Když se žena zeptala trestance, zdali má nůž, stál tam v šatech ze sypkoviny, z kterých crčela voda a kvůli kterým na něho stříleli, podruhé dokonce kulometem, v těch dvou případech, kdy od chvíle, co před čtyřmi dny opustil hráz, spatřil vůbec nějakou lidskou činnost, a bylo mu právě tak, jak mu bylo v ujíždějící pramičce, když žena radila, aby si raději pospíšili. Pocítil stejnou neslýchanou urážku…

Více
  • 2. 3. 2025

OSMÉHO DUBNA 1928 /   / Den se probouzel pochmurný a mrazivý, postupující stěna šedivého světla od severovýchodu jako by se nerozpouštěla ve vlhkost, nýbrž rozpadala do malinkých, vzteklých částiček podobných zrníčkům prachu, která se Dilsey, když otevřela dveře a objevila se na prahu své chatrče, zabodávala ze strany do masa jako jehličky, a dorážela na ni jako nějaká substance, jež má spíš charakter ne…

Více
  • 2. 3. 2025

Neuběhlo ani pět minut od okamžiku, kdy venkovan zpozoroval požár, a už se začali scházet lidé. Někteří jeli ve svých povozech jako on strávit sobotu ve městě a také zastavili. Někteří přicházeli pěšky z nejbližšího okolí. Byla to oblast černošských chatrčí a zpustošených, vyčerpaných luk a úhorů, kde by i četa detektivů vyslídila dohromady sotva deset lidí, ať mužů, žen nebo dětí, a přece se…

Více
  • 2. 3. 2025

Tento člověk, tato lebka, tato hudba… / Žije v zadní části zahradního parteru, v zarostlé mokřině, stíněné osikami a trnovníky, himálajskými cedry a baobaby, v nadavující Buxtehudově hudbě, zavinutý do krovek a lehkých plachetnic. Projdete strážní budkou, kde si domovník kroutí kníry con furioso jako v posledním aktu Aidy. Žijí ve třetím poschodí za příčlovaným belvedérem, filigránsky zdobeným… / “Je…

Více
  • 6. 2. 2025

Následujícího dne jsem se v kanceláři přehraboval v odpadkových koších ve snaze najít ztracený dopis a narazil jsem na zmuchlaný list, který tam zřejmě znechuceně odhodil šéf odboru. Rukopis byl drobný a roztřesený, jako by patřil nějakému starci. Byl však dobře čitelný i přes četné vyumělkované kličky a kudrlinky, ve kterých si pisatel zjevně liboval. Zběžně jsem si jej prohlédl, načež jsem ho strčil…

Více
  • 6. 2. 2025

Paříž je jako kurva. Zdálky vypadá svůdně, nemůžete se dočkat, kdy ji sevřete v náruči. A pět minut nato máte pocit prázdnoty, znechucení nad sebou samým. Máte dojem, že vás vzali na hůl. / Vrátil jsem se do Paříže s penězi v kapse, s několika stovkami franků, které mi při nástupu do vlaku strčil Collins do kapsy. Stačilo to na zaplacení pokoje a slušný příděl jídla na týden. Už hezkých pár roků jsem…

Více
  • 6. 2. 2025

Zpátky na rodné hroudě, nebo řečeno jinak – zpátky na ulici raných smutků. Mona žije u své rodiny, já u své. Jiným způsobem momentálně nebylo možno naše ekonomické problémy vyřešit. Jakmile se mi podaří udat pár povídek, zase si najdeme nějaké to hnízdečko jen pro sebe. / Od okamžiku, kdy otec odejde ráno do svého krejčovství, až do doby, kdy se vrací k večeři, makám jako divý – každý den. S Monou…

Více
  • 6. 2. 2025

Bronx! Bylo nám slíbeno celé jedno křídlo domu – krocaní křídlo, plné peří a husí kůže – Kronského představa útulnosti. / Bylo to sebevražedné období, které začalo šváby a teplými sendviči a skončilo à la Newburg v kurníku na Riverside Drive, kde paní Kronská II. zahájila svou nevděčnou úlohu znázorňování rozsáhlých panoramatických doplňků k šílenství. / Na Kronského popud si Mara změnila své…

Více
  • 6. 2. 2025