22. BOD OBRATU
V Sálech města Londýna čekala na Siobhan poručík Bisesa Duttová z britské armády. Upíjela kávu a cosi si četla ve svém telefonu.
Jak šla Siobhan místností, zarazil ji podivný stín. Když se podívala z okna, spatřila, že se nad londýnskými střechami zvedá štíhlá konstrukce; jednalo se o kostru takzvané Londýnské klenby, která představovala pokus města zesílit vlastní ochranu před sluneční bouří. Šlo o největší stavební projekt v dlouhých dějinách Londýna, ovšem podle očekávání jej předčily ještě mohutnější báně, které se budovaly nad New Yorkem, Dallasem a Los Angeles.
Od počátku se vědělo; přesně jak Alvarezová oznámila; že Štít Zemi před vrtochy Slunce neuchrání na sto procent, tedy za předpokladu, že se vůbec vybuduje. Jistá část záření jím pronikne - ale Štít lidstvu nabízel přece jen určitou šanci, které bylo třeba využít. Potíž spočívala v tom, že nikdo nevěděl, jaké škody bude muset svět pod ním a města jako Londýn vstřebat.
Klenba byla pouze nejviditelnější změnou, která ve městě nastala. Vláda nařídila po celém Londýně vytvořit zásobárny trvanlivých potravin, pohonných hmot, zdravotnických potřeb a podobně, a ceny těchto výrobků vyletěly nahoru. I sazby za vodu stoupaly, jelikož úřady nechaly z vodovodů naplňovat obrovské podzemní nádrže pod městskými parky. Jako by se všechno chystalo na válku, napadlo Siobhan. Ovšem tyto nezbytné kroky byly naprosto oprávněné.
Výstavba Klenby, fyzický projev blížícího se nebezpečí, pochopitelně nakonec přispěla k tomu, aby lidé v hloubi duše začali věřit, že ona sluneční bouře opravdu přijde. Po celém městě byly cítit obavy a zdravotnická zařízení hlásila zvýšený počet případů úzkosti a stresu. Ovšem současně zavládlo rovněž určité vzrušení a svým způsobem dokonce i očekávání.
Siobhan hodně cestovala a zjišťovala, že všude je to téměř stejné.
Připadalo jí, že zejména ve Spojených státech panuje mezi lidmi odhodlanost, pocit jednoty; Amerika musela jako vždy nést vzhledem ke globálnímu úsilí neúměrně těžké břímě. Po celé zemi, i tam, kde by podobné klenby nebyly praktické, probíhaly na místní úrovni horečné přípravy, neboť Národní garda, skauti a stovky organizací dobrovolníků kopaly na svých zahradách i u sousedů kryty, napouštěly podzemní nádrže dešťovou vodou a sbíraly hliníkové plechovky, které se pak plnily nouzovými zásobami. Současně se vyvíjela méně zřetelná, ovšem stejně tak usilovná snaha archivovat co nejvíc lidských vědomostí v digitální i tištěné podobě v rozlehlých skladištích v hlubokých podzemních štolách, studnách, bunkrech z dob studené války a dokonce i na Měsíci. Konec konců se jednalo o skutečný poklad národa, ba celého lidstva - ovšem proti tomuto projektu se ozvalo množství kritických hlasů z řad těch, kteří tvrdili, že by se měli zachraňovat "především lidé". Prezidentka Alvarezová opět projevila svou schopnost ovlivňovat náladu
v zemi; naplánovala program stoletých oslav událostí druhé světové války, které měly vyvrcholit roku 2041 v Pearl Harboru, a připomenout tak spoluobčanům těžké zkoušky, jimiž museli projít v minulosti, a jež úspěšně zvládli.
Po celém světě vyvstaly nešvary. Kromě opravdových rozdílů v názorech na to, jak se s krizovou situací vypořádat, se vyrojilo množství zbožných jedinců, kteří se domnívali, že jde o trest boží, ať už za ten či onen zločin - a jiní zase pro změnu nemohli přijít na jméno Bohu, který toto vše dopustil. A pak byli i takoví, zejména zelení radikálové, podle nichž se lidstvo mělo se svým osudem smířit. Prý že se jedná o jakýsi karmický trest za to, jak jsme planetu zničili, proto je údajně třeba Zemi očistit a začít znovu. Což by možná nebyl nejhloupější nápad, pomyslela si Siobhan chmurně, pokud by měl ovšem člověk jistotu, že po té sluneční bouři opravdu ještě zbude něco, s čím by se dalo začít znovu od začátku.
Ale i tak mělo všechno lehce neskutečný nádech. Nad Londýnem jasně zářilo slunce a Klenba proto působila stejně nepatřičným dojmem jako vánoční stromeček v červenci. Většina lidí …
