MUŽ NA SKÁLE / Když strážník Bornier, který byl, ve službě nováčkem, uviděl šéfa, jak kolem něho beze slova běží a nechává dveře vily za sebou otevřené, byl z toho celý vyjevený, nevěděl, co se děje. Dvakrát za ním zavolal: / „Komisaři! Komisaři!“ / Maigret se ani neohlédl. Teprve za hodnou chvíli, když doběhl do Etretatské ulice, kde se trousilo už několik chodců, zvolnil krok, zahnul doprava, probrouzdal se kalužinami bláta, dostihl nábřeží a tam opět z…

Více
  • 13. 5. 2023

Zůstali ještě hodinu v pokoji, který se pomalu plnil dýmem z lulky a cigaret, jako kdysi kancelář na Zlatnickém nábřeží. / „Omlouvám se,“ začal Little John, „omlouvám se za způsob, jakým jsme se já a můj syn pokoušeli vás zbavit.“ / Byl také unavený, ale bylo v něm cítit velké uvolnění, velkou úlevu, téměř fyzickou. Poprvé ho Maigret viděl jinak než napjatého, uzavřeného do sebe, držícího s bolestnou energií chuť vyskočit. / „Šest měsíců jsem jim vzdorova…

Více
  • 13. 5. 2023

Cedil slova mezi zuby, obrácen k Maigretovi zády, s obličejem skoro přitisknutým na okenní tabulku. / „Když jsem ji tu dneska ráno zahlédl, ptal jsem se v duchu, proč ji sem přivedli. Cestou do Javelu mi strážmistr Lucas tu histori pověděl. A sotva jsem se vrátil do kanceláře, tak se dovídám, že je mrtvá.“ / Maigret se posadil a řekl pomalu: / „Neuvědomil jsem si, že se jmenuješ Albert.“ / „Pan Lucas ji neměl pouštět jen tak samotnou a bez dohledu po tom, co…

Více
  • 13. 5. 2023

DŮM POHYBUJÍCÍCH SE PŘEDMĚTŮ / Bylo půl osmé. V šéfově kanceláři vyndal Maigret mechanicky hodinky z kapsičky u vesty s úlevným a zároveň unaveným povzdechem tělnatého člověka na sklonku horkého červencového dne. Potom natáhl ruku a posbíral spisy po mahagonovém stole. Vyčalouněné dveře se za ním zavřely a prošel předpokojem. Nikdo neseděl v červených křeslech. Starý kancelářský zřízenec trůnil ve své zasklené kukani. Dlouhatánská šedivá a zároveň s…

Více
  • 13. 5. 2023

Richard lhal / Deset minut před devátou paní Maigretová, vonící svěžestí a toaletním mýdlem, s úsměvem roztáhla záclony pokoje a vpustila do něho jásavé sluneční světlo. Nebyla vdaná moc dlouho a ještě nezvykla pohledu na spícího muže s chvějícími se nazrzlými konečky knírů, s čelem vraštícím se, když na něj sedne moucha, s hustými zježenými vlasy. Dala se do smíchu. Smála se pokaždé, když k němu ráno přistoupila se šálkem kávy v ruce a když na ni p…

Více
  • 13. 5. 2023

Maigret beze spěchu stoupá po rue Pigal e, ruce v kapsách svrchníku, protože je po půlnoci a po bouřce se ochladilo, na chodnících jsou ještě mokré šmouhy. Portýři nočních podniků pod neóny kolemjdoucího brzy poznali, zákazníci postávající u baru do podkovy v kavárně na rohu rue NotreDame-de-Lorette se po sobě tázavě podívali. Nezasvěcenec by si ničeho nevšiml. A přitom z jednoho konce na druhý probíhá Montmartrem, který žije z nočních ptáků, nep…

Více
  • 13. 5. 2023

/ kde se mluví trošku o inspektoru Boissierovi a mnohem víc o domu se zahradou a s mrížovými vraty a o tom, s kým se Maigret před těmito vraty setkal / / Bylo to asi takhle: / Maigret upil pernodu a pronesl: / „Povězte mi, milý Boissiere, co vlastně víte o Alfrédu Jussiaumovi?“ / „O Smutném Alfrédovi?“ / „Ano.“ / A inspektorovo čelo se rázem zachmuřilo, podíval se na Maigreta zespodu a zeptal se hlasem náhle změněným, zapomínaje vychutnávat svůj oblíbený aperitiv:

