Až bude dým jen obláčkem, / jen obláčkem, / který hned vítr zcuchá, / ať letí sbohem za vláčkem, / ach, za vláčkem, / mamince kolem ucha. / Ať plnou parou uhání, / ať uhání, / lokomotiva s vlakem, / ať zní to ještě se strání, / ach, se strání, / rozkvetlých vlčím mákem. / Až vlak nám zmizí v zatáčce, / až v zatáčce, / jak dlouhá, tmavá stužka, / snad padne jiskra do svlačce, / ach, do svlačce, / jak svatojánská muška.

Více
  • 21. 2. 2024

Dobrodruh liknavý / usedl na břehu / a vlně vypráví / marnost svých příběhů; / vždyť je to jedině / hrst větru na dlani, / zmar perel ve víně, / strach z neumírání. / Ale to není / pravé jeho poslání. / Když kohout kokrhá / a rosa zazebe, / květ růže otrhá, / hovoře pro sebe: / jak je to surové, / rvát růži ubohou, / plátky jsou růžové / jak nehty u nohou. / Ale to není / pravé jeho poslání.…

Více
  • 18. 12. 2023

Petr je doktor filozofie, Ludmila je vysokoškolsky vzdělaná pedagožka. Oba jsou Pražáci, ale Petr se narodil na vesnici a zase po ní začíná toužit. Přestává jej bavit abstraktní filozofický svět a chce se zaměřit na něco hmotného, skutečného. Lehce proto přesvědčí Lu, aby se odstěhovali do odlehlého koutu Šumavy – do Jelení, do starého Liščího mlýna, ze kterého chce Petr udělat luxusní hotel. Lu je velký snílek a romantik, a proto s Petrem souhla…

Více
  • 13. 5. 2023

Jak to bylo, pohádko? / Zabloudilo kuřátko / za zahradou, mezi poli, / pípá, pípá, nožky bolí. / Ve vysokém obilí / bude večer za chvíli. / „Povězte mi, bílé ovsy, / kudy vede cesta do vsi?“ / „Jen se zeptej ječmene, / snad si na to vzpomene.“ / Kuře bloudí mezi poli, / pípá, pípá, nožky bolí. / „Pověz, milý ječmínku, / jak mám najít maminku?“ / Ječmen syčí mezi vousy: / „Ptej se pšenic, / vzpomenou si.“ / Kuře pípá u pšenic, / nevědí však také nic. / „Milé kuře, je nám líto, / ptej se žita, poví ti to.“ / K…

Více
  • 13. 5. 2023

Stříhali dohola malého chlapečka / kadeře padaly k zemi a zmíraly / kadeře padaly jak růže do hrobu / Železná židle se otáčela / Šedaví pánové v zrcadlech kolem stěn / Jenom se dívali Jenom se dívali / Že už je chlapeček chycen a obelstěn / V té bílé zástěře kolem krku / Jeden z nich Kulhavý učitel na cello / Zasmál se nahlas A všichni se pohnuli / Zasmál se nahlas A ono to zaznělo / Jako kus masa když pleskne o zem / Francouzská výprava v osmnáctsettřicetpět / Vešla do katakomb křesť…

Více
  • 13. 5. 2023

Smrt: / Nesu ti spánek, dlouhý, přehluboký. / Okolo tebe po špičkách / přešly by války, potom šťastné roky / v tanci by roznášely jen tvůj prach. / Básník: / Mne nezvábíš! Já nechci ani jednu / propást z těch minut. Vím, / že každou z nich se o peříčko zvednu / a přitom hloub, hloub v sobě zakotvím. / Otvírám okno do půlnoci – celé / náměstí pod sněhem. / Všechno spí, přátelé i nepřátelé. / Mír, ticho kolem – a já bitva v něm. / Kéž, děti mé, je vždy tak v příštích rocích, / mír všude, do v…

Více
  • 13. 5. 2023

Jedna, dvě / Honza jde, / jedna, dvě, tři / pes ho větří / jedna, dvě, tři, čtyři, / kampak si to míří, / jedna, dvě, tři, čtyři, pět, / běží k mámě na oběd. / Jedem, jedem, / nedojedem – / Dojedete, / věřte mi, / až budete / na zemi. / Dědek seno obrací, / myslí jenom na práci. / Potom hrábě / půjčí bábě / a utíká do chládku / povídat nám pohádku.

