ČÁST SEDMÁ - ZEMĚ
KAPITOLA 19 - RADIOAKTIVNÍ?
85.
Vzdálená hvězda tiše odstartovala, pomalu stoupala atmosférou a pod sebou zanechávala temný ostrov. Těch pár sotva patrných světýlek v hloubce nejdříve potemnělo, pak zmizelo, a jak s výškou řídla atmosféra, rychlost lodě vzrůstala a světla na obloze nad nimi přibývala a rozjasňovala se. Teprve teď pohlédli dolů na planetu. Z Alfy byl ozářen jen srpek hojně ověnčený mraky.
"Myslím, že nemají mobilní vesmírnou techniku. Nemohou nás tím pádem pronásledovat."
"Že by mi zrovna tohle zvedlo náladu, to se říct nedá," poznamenal Trevize sklíčeným hlasem a tvářil se zarputile. "Jsem infikovaný."
"Ale nezaktivovaným virem," namítla Bliss.
"Který však může být zaktivován. Mají na to metodu. Nevíš o ní něco?"
Bliss pokrčila rameny: "Hiroko tvrdila, že nezaktivovaný virus v těle, které na něj není zvyklé - jako je tvé -, nakonec zemře."
"Jó?" ozval se navztekaně Trevize. "Jak to může Hiroko vlastně vědět? A když jsme u toho, jak já můžu vědět, že její tvrzení není pouhý sebeklam? A není možné, že by se ten proces aktivace, ať už probíhá na jakékoliv bázi, spustil nedopatřením? Nějakou zvláštní chemikálií, určitým druhem záření, a - a - kdo ví čím? Najednou se mi udělá zle... A vy tři pak zahynete se mnou. Nebo se to stane, až přiletíme na nějaký osídlený svět. Vypukne hrozná epidemie, kterou prchající obyvatelé roznesou na další světy."
Podíval se na Bliss. "Můžeš s tím něco dělat?"
Bliss pomalu zakroutila hlavou. "To není tak jednoduché. Na Gaie žijí parazité - mikroorganismy, červi. Napomáhají udržovat ekologickou rovnováhu. Žijí, aniž by nějak viditelně škodili. Potíž je, Trevizi, že virus, který se do tebe dostal, není součástí Gai."
"Říkáš, že to není jednoduché," řekl podmračený Trevize. "Nemohla by ses o to alespoň pokusit, i když to může být za daných okolností složité? Nedokázala bys ve mně najít ten virus a zničit ho?
A kdyby to nešlo, nemohla bys alespoň posílit můj imunitní systém?"
"Uvědomuješ si, co po mně chceš, Trevizi? Neznám mikroskopickou flóru tvého těla. Nemusela bych v buňkách tvého těla rozlišit viry od normálních genů, které v nich sídlí. A ještě mnohem složitější by bylo rozeznat viry, na které Je tělo zvyklé, od těch, kterými tě nakazila Hiroko. Pokusím se to udělat, Trevizi, ale budu si s tím muset pohrát a nevím, jestli uspěji."
"Prosím tě o to," požádal ji Trevize. "A snaž se."
"Jasně," ujistila ho Bliss.
Pelorat ji povzbuzoval: "Jestli měla Hiroko pravdu, mohla bys najít viry, které již začínají ztrácet životaschopnost a uspíšit jejich rozpad."
"To bych mohla," připustila Bliss. "To není špatný nápad."
"Nepolevíš?" ujišťoval se Trevize. "Víš, když zabiješ ty viry, budeš muset zničit drahocenné ždibce života."
"To je pěkná jedovatost, Trevizi," řekla Bliss odměřeně, "ale ať už to děláš z jízlivosti nebo ne, upozornil jsi na vážný problém. I tak tě ale asi sotva opomenu zařadit před viry. Zabiji je, když budu mít příležitost, neboj. Koneckonců, i kdybych nebrala ohled na tebe," a koutky jí zacukaly, jako by potlačovala úsměv, "tak jsou přece ohrožení i Pelorat s Fallomou. Možná budeš mít větší důvěru v můj vztah k nim než k tobě a třeba tě uklidní i to, že já jsem ohrožena také."
"V tvou sebelásku zrovna důvěru nemám," zamručel Trevize.
"Ty jsi kdykoliv ochotna položit svůj život za nějaké vyšší ideály.
Beru však tvou starostlivost o Pelorata." Potom se zaposlouchal: "Neslyším flétnu. Stalo se něco Fallomou?"
"Ne," odpověděla Bliss. "Usnula. Spí naprosto přirozeným spánkem, se kterým nemám nic společného. A navrhovala bych, abychom - až vypracuješ skok k té hvězdě, kterou považujeme za slunce Země - udělali všichni totéž. Strašně se potřebuji prospat a hádám, že ty taky, Trevizi."
"Ano,jestli se mi podaří usnout... Víš, měla jsi pravdu, Bliss."
"S čím, Trevizi?"
"S Izolovanými. Nová Země nebyla žádný ráj, i když tak vypadala.
Ta pohostinnost - to otevřené přátelství a hned zpočátku - chtěli ukolébat naši ostražitost, aby mohli…
