Za mužovými zády stála paní Dao a pan Ho. Vlevo stál pan Wries a vpravo... Tohle byli upíři, ale rozhodně nevypadali tak spotřebně jako poskok, na kterého stačilo bidlo z transparentu.
“Hezkej kukuč,” konečně jsem se zmohl, a přestože je má čeština jistě překvapila, tu gumovou vlnu určitě nezpůsobila... Já pako! Takhle hloupě se odkrýt, vždyť mě podle toho poz...! Má slova ale zněla nějak divně - hlas jako by nebyl můj, byl drsný a položený mnohem níž než obvykle - znělo to, jako bych šmirgloval rakev.
“Kageri nadi korr!” Starý proti mně napřáhl ruku s roztaženými prsty, a znovu gumová vlna. Brnění se sevřelo - trvalo to jen okamžik, ale byl to pěkně odporný okamžik. Starý se - kupodivu - zatvářil pohrdavě, a anglicky řekl: “Není to pravý Stín démona, je to podvod.” Otočil se ke mně zády: “Zabijte ho,” tak mimochodem mávl na upíry, všichni z Druhé rasy se ulehčené usmáli, schovali meče, a když Starý prošel jejich středem, zařadili se za něj a odkráčeli dvoukřídlými dveřmi někam, kam mi zakryl výhled obrovský bratr s bílými, dozadu učesanými vlasy. Měl přiléhavou kombinézu z černé kůže s vyšitými ornamenty a integrovanými kovovými chrániči.
Vypadal v tom jako buzík.
* * * * *
Krom něho mne v půlkruhu obstoupili i ostatní příbuzní - bylo jich dohromady sedm. Velmi dobře jsem věděl, že mám za zády vyražené dveře, jenže člověk nemůže pořád utíkat. Sundal jsem z ramene Red Barona a pomalu ho spustil na koberec; pás v zásobníku zachřestil.
Na tyhle bude účinnější meč.
“Falešný Stín démona,” zašklebil se na mě upír v černém a zamrkal zuby.
Jak nevkusné.
Já jsem zatím stál jako socha, ale rozhodně to nebylo tím, že bych je chtěl nějak vyděsit, ale tím, že jsem byl vyděšen já, a to téměř k smrti: všiml jsem si toho, když jsem pokládal kulomet: Falešný nefalešný, jak to ale, že zmizely ty průstřely v pancíři na stehnech?!
* * * * *
Umění vítězit spočívá v umění odsunout neřešitelné problémy na později.
Zvedl jsem meč nad hlavu a zachrčel - nevím proč, přišlo to nějak samo. Můj hlasový fond se nijak nevylepšil a znělo to tak, že se málem podlomila kolena i mně.
* * * * *
Bělovlasý upír zaútočil, ale zřetelně čekal, že v kilogramech kovu budu daleko neohrabanější. Zbraně dvakrát třeskly a z boku na mne zaútočil druhý. Tomu špice Šedé katany prosekla hruď - bohužel až k páteři jsem to nedotáhl.
“Tvá hlava bude navždy hnít na panství Pána Pánů!” zasyčel velký upír, ale stáhl se a místo boje předváděl efektní kejkle mečem.
Pán Pánů? jestli je to ten jejich Starý, tak narážím na další ze zřejmě nekonečných úrovní zdejší skromnosti.
Tentokrát jsem zaútočil já.
* * * * *
Upír v černém se kryl vysokým horizontálním sekem, ale čepel mé zbraně projela jeho ostřím, jako by tam nebylo. Kovový zvuk doprovodilo překvapené zachrčení: proťal jsem mu rameno až k pasu. Následný vodorovný švih mu z kombinézy střihl kalhoty a bundu - jako švadlena očividně rostu.
Zezadu jsem dostal takovou ránu do krku, že mi málem spadla přilba. Límce neprůstřelných vest jsou naštěstí i nepřeseknutelné - klika: polykat tak ostré věci by mi mohlo ublížit.
Upíra útočícího zepředu jsem kopl do hrudi, a druhé ráně, která už svištěla zezadu, nastavil ruku - tentokrát ji tedy místo límců zastavil řetěz a rána ho na dvou místech přesekla.
Vlevo se...
* * * * *
Upírka, která se na mne zleva vrhla efektní hvězdicí, sice skončila nabodnutá na Šedém meči, jenže jak rotovala, vytrhla mi ho z rukou. Zbabělec, co se mne znovu pokoušel zasáhnout zezadu, nečekal takový vývoj (ten ráz mne prudce otočil), takže, jak byl v rozpřahu, švihl jsem paží a omotal mu rozseknutý řetěz kolem zápěstí - tehdy mne - opět zezadu - do pravého kolena trefilo kopí.
* * * * *
Sice sklouzlo, ale rána mi podrazila nohy. Upír s omotaným zápěstím to škubnutí také nečekal, a mně už stačilo jen vhodně nastavit přilbu: rohy mu s hlasitým vžump! projely hrudníkem.
Jsou to dlouhé rohy.
Udělal jsem ve směru jeho letu kotoul, takže mi z přilby zase…
