2. Oběžník Rychlých šípů
Po výprasku ve Dvorcích bolela Rychlé šípy každá kůstka v těle.
Rychlonožka si musel dokonce celou noc dávat obklady na oteklé oko a Jarka Metelka měl vyražený palec na levé ruce.
Ale více než tělesná bolest trápilo Rychlé šípy vědomí té hanebné porážky. Taková ostuda!
"Já nepřečkám noc! Uvidíte, že ji nepřečkám!" prohlásil slavnostně Červenáček ještě v ten neblahý večer, když se hoši rozcházeli, a myslel to skutečně velmi doopravdy, protože ráno ani nemínil vstávat a hnul se z postele, teprve když se otec začal významně dívat po řemeni.
Zpráva o porážce Rychlých šípů letěla druhého dne po celé Druhé straně od úst k ústům. Snad ji viděl některý z jejích hochů, Dvorečtí jistě také nemlčeli a postarali se, aby se ta novina dostala na Druhou stranu co nejrychleji - a skutečně, po celý den se tu nemluvilo o ničem jiném než o té události.
Někteří hoši se Rychlým šípům proto tajně pošklebovali, jiní naopak ostře odsuzovali Dvorecké, kteří s takovou nestydatou přesilou si dovolili přepadnout početně slabšího protivníka.
Rajskou hudbou byla zpráva o výprasku pro uši Bratrstva Kočičí pracky, kterážto podařená společnost byla již z dřívějších dob silnou odpůrkyní Rychlých šípů. Její nejvyšší viditelný pán a velitel, zvaný Dlouhé Bidlo, který po krátkém a neúspěšném vedení Štětináčově se zase ujal kralování v Bratrstvu, se radostně šklebil, plácal si do kolen a snad již po sté si toho dne opakoval nahlas: "Tak Rychlé šípy dostaly na frak! A podívejme se! Dostaly na frak!"
A pak se stalo ještě něco jiného. Přinesl tu zprávu do klubovny Jarka Metelka. Jeho tvář byla uzardělá spěchem.
"Představte si -" volal již ve dveřích klubovny vzrušeně, "Mirku, poslouchej - tak už nepůjdeme sbírat míčky do Dvorců! Už si tam nevyděláme ani pětník! Slyšíte to!? Nesmíme tam už. Na plotě visí vyhláška, že tam smějí sbírat míčky jen hoši, kteří mají zvláštní poukázky!"
"Jaké to jsou poukázky? A kdo to říkal?" vyhrkl Mirek.
"Vím to od Stehlíka, má tam známé kluky! Nepřestanu tvrdit, že Stehlík byl vždycky spíš Dvorečák než Druhostraník, ale to je teď zatím jedno. A ty poukázky vydává starý Dolejš, správce kurtů."
"Opatříme si tedy poukázky - a je po krámu!" řekl klidně Jindra, ale Jarka již zase bouřil dál: "Nedostaneš je! Nikdo z Druhé strany je nedostane, rozuměj tomu! Ty poukázky jsou vynálezem starého Dolejše a jejich účelem je vyřadit nás tam ze sbírání. Hrom aby ho za to po poli honil!"
"Stehlík nám je musí opatřit," řekl Červenáček. "Když bude chtít dokázat, že není zrádce Druhé strany, musí několik poukázek obstarat. Tady si je pak budeme půjčovat, to už se nějak zařídí."
Ale Mirek Dušín s tím nesouhlasil. "Nestojím o jejich poukázky, získané takovým způsobem. Taky by ostatně asi mnoho nepomohly.
Jistě na nich musí být bydliště sběrače. A falešnou adresu psát nebudu, to si nemyslete!"
"Tak co tedy uděláš?" zaškemral Rychlonožka.
"Něco se udělat musí," přimlouval se Jarka Metelka, "Druhá strana se mám směje, každý má na nás plno vtipů a Dlouhé Bidlo z Bratrstva Kočičí pracky na nás už skládá nějakou písničku. Začíná prý takhle: Poslouchejte, lidé drazí, přelegrační zprávu tu, Rychlé šípy byly bity, jako žito na mlatu!"
Mirek zrudl a hoši na něho pohlédli s údivem, ač ani jim ta hanlivá písnička nebyla po chuti. Tak urážet jejich klub!
"Hlupáci jsou to všichni!" vykřikl Mirek nakvašeně, "vždyť nejde jen o nás. A nejde jen o těch několik korun, které se tam dají nasbírat!
Tady je v sázce pověst celé Druhé strany. Jakým právem Dvorce z toho výdělku Druhou stranu vyřazují? Ty kurty jsou přece celého města, nejenom jedné jeho čtvrti. To je přece velká nespravedlnost.
A to ti naši chytráci nechápou. Ale skládat písničky, dělat vtipy, na to jsou mistři!"
"Kdyby tě tak, Mirku, hoši od nás slyšeli," řekl Červenáček s obdivem, "každý by se na tu věc díval jinak. Poznal by, že se týká i jeho, všech!"
Mirek se již zase uklidnil. "Do rozhlasu mne s tou řečí nepustí, to vím," usmál se, "ale bylo by dobře, kdyb…
