Ukázky

„Padesát šest, padesát sedm, padesát osm…,“ počítal Maigret. / Nechtěl však počítat. Dělal to mechanicky. V hlavě měl prázdno a víčka těžká: / „Šedesát jedna, šedesát dva…“ / Letmo pohlédl ven. Spodní polovina oken Francouzské restaurace byla z matného skla. Nad ním bylo vidět jen opadané stromy na náměstí a déšť, neutuchající déšť. / „Osmdesát tři, osmdesát čtyři…“ / Stál tu s kulečníkovým tágem v ruce a viděl se ve všech zrcadlech rozvěšených po stěnách resta…

Maigret se zastavil ve své kanceláři pro klobouk. Na odchodu se ho najednou zmocnil neklid; vyčítal si, že na to nepomyslel dřív, a vrhl se k telefonu. / Aby ušetřil čas, vytáčel číslo do ulice Saint-Dominique přímo, nikoli přes domácí ústřednu. Naléhavě potřeboval slyšet Lapointův hlas a ujistit se, že se tam nic nepřihodilo. Místo zvonění uslyšel tutání, oznamující, že je obsazeno. / Neuvažoval a během několika vteřin ztratil rozvahu. / Komu má Lapointe…

Pan Jacob / „Chvilku ještě počkej, Auroro! Nebylo by správné ukazovat se lidem v tomhle stavu…“ / A silně zastřený hlas odpovídal: / „Já za to nemohu, Françoise… Ta návštěva mi připomíná jinou, tu, co přišla před týdnem… A připomíná mi taky tu cestu… Tomu ty nerozumíš…“ / „Nerozumím hlavně tomu, že máš odvahu oplakávat takového člověka, člověka, který tě připravil o čest, který ti celý život lhal a jehož jediný bohulibý čin byl, že uzavřel životní …

O dvacet minut později zastavilo Mélanovo auto před hlavním komisařstvím třetího okrsku v Perréově ulici. Nejdřív vystoupil Maigret. Když vešli do chodby, musel jít první Mélan. / „Ještě dál, druhé dveře vlevo…“ / Jeden z inspektorů četl s nohama na stole noviny a kouřil dýmku, druhý psal na rozvrzaném stroji hlášení. / Když uviděli komisaře, oba se zvedli. / „Dobrý večer, pánové… Promiňte, že vás obtěžuji… Nejsem ve službě… Doprovázím jen doktora Mé…

MUŽ NA SKÁLE / Když strážník Bornier, který byl, ve službě nováčkem, uviděl šéfa, jak kolem něho beze slova běží a nechává dveře vily za sebou otevřené, byl z toho celý vyjevený, nevěděl, co se děje. Dvakrát za ním zavolal: / „Komisaři! Komisaři!“ / Maigret se ani neohlédl. Teprve za hodnou chvíli, když doběhl do Etretatské ulice, kde se trousilo už několik chodců, zvolnil krok, zahnul doprava, probrouzdal se kalužinami bláta, dostihl nábřeží a tam opět z…

Zůstali ještě hodinu v pokoji, který se pomalu plnil dýmem z lulky a cigaret, jako kdysi kancelář na Zlatnickém nábřeží. / „Omlouvám se,“ začal Little John, „omlouvám se za způsob, jakým jsme se já a můj syn pokoušeli vás zbavit.“ / Byl také unavený, ale bylo v něm cítit velké uvolnění, velkou úlevu, téměř fyzickou. Poprvé ho Maigret viděl jinak než napjatého, uzavřeného do sebe, držícího s bolestnou energií chuť vyskočit. / „Šest měsíců jsem jim vzdorova…