Vyhoďme ho z kola ven (Ken Kesey)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Cestou zpátky přes zahradu na oddělení se McMurphy loudal na samém konci naší party, ruce v kapsách zeleňáků, čepici naraženou hluboko do čela, a s vyhaslou cigaretou v puse nad něčím dumal. Všichni mlčeli jako zařezaný. Billyho zas uklidnili a šel teď mezi černým frajerem na jedné a tím bílým klukem ze šokárny na druhé straně docela vpředu.

Zpomaloval jsem, až jsem se dostal vedle McMurphyho. Chtěl jsem mu říct, aby se tím nežral, že s tím se nedá nic dělat, poněvadž jsem viděl, že si láme hlavu nějakou myšlenkou, zrovna jako když si pes láme hlavu nad dírou, o který neví, co v ní je, a jeden hlas mu říká, čokle, na tuhle díru se vykašli - je nějak moc velká a moc černá a ty stopy kolem určitě patří medvědům nebo podobným potvorám. A druhý hlas, který k němu zaznívá jako ostrý šepot krve jeho předků, vůbec ne chytrý hlas, ani trochu opatrný, mu říká, vem si ho, čokle, vem si ho!

Chtěl jsem mu říct, aby se tím nežral, a už jsem otevíral pusu, abych mu to řek, když zdvihnul hlavu, pošoupnul si čapku dozadu, dohonil toho nejmenšího černýho frajera, plácnul ho přes rameno a zeptal se: "Same, co kdybysme na moment zastavili u kantýny, chtěl bych si koupit pár kartónů cigaret."

Jak jsem za nima pospíchal, rozbušilo se mi z toho fofru srdce a rozezvonilo hlavu vysokým pobouřeným zvoněním. Slyšel jsem to zvonění ještě v kantýně, i když mi srdce už bilo zase normálně. Měl jsem najednou ten samý pocit, jako když jsem v chladném podzimním vzduchu vždycky v pátek večer stál na fotbalovém hřišti a čekal na výkop, který zahájí hru. Zvonění bylo pořád hlasitější, až jsem se začínal bát, že to dál už nevydržím, a pak přišel výkop, zvonění v tu ránu ztichlo a hrálo se. Zvonilo mi teď v hlavě stejné jako za těch pátečních večerů a cítil jsem i stejnou divokou, pulsující netrpělivost. A všecko jsem vnímal ostře a jasně, stejně jako vždycky před zápasem, stejně jako když jsem se před několika dny díval z okna naší ložnice: všecko bylo tak ostré, zřetelné a pevné, jak jsem už dávno zapomněl, že taky může být. Řady zubních past a tkaniček do bot, řady brejlí proti slunci a kuličkových tužek se zárukou, že vám vydrží do konce života a že s nima můžete psát i na másle pod vodou, a to všecko chráněno proti zlodějům armádou medvídků s obrovskýma kukadlama, usazenou nahoře na polici nad pultem.

McMurphy přidusal k pultu se mnou ve vleku, zaháknul si palce za kapsy a povídal prodavačce, aby mu dala dva kartóny marlborek. "A dejte mi rovnou tři," povídal a chechtal se na ni. "Budu hulit jako cikán."

Zvonění v hlavě neustávalo, zvonilo mi v ní ještě po celé odpolední sezení. Jenom napůl jsem poslouchal, jak se pustili do Sefelta a domlouvají mu, aby otevřeně čelil realitě svých problémů a konečně se přizpůsobil ("To dělá ten dilantin!" ječí nakonec. "Když vám máme pomoci, pane Sefelte, musíte být upřímný," povídá sestra. "Ale určitě za to může dilantin; copak mi po něm neměknou dásně?" Sestra se usmívá. "Jime, je vám pětačtyřicet let..."), když jsem náhodou zabrousil pohledem k McMurphymu v jeho rohu. Nehrál si s paklíkem karet, ani neklimbal nad nějakým časopisem jako během všech těchhle sezení v posledních čtrnácti dnech. Ani se líně nerozvaloval v křesle. Seděl zpříma, a jak se díval střídavě na Sefelta a na Velkou sestru, ve tváři měl horečnatý, neklidný výraz. Když jsem ho tak pozoroval, rozezněl se mi ten zvonek v hlavě vyšším tónem. Oči měl pod vyběleným obočím jako modré proužky a střílel jima sem a tam, přesně tak, jako když při partičce pokeru sleduje, jak se točí karty. Byl jsem si jistý, že každou chvíli provede nějakou blbost, za kterou ho na beton šoupnou k narušenejm. Viděl jsem už takovýhle pohled u několika chlapů, než skočili na nějakýho černýho frajera. Chytil jsem se opěradla svého křesla, zděšený, že fakt něco podobného udělá, ale taky, to jsem si najednou uvědomil, tak trochu vyděšený, že to neudělá.

Zůstal ale zticha a jen se díval, dokud Sefelta nenechali na pokoji; potom se v křesle napůl otočil a díval se na Fredric…

Informace

Bibliografické údaje

e-kniha

Kompletní kniha ke stažení (ePub, PDF, MOBI):

  • 13. 5. 2023