Londýn
Washington
Ulster
Londýn
3
Snaha Hannah Bernsteinové probrat počítačové záznamy ministerstva obrany se ukázala jako zbytečná. Zkusila dokonce i Dublin a Britské armádní velitelství v Lisburnu v Severním Irsku, ale zase nic. Celou záležitost tedy odložila. Tisk z Ryanovy smrti udělal válku gangů. Noviny psaly o rivalitě mezi gangy v East Endu i v dalších londýnských oblastech. Ve Scotland Yardu však nikdo slzy neproléval, ani kontakty v podsvětí nic bližšího nevěděly a celý případ byl odložen. Ne uzavřený, samozřejmě, ale odložený.
V Compton Place Helen dobře jedla, chodila na dlouhé procházky a užívala si svěžího vzduchu. Ve staré stodole se rovněž cvičila ve střelbě z pistole. Hedley jí poněkud váhavě pomáhal svými zkušenostmi. Ještě nikdy si neuvědomila, jak je dobrý, dokud si jednoho odpoledne po skončení lekce nevzal browning a nenabil ho. Byla to jedna z mnoha zbraní, které za dlouhá léta shromáždil její manžel. Na vzdálené straně stodoly bylo sedm lepenkových cílů, představujících útočící čínské vojáky – památka na plukovníkovu službu v korejské válce.
„Dávejte prosím pozor.“
Stál asi deset metrů daleko. Plynule zvedl ruku a rychle několikrát vypálil. Každým výstřelem zasáhl terč přímo do hlavy. Helen byla doslova ohromená, což dala dostatečně najevo, jakmile dozněly ozvěny výstřelů.
„To je neuvěřitelné.“
„Jsem přece vycvičený voják. No, vy sama jste docela dobrá, ale krátké ruční zbraně nejsou moc spolehlivé, pokud se nedostanete dost blízko k cíli.“
„Jak blízko?“
Hedley s cvaknutím zasunul do pažby browningu plný zásobník a podal jí zbraň. „Pojďte se mnou.“ Zavedl ji k velkému prostřednímu terči. „Tak, teď mu přitiskněte hlaveň k srdci a zmáčkněte spoušť.“ Poslechla ho. „Teď tedy víte, jak blízko.“
„Od Ryana jsem byla vzdálená asi čtyři metry.“
„Jistě, ale mohla jste ho také minout a on pak mohl dostat vás.“
„Dobře. Stejně bych se ale chtěla vrátit ke stolu a pokusit se znovu střílet odtamtud.“
„Jak si přejete.“ Na stole zazvonil mobilní telefon.
Hedley ho zapnul a podal jí ho. Ohlásila se: „Helen Langová.“ Po chvíli přikývla. „Díky. Je mi to moc líto.“ Vypnula telefon a pohlédla na Hedleyho. „Tony Emsworth právě zemřel.“
„To je smutné. Kdy je pohřeb?“
„Ve středu.“
„Pojedeme tam?“
„Samozřejmě.“ Chovala se nevzrušeně, ale v očích měla smutek. „Už toho mám dost, Hedley. Myslím, že půjdu dovnitř,“ a odešla.
Pohřeb ve Stukeley se konal za krásného slunného dopoledne. Jelikož se to místo nachází jen asi hodinu jízdy z Londýna, byl kostel plný. Helen Langová, která se usadila po jedné straně uličky, si s pobavením všimla, že naproti ní sedí Ferguson, Hannah Bernsteinová i Dillon. Při odchodu z kostela se zastavila, aby si potřásla rukou se synovcem Tonyho Emswortha a jeho ženou, kteří celý obřad uspořádali.
„To je od vás moc pěkné, že jste přijela, Lady Helen,“ pronesli téměř jednohlasně. „Nechali jsme připravit takovou malou hostinu ve venkovském hotelu hned za vesnicí. Pojďte s námi, prosím.“ Helen jim vyhověla. Hotelová hala byla plná smutečních hostí. Přijala skleničku celkem nijakého šampaňského, ale vtom ji zahlédl Charles Ferguson a začal se k ní probíjet davem.
„Má drahá Helen.“ Políbil ji na obě tváře. „Bože můj, pořád vypadáš na padesát, a to ještě v takovýhle bídný den. Jak to jenom děláš?“
„Ty jsi byl vždycky lichotník, Charlesi. Sice výmluvný, ale lichotník.“ Obrátila se k Hannah, která stála po jeho boku. „Dávejte si na něho pozor, má drahá. Vzpomínám si na tu jeho aféru s manželkou uruguayského velvyslance a jak ho pak její manžel vyzýval na souboj.“
„No tak, Helen, to bylo ošklivé. Tohle kouzelné stvoření je moje asistentka, detektiv hlavní inspektorka Hannah Bernsteinová. A tenhle irský povaleč je Sean Dillon, také on Tonyho velmi dobře znal. Lady Helen Langová.“ Dillon měl na sobě padnoucí oblek v námořnické modré barvě od Armaniho. Helen Langová ho poznala hned, jak si podali ruce. Ve stejné chvíli však na Fergusona kdosi zavolal, ten se otočil a ustoupil. Han…