Více
  • 13. 5. 2023

(…) / kde vidlice a pahýly / jsou jak ti apoštolé, / kterým se vroubky zkazily, / a nevycházejí. / Má prasklé pero nadějí, / co ve mně sní tu dole. / A cítím, že mi do duše / teď polehounku sáhly / zlé ruce / mistra Hanuše / (…) / (…) / Čtyři stěny, / na nich leží strop, / abych po podlaze mohl přecházeti, / vymýšlím-li báseň / z oněch krásných dob, / kdy se upalovávaly / mlčenlivé děti, / dívky očí příliš určitých / a s vlasy jako len / (…) / (…) / světec nebo kdo, / jenž kráčel středem moře / nic tady na světě / s…

Více
  • 13. 5. 2023

(…) / pěstitelé umělého žalu, / kteří za subvence kapitálu / vypreparovali z krásy mumii. / Kam s ní dnes? / Náš lid oškliví si ji. / Já jaksi pochopím, že v šeru budoárů / mívala kůže buržoazních žen / modravý nádech hniloby, / to hnila doba. Svět byl postižen / ekzémem měšťáctví. A parfém zmaru / do nosu stoupl básníkovi tak, / že necítil / zrod nové mízy, / vůně nových sil. / Snaživě chápu podhoubí rilkovštiny. / Výchova pro závěť, půl kostel, napůl dril, / a poraněný cit se navždy odvrátil / t…

Více
  • 13. 5. 2023

Píši vám, Karino, a nevím, zda jste živa, / zda nejste nyní tam, kde se už netoužívá, / zda zatím neskončil váš nebezpečný věk. / Jste mrtva? Poproste tedy svůj náhrobek, / aby se nadlehčil. Poproste růže, paní, / aby se zavřely. Poproste rozpadání, / aby vám přečetlo list o mém rozpadu. / Smrt mlčí před verši. A já v nich před vás jdu / tak mlád, tak krutě mlád a ponejprve zralý, / že ve své mladosti podobám se již králi / zašlého království. Vy jste přec věděla, / co křídel ch…

Více
  • 13. 5. 2023

Přátelé odešli. Má milá v dálce spí. / A venku velká tma je. / Slova si povídám. Jsou bílá od lampy / a napolo již usínaje / na matku vzpomínám. Podzimní vzpomínka. / Opravdu, pod zimou jako bych věděl vše, / co nyní asi dělá maminka. / Je doma, v pokoji. Má dětská kamínka, / k nimž koník houpací vždy se mnou přikluše, / má dětská kamínka, v nichž dávno netopí se, / ji zahřívají. Matku. Mou maminku. Je tiše, / ruce si sepne, myslí na otce, / který je mrtev již, / a potom pro mne loupá…

Více
  • 13. 5. 2023

Jen kdybych věděl, zdali bdíš, / věř, šel bych blíž! / Tak musím pouze v šeru stát, / hvězd vidět pád. / Poslouchat, jak hnul větvovím / pták, nežli zdřím. / Jak pod mechem kdes zdroje / potají si zpívají. / Jak snové chodí kolem v tmách / a po špičkách. / A slzami jak z ňader v oka lesk / můj stoupá stesk. / Ó, kdybych věděl, zdali bdíš, / věř, šel bych blíž!

Více
  • 13. 5. 2023

Ani list se nezachvívá, / v keři pták spí, můra v trávě, / západ hoří v celé slávě, / v srdci jenom touha zpívá. / V keři pták spí, můra v trávě, / v alej stín za stínem splývá, / v srdci jenom touha zpívá, / vzpomínky se budí v hlavě. / V alej stín za stínem splývá, / v stromech hoří slunce žhavě, / vzpomínky se budí v hlavě … / Tak jsem toužil odjakživa! / V stromech hoří slunce žhavě, / starý hrot se v srdce vrývá. / Tak jsem toužil odjakživa, / před lety jak nyní právě. / Starý hrot se v…

Více
  • 13. 5. 2023

Ční vpravo komín továrny / jak pozvednutý prst / a z nízké pod ním kovárny / dští jisker žhavých hrst. / Ty cestou mou se míhají / jak hvězdné jepice, / se stíhají a sbíhají / a hasnou záříce. / A nové v těsném chomáči / jdou vzápětí zas jim, / co kraj se do tmy obláčí, / spjat v saze, kouř a dým. / Na prahu chaty u dveří / hra stínů mlhavá, / máť ve komínu zášeří / své dítě uspává. / Jak jisker déšť se nachýlí, / zřím mladou její tvář, / když osvětlí ji ve chvíli / ta přelétavá zář. / Z té jedné světlé v…

Více
  • 13. 5. 2023

Někde sýček zaskuhral, / nocí se to neslo dál, / byl v tom velký, velký žal. / Jedna nota — kdo ji chyt? / rozvířila ve mně cit, / nemoh jsem se utišit. / Jedna nota, noci hlas. / Sýčka máme každý v nás. / Jak jej přehlušit? Zní zas. / Jedna nota. — Aťsi zní, / celý žití taj spí v ní, / první vzlyk — i poslední.

Více
  • 13. 5. 2023