poezie

Seděl jsem v kině na detektivce / a co chvíli jsem si přímo s bolestí připomínal / že až to skončí budu zas muset jít domů / a to dokonce za tmy – den je zase v háji / Ale když jsem vyšel / přece jen ještě mě přivítal soumrak / Nad střechami viselo šedivě modré nebe / odspodu ozařované oranžovou a bledě rudou / Šel jsem až na Jiřák nespouštěje z něj oči / Rychle se stmívalo / Uvědomil jsem si / že vlastně jen a jen pro pár takovýchhle chvil / jsem byl živ / Ostatního mě nic nezajímalo

Ó, vesno s rosou v kadeřích, jež v svět / zříš jasným okem jitra, andělský svůj zrak / teď obrať již v náš ostrov západní, / jež plným sborem vítá příchod tvůj! / Vrch vrchu hlásá to, a každý dol / je slyší, touhou vzhlíží každý zrak / k tvým praporcům: ó, vystup již, / svou nohou posvátnou v náš kraj již vstup! / Přijď přes východní hory – vonný šat / dej zlíbat našim větrům, dechni v nás / svým jitrem, večerem, skrop perlami / zem naši, láskou k tobě nyjící. / Ach, svými prsty k…

Jdou udušené sny, zkrocené záchvaty; / jdou lesklé vidiny, jež nikdy nejaty… / A bledé tolik jsou, jak mor by na ně dých, / jak dole mrtvoly v jezerech zelených. / Tam na dně hnijí teď – a zhyzděná jich líc… / My mnoho cítili a neřekli jsme nic. / Až bude smutno nám, tam k jezeru jen pojď, / my tiše sedneme a odvážeme loď. / (A divno bude nám po vodách těchto plout!) / Pochodně dohasly, a nelze dohlédnout / jen v svitu měsíce, jenž čistý, nejatý, / na lesklé vidiny, zkrocené…