detektivka

Přejděme raději co nejrychleji utrpení následujících čtyř hodin, během nichž se o Paličku pokoušely co chvíli křeče. Odhadovala, že zasedání – pokud k nějakému zasedání vůbec dojde – se bude konat v době, kdy je klub plný hostů, čili někdy mezi půlnocí a dvěma hodinama ráno. / Právě když měla pocit, že už musí být nejmíň šest hodin ráno, dolehl k jejímu sluchu vítaný zvuk odemykaných dveří. / Vzápětí se v místnosti rozsvítilo elektrické světlo. …

„Obvinit je možné jednoho každého z vás. Začneme, pane Georgi Lee, s obviněním proti vám. Vy jste otce neměl rád! Vycházel jste s ním jen kvůli penězům. V den své smrti pohrozil, že vám zkrátí apanáž. Věděl jste, že po jeho smrti zřejmě zdědíte dosti značnou sumu. To je váš motiv. Po večeři jste šel, jak vy říkáte, telefonovat. Opravdu jste telefonoval – ale hovor trval jen pět minut. Poté jste snadno mohl… / „Avšak,“ pokračoval Poirot po k…

Slečna Marplová se vyšplhala po schodech a zaklepala na dveře ložnice paní Serrocoldové. / „Mohu vstoupit, Carrie-Louiso?“ / „Samozřejmě, drahoušku.“ / Carrie-Louisa seděla u toalety a kartáčovala si své stříbrné vlasy. Obrátila se. / „Je to policie? Budu hotova za pár minut.“ / „Cítíš se dobře?“ / „Ale samozřejmě. Jolly mne donutila snídat v posteli a Gina přišla do pokoje po špičkách, asi aby nerušila mé umírání. Lidé si neuvědomují, že tragédi… / „No – ano,…

Když Deirdre Hendersonová připustila, že byla na scéně zločinu, pojal nápad zastrčit fotografii do jejích věcí. Pokoušel se o to pomocí žebříku, který nechal zahradník stát opřený o zeď. Avšak paní Wetherbyová byla nervózní a trvala na tom, aby všechna okna byla stále pevně zavřená, a tak se Robinovi záměr nepodařil. Vrátil se přímo sem a strčil fotografii do zásuvky, kterou jsem já, naneštěstí pro ně…

/ „Duchové si dávají na čas.“ / „Mají to sem daleko.“ / „Pst!“ / Lakovaná deska se zachvěla. Stolek se začal pohybovat. / „Dávejte otázky. Kdo se bude ptát? Vy, Ronnie.“ / „Ale – hm – jářku – nač se mám ptát?“ / „Je přítomen nějaký duch?“ napověděla Violet. / „Aha! Jo – je nějaký duch přítomen?“ / Stolek tvrdě klepnul. / „To znamená ANO,“ řekla Violet. / „Ach tak! Hm – kdo jste?“ / Žádná odpověď. / „Požádejte ho, ať nám napíše jméno.“ / „Jak to může udělat?“ / „Budeme počítat, kolikrát …

Pan Parker Pyne vyšel z kanceláře a vystoupal po schodech do horního patra. Zde v podkrovní místnosti seděla paní Oliverová, autorka brilantních románů, jež nyní patřila k týmu pana Pynea. Pan Parker Pyne zlehka zaťukal na dveře a vstoupil. Paní Oliverová byla usazená za stolem, na němž stál psací stroj, povalovalo se několik zápisníků a vůbec vládl zde všeobecný nepořádek dotvořený volně poházenými listy r… / (…)

Hercule Poirot seděl v trávě na vrcholu ostrova. Malinko po levici začínal ocelový žebřík, který vedl dolů do Zátoky skřítků. Všiml si, že kolem žebříku bylo několik rozeklaných balvanů, které tvořily snadný úkryt pro každého, kdo se chystal slézt dolů na pláž. Z pláže samotné bylo odtud zvrchu vidět jen málo, neboť útesy byly převislé. Hercule Poirot vážně pokyvoval hlavou. Dílky jeho skládačky do … / Nůžky. / Zlomená troubel dýmky. / Láhev hozen…

Slečna Marplová pronesla zvolna a jemně: „No – víte, má milá, myslím si, že musíme vyjít z předpokladu – jestli to vše ostatní jsou vzpomínky – že i TOHLE je vzpomínka…“ / „Že jsem opravdu viděla někoho ležet zabitého – zardoušeného – mrtvého?“ / „Já si myslím, že jste si neuvědomovala, že ta žena byla uškrcena. To ve vás vyvolala až ta včerejší hra, a to také souvisí s tím, že jste si teprve nyní v dospělém věku uvědomila, co mu… / Gwenda se zhl…

Do pytle! Leoniny rodiče jsem neznal a nijak poznat netoužil, tím spíš takhle nečekaně! Sotva jsem se s hlavou mokrou po sprchování unaveně vypotácel ze stadionu, Leona mi zamávala ze zaparkovanýho oranžovýho favorita. Z předního sedadla se na mě zubil tlustej holohlavej chlapík a jeho tlustá, neholohlavá ženuška. Než jsem k nim došel, všichni tři vystoupili. Takhle bude jednou vypadat i Leona? / „Dobrý den,“ zachrčel jsem. / „Náš mladej? Já su ňákej B…

Před nemocnicí na mě čeká Eliška. Její soudržnost mě vyloženě dojme, rázem potřebuji kapesník. / „Všechno bude dobrý,“ konejší mě, ač sama nemá k slzám daleko. „Říkej si, že všechno bude fajn. Opakuj to po mně…“ / „Díky, Eli. Díky moc…,“ popotáhnu. „Jsi tu sama?“ / Přikývne. „Nikdy bych tomu nevěřila, ale vybodl se na mě. Poslechl maminku, ty její řeči, jak moc se k sobě nehodíme, on, vysokoškolák, a já, obyčejná prodavačka…“ / Role utěšitele se vyměni…