2
Téhož večera Publis Manlio pomalu upíjel víno ve staromládeneckém bytě Jorana Sutta v jedenadvacátém podlaží Hardinova věžáku. Stárnoucí, subtilní Manlio zastával dva z nejdůležitějších úřadů na Nadaci - ve starostově kabinetu byl ministrem zahraničí a pro všechny ostatní soustavy s výjimkou Nadace navíc církevním Primasem, Dodavatelem posvátného pokrmu, Pánem všech chrámů a nositelem takřka nekonečné řady dalších titulů, které byly sice vesměs matoucí, zato však měly velmi dobrý zvuk.
"Ale nakonec vás nechal vyslat toho kupce," říkal zrovna mnohoobročník. "To je něco."
"Ale přece jen málo," oponoval Sutt. "Nemáme z toho žádný okamžitý zisk. Celé je to hodně primitivní léčka a my zatím nedokážeme ani odhadnout, jestli past sklapne. Dali jsme mu prostě pilku a doufáme, že si s ní sám podřízne větev."
"Pravda. Jenže tenhle Mallow je schopný chlap. Co když se nedá tak snadno obelstít?"
"To už musíme risknout. Jestli jde o zradu, pojedou v ní ti schopní. Pokud ne, pravdu nám odhalí jenom schopný člověk. A Mallow bude pod dozorem. Vidím, že máte prázdnou sklenku."
"Ne, díky. Už jsem měl dost."
Sutt si dolil do vlastní a trpělivě vyčkával, dokud se stísněný Manlio nevytrhne ze zadumání.
Ať už snil o čemkoli, Publis k žádným závěrům nedospěl. "Sutte, co se vám honí hlavou?" zeptal se náhle, skoro prudce.
"Tak já vám to řeknu, Manlio," rozevřely se Joranovy tenké rty. "Jsme oběma nohama v další Seldonově krizi." Manlio se na něj upřeně zadíval a pak se tiše zeptal: "Jak to víte? To se Seldon znovu objevil v Časovém trezoru?"
"To ani není nutné, příteli. Podívejme se na to logicky. Od té doby, co se Říše stáhla z periferie a zanechala nás svému osudu, jsme se ještě nesetkali s protivníkem, který by disponoval jadernými zbraněmi. Teď mu poprvé stojíme tváří v tvář. To mi připadá závažné samo o sobě. Jenže ono je toho víc. Poprvé za sedmdesát let se schyluje k velké vnitropolitické krizi. Připadá mi, že souhra dvou krizí, zahraniční i vnitřní, vylučuje jakékoli pochybnosti."
Manlio přivřel oči. "Pokud je tohle všechno, nestačí to. Prozatím došlo ke dvěma Seldonovým krizím a v obou případech hrozilo Nadaci vyhlazení. Dokud se takové nebezpečí nevrátí, nemůžeme mluvit o třetí krizi."
Na Suttovi nikdy nebyla znát netrpělivost. "To nebezpečí roste. Když krize udeří, pozná ji každý hlupák. Opravdovou službou státu je rozpoznat ji už v zárodku. Podívejte se, Manlío, ubíráme se naplánovanou cestou. Víme, že Hari Seldon vypočítal, jak historie dopadne. Víme, že jednoho dne obnovíme galaktickou Říši. Víme, že to bude trvat kolem tisíce let. A rovněž víme, že v tomto mezidobí budeme muset obstát v řadě krizí.
První krize přišla padesát let po založení Nadace a druhá třicet let poté. Od té doby uběhlo takřka pětasedmdesát let. Je čas, Manlio, je čas."
Manlio se nejistě podrbal na nose. "A vy máte plán, jak se s touto krizí vypořádat?"
Sutt přikývl.
"A já," pokračoval Manlio, "v něm mám hrát roli?"
Sutt znovu přikývl. "Ale než se budeme moci vypořádat se zahraniční jadernou hrozbou, musíme si zamést před vlastním prahem. Tihle kupci..."
"Á," vypjal se primas a v očích se mu zablesklo.
"Přesně tak. Tihle kupci. Jsou užiteční, ale příliš silní - a takřka neovladatelní. Jsou to cizinci a mají jen laické vzdělání. Vkládáme jim do rukou poznání a tím se vzdáváme nejsilnějšího pouta, kterým bychom je mohli svázat."
"A co když jim budeme moci prokázat zradu?"
Kdybychom mohli, přímočarý zásah by byl lehce proveditelný a plně dostačující. Ale to ještě nic neznamená. I kdyby nebyli zrádci, pořád zůstávají nespolehlivými živly. Nenechají se s námi svázat vlastenectvím, společným původem, dokonce ani posvátnou bázní. Vnější provincie, které k nám již od Hardinových časů vzhlížejí jako ke Svaté planetě, by se pod jejich sekulárním vedením od nás mohly odtrhnout."
"To všechno chápu, ale radikální řez..."
"By měl přijít rychle, dokud Seldonova krize nepropukne v plné síle. Jestli nás zvenčí budou ohrožovat jaderné zbraně a zvnitřku…
