Lustigův román Dita Saxová byl vydán roku 1963 v nakladatelství Československý spisovatel. V češtině a četných překladech pak vyšel ve světě ještě několikrát. V roce 1979 jej vydali i manželé Škvorečtí v Torontu. Román patří k vrcholům Lustigovy tvorby a právem se řadí k největším klenotům světové poválečné literatury. V této doplněné podobě vychází poprvé. Spisovatelovy úpravy týkající se rozsahu i hloubky zpracování podtrhují význam tématu, které po celý život neopustil a jež je stále povážlivě aktuální i v dnešní době.
Hlavní hrdinkou románu je Dita Saxová, osmnáctiletá židovská dívka, která jako jediná z rodiny přežila pobyt v koncentračním táboře. Společně s ostatními děvčaty pobývá v domě na Lublaňské ulici u správce Lva Goldblatta, zvaného Bohužel a bohudík, a jeho ženy Isabely Goldblattové, v pokoji číslo 16. Strávila dva roky v Terezíně společně s rodiči, než je rozdělili a odvezli do Auschwitz-Birkenau. Měla za sebou také aférku s rakouským gigolem.
Dita se většinou zdála veselá, ale někdy z ní šel strach a člověk nevěděl, co se jí honí hlavou a co udělá. Bylo jí osmnáct, ale často jednala jako pětadvacetiletá. Všechny dívky v domově braly život po svém, svět pro ně byl kasino, kde člověk využije štěstí, jakkoli a kdekoli se vyskytne, a umí se o sebe postarat, navzdory všemu. Lev Goldblatt často přemýšlel, co si jeho chovanky myslí, ale ničím si nebyl jistý.
Za Ditou přišel neznámý muž a odevzdal jí dědictví po strýci Karlovi, svém příteli, které během války přechovával. V balíčku bylo několik zlatých fólií, ale Ditu moc nezajímaly, později si za ně koupila náramek a některé fólie darovala svým kamarádkám z domova.
Vedle Dity bydlela Linda Huppertová, pověstná treperenda, byla velmi zvědavá a zajímala se o to, po čem jí nic nebylo. Věděla například, že Líza Vágnerová pracovala dříve v odvšivovací stanici, kde cyklonem B dezinfikovala šaty z ženského lágru. Taky jí bylo známo těhotenství Kity Borgerové. Ditě záviděla náklonnost Ficiho Neugeborna, o kterou naopak Dita nejevila přílišný zájem. Linda se raději zabývala starostmi jiných, aby zapomněla na ty vlastní.
Dita se líbila i D.E.Huppertovi, bratrovi Lindy. Další z chlapců, kteří přežili válku, byl Andy Lebovič a Avi Fišer. Andy si myslel, že když se dostal ze sprch smrti, má právo na všechny ženy na světě. Měl osmatřicetiletou milenku a Dita by se mu zřejmě také zamlouvala. Dita nad oběma kluky přemýšlela, přemýšlela i nad tím, zda by už neměla příjít o své panenství. Nakonec o něj přijde s Davidem Egonem Huppertem v jednom hotelu, kde stráví celou noc. Dlouho si potom povídají a řeší, co od života chtějí. Dita by byla ochotná s Davidem žít, on se k ní také chová moc krásně, ale tři týdny po jejich společné noci se jí neozve, ani neodpoví na dopis, který mu napsala. Setkají se až na jarním večírku, kde se objeví i lidé z Mezinárodního modrobílého svazu židovských studentů, s nimiž by Dita ráda někam vycestovala. Za přímluvy D.E. a Munka, knihovníka, u kterého čas pracovala, jí nabídnou letní stipendium v Grindewaldu. Isabela Goldblattová zemře a Britta, zvaná Bohorodička nebo Velká Británie, odcestuje vlakem do Anglie. Líza Vágnerová se provdala za advokáta Gottloba, který se nejrpve pokoušel svést Ditu.
I ve Švýcarsku Dita stále myslí na D.E. a posílá mu dopisy. On ji ale nechce. Na večírku se sblíží se dvěma bratry, uvažuje o svém životě, pak odchází do lesa, kde uklouzne a umírá.
"Jednou jsme chytili s Andym v Terezíně angorskou kočku. Andy ji dal z lásky holandské holce z Leuwardenu."
"Kolik jí bylo?"
"Čtrnáct, jako Andymu."
"Jak se jmenovala?"
"Maria-Anna. Jednou se líbali."
"Nebyla to snad německá kočka, s kterou by se beztak nemohla ukázat na ulici?"
"Spala s ní. Měla ji uvázanou řemínkem od kufru na zápěstí. Bála se krys."
"Neříkej."
"Tu kočku jsme pak s Andym snědli."
"Nevadí ti, že jím, Fici? Doufám, že potom spala ta Andyho holka jako v bavlnce?"
"Odjela příští pondělí na východ."
"Za mých časů se odjíždělo většinou v sobotu. Nebo na velké svátky."
Fici mlčel.
"Nepřipadá ti náhodou taky směšné, Fici, jak jde všechno na světě snadno vysvětlit?"
"Nemusím nikomu nic vysvětlovat, když se mi nechce."
Dita mu podávala levou rukou nazpět jeho papír. "Tady nic nestojí, že bys toho nikdy nelitoval." Přečetla sotva hlavičku.
(strana 53 - vydání z roku 2002)
