Byla v jednom mlýně jedna mlynářka, ale mlynáře neměla, protože vodník jí ho stáhl pod stavidla. Jednou ta mlynářka uspávala v kolíbce synka a zpívala mu kolíbačku: / Hajej, můj andílku, hajej a spi, matička kolíbá děťátko svý: hajej, nynej, dadej, malej! Matička kolíbá děťátko svý. /   / Ale synek ne a ne usnout. / „To zrovna jako by mu někdo kradl spaní,“ povídá mlynářka. / Vtom bouchly na půdě…

Více
  • 14. 1. 2025

Královský hrad, holenkové, není žádný letohrádek ani chatrč. Je to hrad pevný jako skála, zubí se zubatým cimbuřím a mohutná věž se pyšně tyčí k obloze… Že byste chtěli vědět, co se děje uvnitř? Proč ne – podívejme se, co dělá pan král. Věřte nevěřte – pan král sedí na trůně, strašlivě vrže na dudy a zpívá si vyčítavou písničku: / „Já mám dceru, na mou věru, / krásnou jako z růže květ, / …

Více
  • 7. 10. 2024

Bylo jednou dvacet pět cínových vojáčků. Všichni byli bratři, neboť byli uliti z jedné staré lžíce. Zbraň drželi v ruce, hlavu čelem vpřed; stejnokroj měli červený a modrý, inu, náramně krásný. / Prvé, co slyšeli na tomto světě, když bylo sejmuto víko s krabice, v níž leželi, bylo zvolání: „Cínoví vojáčkové!“ Volal tak malý chlapec a tleskal rukama. Dostal je, protože byly dnes jeho narozeniny, i stavěl je na stůl. / Voják se podobal navlas vojákovi, j…

Více
  • 13. 5. 2023

Vlk, liška a osel zpovídali se jeden druhému svých hříchův, aby již potom dobrý a pobožný život vedli. Nejprve vlk zpovídal se lišce a vyznal před ní, že jest velikou ukrutnosť nad jinými zvířaty provozoval a mnohé z nich hltavě roztrhal a sežral. Odpověděla liška: „Velicí jsou a těžcí hříchové tvoji, ale však mohouť odpuštěni býti, jestliže jich srdečně a opravdově lituješ a pykáš.“ Zase liška vyznávala se vlku mnohých vražd a loupeží, kterých s…

Více
  • 13. 5. 2023

Do rodné vrátit se vesnice, / můj Bože, jak to láká! / Náhle tě pojme tesknice. / Do hnízda žene to ptáka. / V rodné vsi leccos ranilo; / záští a příkoří slepé. / V rodné vsi dobře nebylo. / Snad nyní bude lépe? / Respekt máš pro ves svou povinný. / Rozvoje vidíš tu zlomky. / Vidíš tu vysoké komíny. / Vidíš tu krčit se domky. / Nátěr je cizí jak před lety. / Krčí se řeč tu tvoje. / Zeptej se kmotra Klevety: / „Co ve vsi nového je?“ / „Ves naše celkem rozkvétá, / ač nelze popřít dluhy. / Než v těch j…

Více
  • 13. 5. 2023

Once upon a time there lived a King who had three sons; the two elder were learned and bright, but the youngest said very little and appeared somewhat foolish, so he was always known as Dummling. / When the King grew old and feeble, feeling that he was nearing his end, he wished to leave the crown to one of his three sons, but could not decide to which. He thereupon settled that they should travel, and that the one who could obtain the most splendi…

Více
  • 13. 5. 2023

Byl jednou jeden propuštěný voják a ten neměl z čeho žít a poradit si také nijak neuměl. Jednou tak šel lesem a potkal malého mužíka, byl vám to však čert. / Mužík mu pravil: / „Copak ti, vojáčku, schází? Vypadáš nějak zasmušile.“ / Tu mu voják odvětil: „Mám hlad, ale žádné peníze.“ / Tu čert řekl: / „No, Honzo, jestli pro mě chceš sloužit a stát se mým pacholkem, budeš mít všeho dostatek. Ale musíš mi sloužit sedm let, teprve pak budeš zase volný. A ještě něco…

