poezie

Seděl jsem v kině na detektivce / a co chvíli jsem si přímo s bolestí připomínal / že až to skončí budu zas muset jít domů / a to dokonce za tmy – den je zase v háji / Ale když jsem vyšel / přece jen ještě mě přivítal soumrak / Nad střechami viselo šedivě modré nebe / odspodu ozařované oranžovou a bledě rudou / Šel jsem až na Jiřák nespouštěje z něj oči / Rychle se stmívalo / Uvědomil jsem si / že vlastně jen a jen pro pár takovýchhle chvil / jsem byl živ / Ostatního mě nic nezajímalo

Ó, vesno s rosou v kadeřích, jež v svět / zříš jasným okem jitra, andělský svůj zrak / teď obrať již v náš ostrov západní, / jež plným sborem vítá příchod tvůj! / Vrch vrchu hlásá to, a každý dol / je slyší, touhou vzhlíží každý zrak / k tvým praporcům: ó, vystup již, / svou nohou posvátnou v náš kraj již vstup! / Přijď přes východní hory – vonný šat / dej zlíbat našim větrům, dechni v nás / svým jitrem, večerem, skrop perlami / zem naši, láskou k tobě nyjící. / Ach, svými prsty k…

V čas setí se uč, o žních vyučuj, v zimě užívej. / Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých. / Cesta krajnosti vede do paláce moudrostí. / Opatrnost je bohatá, ošklivá stará panna, / o niž uchází se Neschopnost. / Kdo touží, ale nejedná plodí mor. / Rozříznuti červ opouští pluhu. / Vhoď do řeky toho, kdo má rád vodu. / Hlupák nevidí tentýž strom, jako moudrý. / Člověk, jehož tvář nevyzařuje světlo, / se nikdy nestane hvězdou. / Věčnost je zamilována do plodů času. / Včela nemá čas na…

Snila jsem sen – co to znamená? / Byla jsem přece princezna / a andělíček při mě stál! / Plakala jsem ve dne v noci, / on utíral mi oči. / Plakala jsem v noci ve dne, / neřekla mu, kterak je mě. / Rozpřáh křídla, uletěl, / den už červánky se rděl. / Slzy jako hrách, i všechen strach – / kolem nich se krunýř stáh. / Andělíček se mi vrátil / mám svůj krunýř, jen čas tratí. / Mládí přece je to tam, / když už hlavu šedou mám. / Zem hlavu pozvedá / z příšerné a pusté tmy. / Ze světla / zbyla tma! / Ze zoufa…

Jdou udušené sny, zkrocené záchvaty; / jdou lesklé vidiny, jež nikdy nejaty… / A bledé tolik jsou, jak mor by na ně dých, / jak dole mrtvoly v jezerech zelených. / Tam na dně hnijí teď – a zhyzděná jich líc… / My mnoho cítili a neřekli jsme nic. / Až bude smutno nám, tam k jezeru jen pojď, / my tiše sedneme a odvážeme loď. / (A divno bude nám po vodách těchto plout!) / Pochodně dohasly, a nelze dohlédnout / jen v svitu měsíce, jenž čistý, nejatý, / na lesklé vidiny, zkrocené…