Ukázky

Třikrát čtyřikrát týdně ještě večer sejdu cestičkou k řece a k dřevěné lávce, známé dosud těm, kdo tu žili před válkou, jako Most váhání. Říkali jsme jí tak, protože ještě před nedávnem byste po ní přešli do zábavní čtvrti. Prý tu bylo možno vídat muže pronásledované výčitkami svědomí, jak se těžce rozhodují mezi noční zábavou a návratem k manželce. Ale pokud mě zahlédnou postávat na tom mostě a zamyšleně se opírat o zábradlí, není to proto, že bych váhal. Prostě odtud rád při západu slunce obhlížím okolí a pozoruji změny kolem sebe. / Na úpatí kopce, odkud jsem právě sešel, vyrostly skupinky nových vilek. A dál podél břehu řeky, kde se před rokem rozkládala bažinatá louka, …