Ukázky

Když jsem tehdy v pondělí ráno nastoupila do tramvaje a prodrala se dovnitř, na první pohled upoutal moji pozornost muž uprostřed vozu. / Dusno člověka kroutilo a ždímalo, tak parný červen jsem snad ještě nezažila. Protože jsem měla teprve před dovolenou, snášela jsem vedro dobře, s pocitem, že mám ještě pro co žít. Vnitřek tramvaje čpěl potem, prádlo na lidech zrovna nahlas vzdychalo. Ulice byly vyprahlé na kost, tramvaj se sunula jako zahmyzená otrokářská loď – ale obsahovala tolik náručí, jednu vedle druhé, jednu na druhé, namačkané, jenže lhostejné. Lhostejné, a s takovými možnostmi. / Podívala jsem se znova na onoho člověka: mužný obličej, tvrdý, ale samé …