Více
  • 13. 5. 2023

Když se ráno stařenka probudila, seděl dědeček u stolu a vyřezával kolébku pro Makové miminko. / „Jen aby mu v ní nebylo zima,“ strachovala se stařenka. / „Žádná zima mu nebude,“ uklidňoval ji stařeček, „podívej se, jaký jsem udělal teplounký pytel. V takovém fúsaku by mu nebylo zima, ani kdyby spalo na ledě.“ / „Vždyť to není fúsak, vždyť to není nánožník,“ zlobila se babička, „vždyť je to palec z tvé rukavice. Jak to, že jsi užízl prst z palčáku?“ / „Až Ma…

Více
  • 13. 5. 2023

V jednom lese žila máma medvědice s dvěma medvíďaty. Medvídkové skotačili, rošťačili, honili se po lese. A při tom skotačení objevili lesní cestu, která vede rovnou k městu. Jel tudy zrovna sedlák na trh. / Žene koně, zvedá bič: „Vijé, ať jsme z lesa pryč!“ Vůz poskakoval po kamení, a v tom se to stalo. Bochník sýra spadl z vozu, skutálel se do úvozu. / Když vůz odjel, běželi se medvídkov…

Více
  • 13. 5. 2023

Strnad a Křepelka jsou dva studenti, kteří rádi vysedávají v hospodě. Studenti jsou velmi zadlužení, a tak jim už hospodský Barnabáš nenalévá, ale jeho dcera Bětuška ano. / Strnad a Křepelka stále nemohou sehnat peníze na dluhy. Křepelka se dozvídá, že jeho dědeček umřel a zanechal mu dědictví. Místo očekávaných peněz mu přijde starý, třírohý, rodinný klobouk. Oba dva jsou z toho zklamáni, a tak se rozhodnou pro lest. / Strnad má totiž bohatého strýce …

Více
  • 13. 5. 2023

Prométheovi bylo na opuštěné zemi smutno, a tak z hlíny a dešťové vody, které dávaly život rostlinám, vymodeloval člověka, kterému bohyně Athéna vdechla duši. Prométheus začal lidi učit stavět domy, zapřahat zvířata, léčit nemoci, stavět lodě, zpracovávat kovové rudy… . Zeus, nejvyšší z bohů, který sledoval Prométheovy lidi z posvátné hory Olympu, Prométheovi poručil, aby lidi donutil k uctívání bohů a přinášení obětí, sic je stihne jejich hněv. …

Více
  • 13. 5. 2023

Nic nesplete člověka tolik jako jméno vesnice. Třeba Hrdlořezy. Kdo se bojí do Hrdlořez kvůli hrdlu, bojí se zcela zbytečně, protože v Hrdlořezích, a to je statisticky dokázáno, hrdla se neřežou o nic víc než kde jinde. / Nebo nedaleko Konstantinových Lázní je vesnice Úterý. Přijďte tam ve středu a jste zase v Úterý. Šest dní v týdnu to jméno lže. / A zrovna tak lhalo jméno vesnice Dejvice, když ještě Dejvice byly vesnice, když z Dejvic do Prahy se cho…

Více
  • 13. 5. 2023

Daleko na severu Indie, nedaleko svahů Matky Světa porostlých hustými lesy, bylo kdysi malé království. Jeho král měl deset bílých slonů a velkou pokladnici, do které postupně nashromáždil obrovský poklad. Byly tu celé pytle zlatých a stříbrných peněz, na podlaze se třpytily diamanty, rubíny, safíry a topasy, na zlatých podstavcích stály zlaté sochy bohů, stěny pokrývaly drahocenné látky. / Král často proseděl v klenotnici celý den a sledoval, jak s…

Více
  • 13. 5. 2023

V Thébách vládl kdysi král Láios s královnou lokastou. Neměli děti. Toužili po synovi, který by jednou převzal vládu, a toužili marně. / I vyslal král do Delf posla, aby se zeptal ve slavné věštírně, čím usmířit hněv bohů. Posel se vrátil s hroznou věštbou, která králi vzala dech: / „Narodí se ti syn a s ním vstoupí pod tvou střechu neštěstí. Sám přijmeš z jeho ruky smrt.“ / Zdrcený král oznámil věštbu manželce a královna proplakala celé noci, zlá předtuc…

Více
  • 13. 5. 2023