Kapitola IX
V dobách, kdy ještě existovala Římská říše, byli vojáci mnoha měst za ochranu hraničního valu placeni z veřejných prostředků.
Když to přestalo, rozpadly se spolu s hraničním valem vojenské jednotky. Jen v Batavis zůstal jeden oddíl na svém místě. Od něj se pak vypravili někteří do Itálie, aby pro své soudruhy získali poslední žold. Leč byli cestou podřezáni barbary, aniž by kdokoliv věděl. A jednoho dne, když svatý Severin si četl ve své cele, byly jejich mrtvoly vyplaveny proudem na břeh.
Pro baziliku, která stála mimo městskou hradbu Batavis, v místě zvaném Boiotro, ležící na druhé straně Innu, kde také vybudoval malé obydlí pro pár mnichů, bylo zapotřebí ostatků svatých. Když se kvůli tomu kněží nabízeli, že se vydají na cesty, aby nějaké sehnali, pronesl k nim Severin nabádavá slova. „Jakkoliv všechno dílo lidské zajde, tyto budovy budou muset být opuštěny ze všech ostatních nejrychleji,“ a proto není třeba dělat si starosti kvůli ostatkům svatých. Vzápětí předstoupili před blahoslaveného muže obyvatelé zmíněného města Batavis s prosbou, aby se odebral k Fewovi, králi Rugiů, a získal pro ně povolení k obchodování.
Jim pak odpověděl: „Čas nadešel tomuto městu, kdy bude ležet pusté jako všechna ostatní města, kastely jsou pusté obyvatel.
K čemu tedy pak se starat o zboží pro místo, kde se nikdy napříště žádný kupec nebude moci objevit.“
Oni však na to odpověděli, že se nemá k nim chovat přezíravě a jeden ďáblem posedlý kněz připojil: „Jdi, svatý, prosím tě, jdi rychle, abychom si po tvém odchodu mohli trochu odpočinout od půstu a nočního bdění.“
Muže božího zalil mocný proud slz. Když byl tázán po příčině svého pláče, odpověděl: „Vidím, že za naší nepřítomnosti dopadne na toto místo zcela příšerné neštěstí a také svatyně Kristovy - to jen s bolestným vzdechem mohu vyslovit - budou takovým způsobem tonout v lidské krvi, že i toto místo bude zcela zničeno.“ Hovořil totiž v baptisteriu. Pak odplul lodí po Dunaji do svého starého kláštera před městem Favianis. Krátce po jeho odjezdu přepadl Hunumund v doprovodu několika barbarů město Batavis, tak jak světec prorokoval. A zatímco se všichni obyvatelé zabývali sklizní na poli, dal čtyřicet mužů, kteří byli ponecháni k ostraze města, zabít.
Později přikázal muž boží na základě božského osvícení, aby kostelní zpěvák jménem Moderatus se odebral k obyvatelům města Ioviaca (víc než dvacet mil vzdáleného od Batavis) s úkolem, že všichni mají neprodleně opustit svoje bydliště. Jestliže jeho rozkazu neuposlechnou, co nejdříve budou všichni pobiti. Jelikož pak někteří ohledně tohoto významného prorokování vyjevovali pochybnosti, druzí jim vůbec nechtěli přikládat žádnou víru, tu poslal ještě jednoho posla, muže z Quintanis, jemuž v slzách pravil: „Jdi co nejrychleji a ohlaš jim: jestliže ještě této noci tam setrvají, hned nato padnou do zajetí.“
V této pak noci provedli nečekaný přepad Herulové, zpustošili město, většinu odvedli do otroctví a výše zmíněného kněze oběsili na šibenici.
Muž ze severního Norika, jenž často muže božího navštěvoval, obdržel pak jednoho dne dopis pro biskupa, svatého Paulina.
Biskup byl obsahem dopisu připraven čelit nadcházející katastrofě. A když provedl přikázané rozkazy a nařídil přísný půst, zpustošilo celý kraj nespočetné množství Allemanů nejstrašnějším způsobem.
K témuž času opustili obyvatelé města Quintanis, kteří v důsledku nepřetržitých vpádů Allemanů byli již naprosto vyčerpáni, své domovské sídlo a přestěhovali se do města Batavis. Ale jejich útočiště nezůstalo barbarům utajeno. Věc se pro ně stala právě proto ještě lákavějším popudem, protože věřili, že jediným přepadem vyrabují obyvatele dvou měst. Svatý Severin zvěstoval, že tentokrát budou sice nepřátelé boží odraženi, ale po vítězství zhynou všichni ti, kdož nebudou dbát jeho varování. Tak se postavili všichni Románi do boje proti Allemanům.
Když Allemani byli v tomto boji poraženi a zahnáni na útěk, měl muž boží k vítězům tento proslov: „Synové moji, musíte věd…
