Ukázky

  / 1 / Odjel jsem zpátky do bungalovu a měl jsem věru o čem přemýšlet. Zavezl jsem vůz do garáže, aby nestál na slunečním žáru, odemkl hlavní vchod a šel do ložnice. Svlékl jsem se, natáhl si plavky, popadl ručník a vydal se k moři. / Dvacet minut jsem si zaplaval, pak jsem se vrátil k domu, posadil se do stínu na verandě, položil si nohy na zábradlí a uvažoval o různých věcech, které jsem objevil. / Musel jsem se…

2 / Když Jay začal pohupovat šarlatovou šňůrou, viděl, že Sophie pozoruje každý jeho pohyb. Cítil se velmi sebejistě. Věděl, že Sophii vyděsil, a bylo mu jasné, že vyděsit otcovu manželku není jinak snadné. Také si povšiml, jak ji vyvedlo z rovnováhy jeho nepokryté přiznání, že si do apartmá přivedl holku. / Raději bych to neměl přehánět, pomyslel si. Pro jistotu ji začnu uklidňovat. Nesmím připustit, aby se…

Když Solly odešel, zašel jsem dolů umýt vůz a při práci jsem uvažoval o tom, co jsem se dozvěděl. / Jestli si Helena namlouvá, že vyzraje na Národní důvěru tak, jak se jí to podařilo s tou předchozí pojišťovnou, tak ji čeká nemilé překvapení. Národní důvěra si ji podá a rozmázne ji po zdi. / Měl jsem dojem, že se musím spokojit s těmi dvěma tisíci šesti sty dolary, které mi dal Dester, a odepsat peníze z té…

3 / Ležel jsem pod dekou na podlaze Davisovy otlučené fordky a potil jsem se. Davis se taky potil, nebo to aspoň tvrdil. / „Bože,“ zvolal, „tady se to poldama jen hemží. A každou chvíli po nás začnou střílet.“ / „Nevadí,“ opáčil jsem. „Do mě se netrefí. Já tu jsem pěkně schovanej.“ / „Ale já ne,“ zasténal Davis a šlápl na brzdu. „Tak, a jsme nahraný. Chtějí, abych zastavil.“ / „Jen klid,“ konejšil jsem…

Dave Fenner si dal nohy na stůl a zhoupl se i se židlí dozadu. Kancelář měl malou, ale slušně zařízenou. Psací stůl byl solidní, s hliníkovým kováním a sněhobílou psací podložkou. Na podlaze ležel koberec na míru, u okna stála knihovna plná právnické literatury. Knihy vypadaly jako nové a Dave se přátelům netajil tím, že slouží pouze jako dekorace pro ty zákazníky, kteří je v kanceláři chtějí vidět.…

Jean vůbec nepřeháněla, když tvrdila, že mám plný stůl nevyřízených věcí. Max Berry pobíhal po mé kanceláři jak tygr v kleci, když jsem tam dorazil. Celé dopoledne jsme probírali Článek o Hammondovi. Dokud byl u mne Max, neměl jsem vůbec možnost promluvit s Jean. / Když jsem se ho konečně zbavil, přišel Jeremy Rafferty se svým povídáním o násilnostech v ulicích města. Bylo to tak výborně napsané, že jsem se…

Část druhá /   / „S ničím mě neotravuj. Musíš všechno udělat sama,“ řekl Ellis a Grace jeho důvěru bez váhání přijala. / Něco v Ellisovi na ni silně působilo. Věděla, že i přes podlou krysí tvář a ošumělý oděv to není obyčejný člověk. Jeho bezohlednost ho pozdvihovala z kolejí obyčejnosti a v jejích očích z něho činila člena vládnoucí třídy, která v ní vždy budila až posvátnou úctu. Jeho…

U Couwayů měli stažené rolety a z šedých zdí domu jako by stoupal opar přítmí. Otevřít přišel doktor: byl bledý a mrkal jako netopýr. / „Dobré odpoledne, poručíku.“ / Na mě jen mlčky pohlédl. Miller mu blýskl před očima odznakem, aby mu dal najevo, že k němu tentokrát nejdeme na návštěvu. Couway ucouvl, sáhl na věšák po klobouku a nasadil si ho. / „Vy někam jdete, doktore?“ / „Ne, nikam. Často chodím s… / …

Vyplaval jsem z hluboké černé díry s pocitem, že se topím, protože jsem cítil, jak mi po obličeji stéká voda. Byla teplá a jak jsem přicházel k vědomí, docházelo mi, že je to déšť. / “No tak! No tak!” Pobízel mě hlas, který bych poznal všude na světě. “Nic ti není!” / Otevřel jsem oči a viděl, jak se nad vrcholky stromů derou první paprsky svítání a pak jsem se namáhavě posadil. / Zjistil jsem, že mi srdce…

Do Hotcha Clubu jsem se dostal až hezky pozdě. Když mne opustila Mardi a nečekaně zaskočil Katz, trochu jsem se prošel a lehce procvičil šedou kůru mozkovou. Rozcvička mi nebyla nic platná, ale přece jen mi došlo, že bude možná lepší, když Spencera nechám ještě chvíli v klidu. Jelikož si musím vydělávat na živobytí, vydal jsem se na fotbalový zápas, vrátil se domů, napsal reportáž, poslal ji sportovním…

Armo Shalik se vrátil do Londýna v pondělí ráno o půl deváté. Sherborn mu oznámil, že Fennel je v Paříži. Zatímco si Shalik rozkládal věci po stole, vysvětloval mu okolnosti Fennelova spěchu. / „Doufám, pane, že jsem jednal správně. Kdybych byl věděl, kde vás hledat, byl bych se s vámi samozřejmě poradil.“ / Skutečnost, že Shalik prožil nevydařený víkend s nevyhovující společnicí kdesi na venkově a že neměl…