Kapitola 23
Kolem hvězdy Xaxis zuřila bitva. Stovky hrozivých, pozuby ozbrojených zirzelských lodí byly zničeny a rozdrceny na atomy ničivými silami, jež měla mohutná stříbrná xaxisijská loď ve svém arzenálu.
Část měsíce byla také pryč. Odstřelila ji silová děla, která dokázala rozervat samotné předivo vesmíru, jímž prolétala.
Zbývající zirzelské lodi, ač hrozivé a pozuby ozbrojené, vypadaly teď vedle ničivé síly xaxisijského křižníku směšně bezmocné a prchaly do úkrytu za rychle se rozpadajícím měsícem,když tu xaxisijská loď, která je zběsile pronásledovala, náhle oznámila, že potřebuje dovolenou a opustila bitevní pole.
Na chvíli zavládl ještě větší strach a úžas, ale loď byla pryč.
S pomocí nesmírných sil, jimiž vládla, se míhala ohromnými rozlohami iracionálně zakřiveného prostoru, rychle, lehce a především tiše.
V hloubi špinavého, zasmrádlého kotce, vyrobeného z průlezu pro údržbu, chrupal mezi ručníky Ford Prefect a ve snu ho pronásledovaly staré strachy. V jednom okamžiku se mu v dřímotách zdálo o New Yorku.
Ve snu šel pozdě v noci po East Side, podél řeky, která teď byla tak extravagantně znečištěná, že se z ní spontánně vynořovaly nové formy života a domáhaly se sociální podpory a volebního práva.
Jedna zrovna proplula kolem a mávala na něj. Ford zamávání oplatil.
Bytost se doplácala ke břehu a vyškrábala se na něj.
"Ahoj," pravil neznámý, "právě jsem byl stvořen. Jsem po všech stránkách ve Vesmíru nový. Víš o něčem důležitém, co bych měl znát?"
"Uf," pravil Ford, poněkud na rozpacích, "Nejspíš bych ti mohl poradit, kde je pár barů."
"A co láska a štěstí? Cítím hlubokou potřebu takových věcí," řekl tvor a zamával tykadly. "Neměl bys nějaké tipy?"
"Tyhle potřeby si můžeš obstarat na Sedmé Avenue," poradil mu Ford.
"A také instinktivně cítím," pravilo stvoření naléhavě, "že potřebuju být krásný. Jsem krásný?"
"Ty jdeš na věc rovnou, co?"
"Nemá cenu chodit kolem horké kaše. Jsem krásný?"
Záhadný tvor kolem sebe stačil vyronit pořádnou kaluž řídkého bahna a čvachtal a mokval dál. Kolemjdoucí opilec výjev se zájmem pozoroval.
"Z mého hlediska?" podivil se Ford. "Ne. Ale poslyš," dodal po chvíli, "většina lidí se vypracuje. Je tam v řece víc takových, jako jsi ty?"
"Copak já vím, mladíku?" pravilo stvoření. "Jak jsem už povídal, jsem tu nový. Život je pro mě velká neznámá. Jaký je?"
Teď narazili na oblast, kde Ford cítil, že může být jistou autoritou.
"Život," pravil rozvážně, "je jako grapefruit."
"Hm, jak to?"
"No, je takový žlutooranžový a na povrchu dolíčkovatý, a uvnitř je šťavnatý a hňácavý. A uprostřed má jadýrka. Jo, a někteří lidé si ho dávají půlku k snídani."
"Je tady ještě něco jiného, s čím bych mohl pohovořit?"
"Řekl bych, že jo," kývl Ford. "Zeptej se policajta."
Ford Prefect se ve svém kutlochu zavrtěl a obrátil se na druhý bok. Nebyl to zrovna jeho oblíbený typ snu, protože v něm nevystupovala Excentrica Gallumbits, tříprsá děvka z Eroticonu VI, která se vyskytovala v mnoha jeho snech. Byl to však aspoň nějaký sen. Konečně spal.
