.

Od nějaké chvíle přestal s válečným pokřikem, ale krátce nato začal zpívat trollí bojovou píseň. Byla celá ve Staré řeči, rozuměl jsem z ní jenom jednomu slovu - bylo to ale snad každé třetí, a stále znovu a znovu se opakující: smrt!

"Stále mě překvapuješ, člověče!" křikl Thorgson a vyrazil zpoza mých zad na další krvavé žně.