Kapitola II
Z dopravního letadla vnitrostátní linky Vídeň-Linec bylo vidět veliké město. Na návrší nad řekou stálo mohutné rozlehlé čtvercovité opevnění s celkem, když jste je počítali, šestatřiceti věžemi na vysokých a silných hradbách. To samo bylo město s výstavnými budovami a širokými hlavními ulicemi, jež se křížovitě protínaly. To byl tábor legie.
Ve středu se tyčila budova velitelství, jež byla vroubena mramorovým sloupořadím, a obklopovala rozsáhlý vnitřní dvůr.
Většinu plochy okupovaly budovy kasáren, jednotvárných a bytelných, zářících bílým kamenem a červenými taškami. Ale velkou část zabíraly veřejné stavby. Na severozápadě od velitelství velká krásná budova správních úřadů a rozlehlý komplex budov při nejširší střední ulici byl soukromým obydlím velitele. Vyšší důstojníci bydleli na jihovýchodní straně ulice a tato táhlá stavba byla odzadu vroubena zahradami. Východně od velitelské čtvrti stály budovy lázeňského komplexu, severním směrem velký dům nemocnice. Všechny ulice byly bytelně dlážděné velkými kamennými deskami, a to, že budovy byly kromě kuchyní bez komínů, svědčilo o centrálním vytápění celého tábora. Vprostřed stál nadto mramorový chrám s vysokými štíty a bylo možno, napjal-li člověk zrak, před ním i na jiných místech uhádnout vztyčené sochy. Ruch v táboře nebyl velký ani malý, za všedního dne konali vojáci svoji pravidelnou službu, ruch kolem kasáren i na rozlehlém seřadišti nastával vlastně až v podvečer. Hradby byly obsazeny pravidelně přecházejícími hlídkami, v podstatě nepočetnými, jen na severní straně, odkud bylo možno dohlédnout široký říční proud, byly zřejmě dvojnásobně obsazeny. Byl klidný letní den přede žněmi a v horku se drželi lidé, co tu byli, ve stínu, tj. buď pod střechou, nebo na stinné straně ulice, a celkové tempo bylo zpomalené.
Tábor byl obklopen dvěma příkopy, z nichž vnější byl zvlášť veliký, byl aspoň patnáct metrů široký a čtyři metry hluboký, ale nebyl naplněn vodou a ta, co přes jarní období se nachytala, dávno vyschla. Na několika místech právě pracovaly oddíly na vyhazování zaschlého bahna. A všecko bylo tiché.
Jen malý kousek za příkopy začínalo druhé město. Bylo o mnoho větší než tábor, jenž sám byl rozlehlý, neboť nebylo opevněné a rozplývalo se na krajích podél cest a silnic do zahrad a volné krajiny, v tomto čase zezlátlé obilím. Jeho urbanistické schéma ale navazovalo na zástavbu tábora, takže hlavní ulice tábora se vlastně do daleka prodlužovala hlavní ulicí civilního města a tvořila jeho přirozenou páteř. Na několika místech procházela širokými náměstími a na několika místech do ní ústily široké i úzké ulice. Zvlášť jedna z nich byla zcela význačná, ta, jež vedla k bytelnému mostu přes řeku a přetínajíc město měnila se v dálnici na západ a východ, hlavní říšská komunikace v této oblasti, a zde, v tomto městě, uzlový bod, z něhož se odvíjela pravěká jantarová cesta do cizích zemí na severu. Neboť velká řeka, kterou bylo možno dodaleka přehlížet z hradeb tábora, byla říšskou hranicí.
Civilní město bylo daleko výstavnější než legionářský tábor, tedy hned na první pohled shora: zatímco budovy tábora byly skoro vesměs přízemní a jen lázně, chrám a pretorium se tyčily do větší výšky, zde podle hlavních ulic byly veliké bloky obytných i obchodních domů, mnohé čtyř-, pěti- až šesti- patrové, a veřejné budovy, jichž se nebylo lze ani na první pohled dopočítat, byly rovněž vysoké, vznosné a i z výšky bylo vidět, že jsou zvlášť výstavné a zdobné. Na severovýchodě města bylo rozsáhlé fórum, na němž stál pyšný chrám Kapitolské trojice. S ním sousedil velký stavební komplex tržnice v obvyklém stylu baziliky a celý areál obklopený vysokými čtvercovými budovami byl zřejmě plný obchodů (mezi nimiž, což nebylo z výše hned patrno, ačkoli na dvoře byly velké cisterny, byl i obchodník s hlemýždi, ústřicemi atd.), restaurací a luxusních hotelů, zde se každodenně též odbýval trh, a proto ulice, které na fórum ústily, byly plné obchodů a dílen, ale i maštalí a dvorů pro kupe…