Více
  • 13. 5. 2023

Dva policejní vozy zastavily na rohu ulic de Rivoli a Vieille du Temple a chvíli bylo vidět, jak se pod lucernami stříbřitě lesknou knoflíky na uniformách strážníků. Zaujali postavení v ulicích kolem dokola, a tím je přehradili; hlídkovali tam už inspektoři kriminální policie. Potom se za tato auta zařadily zelené antony. Na rohu ulice du Roi de Sicile policejní důstojník upřeně pozoroval ručičky na hodinkách. / V ulici Saint Antoine se chodci ustra…

Více
  • 13. 5. 2023

v níž se Protiva setkává se starou známou a Lapointe je pověřen pozoruhodným úkolem / Inspektor Lognon čekal na kraji chodníku v ulici de La Rochefoucauld a i z té dálky se zdálo, že se prohýbá pod tíhou osudu. Stále nosil obleky barvy myší šedi, vždy nevyžehíené, a svrchník, rovněž šedivý, zatímco klobouk měl ohavně hnědý. Za to, že byl ve tváři žlutý a vypadal, jako když má rýmu, probdělá noc nemohla. To vše patřilo k jeho každodennímu obrazu, a k…

Více
  • 13. 5. 2023

„Posaďte se, mládenci. Můžete samozřejmě kouřit.“ / Maigret si sám také zapálil lulku a pozoroval je zamyšleně jednoho po druhém. / „V hrubých obrysech celý ten případ znáte. Jakmile jsem začal pátrat po vraždě Oscara Chabuta, jež se udála ve chvíli, kdy vycházel z jednoho domu v ulici Fortuny, nějaký člověk se začal zajímat o mé pohyby a činy. Je inteligentní, neboť se zdá, že dokáže předvídat každý můj pohyb. Je schopný se rychle ztratit v davu, nebo…

Více
  • 13. 5. 2023

Lucas se vynořil z příkopu silnice, kde až dosud byl skryt v křoví a přistoupil k Maigretovi, jenž položil svůj vak na zem k nohám. Právě v okamžiku, kdy si na uvítanou tiskli ruce, ozvalo se ostré, lomozivé syčení, které stále vzrůstalo, a pojednou silně závodní auto projelo plnou rychlostí vedle obou policistů, tak těsně vedle nich, že zachytilo Maigretův ruční vak a odhodilo jej na vzdálenost asi tří metrů. / Nic jiného už nebylo vidět. Auto, řít…

Více
  • 13. 5. 2023

Než Louise pohltila mlha, do níž se vrhal se skloněnou hlavou, řekl: / „Kdybyste mě potřeboval, budu celý večer u Tří mul.“ / Bylo pět hodin. Tma přišla náhle, zároveň s hustou mlhou. Maigret musel projít celou saintaubinskou hlavní ulicí k nádraží, kde bude muset najít cestu vedoucí k domu Etienna Nauda. Louis mu navrhoval, že ho tam zavede, ale všechno má své meze, všechno se omrzí. Maigret už toho měl dost, nechat se vodit takřka za ruku tím nedočka…

Více
  • 13. 5. 2023

Pan Šmicnutý uhladil papír s novinkami. Osazenstvo, / které se pravidelně sesedalo kolem jídelního stolu, už vzalo na vědomí, že muž, / který noviny kupuje, není pouhým vlastníkem listu, ale současně i knězem / osvětlujícím jeho obsah vděčným masám. / „Tak tady se říká, že na Myrtylburské ulici vypěstoval / nějaký člověk zeleninu legračního tvaru,“ prohlásil. / „To bych hrozně chtěla vidět,“ zašvitořila paní / Arkánová. O kousek dál u stolu se ozval tichý dávivý zvuk…

Více
  • 13. 5. 2023

  /   / Když kapitán Elánius zaslechl výkřik, povzdechl si, ale než s tím začal něco dělat, pečlivě dokončil holení. / Pak si oblékl kabátec a vykročil do nádherného ranního jitra. Ve větvích stromů zpívali ptáci a v květech bzučely včely. Na nebi se držel jemný opar a temné výběžky mračen na obzoru naznačovaly, že by mohl později přijít déšť. Zatím však bylo dusno a horko. A ve staré žumpě za zahradní kůlnou šlapal jakýsi mladý muž vodu. / Tedy&he…

Více
  • 13. 5. 2023

Lady Berankinová sklonila dalekohled a pomalu zavrtěla / hlavou. / „To není správné,” zašeptala. „To vůbec není / správné. Jak je možné, že je schopný dělat takové věci?” Zvedla znovu / dalekohled, zaostřila a pokoušela se zjistit, co vlastně hoří. Dole pod ní v / zahradě neúnavně vyli ve svých klecích bahenní dráčkové.

Více
  • 13. 5. 2023