Jak jsme se s mistrem toho večera dohodli, pečlivě jsem sledovala zpěv retey. Má pomoc byla za ta léta potřeba jen dvakrát z pěti případů. Buď se kurpule rozezněly dřív, než jsem stačila doběhnout k Elmarovi, nebo se ohlásily chvíli před tím, než gura stačil dojít za naslouchačem. Dvakrát jsem tedy byla rychlejší než amarijští naslouchači. Byla jsem na sebe patřičně pyšná, a kdyby to…

Více
  • 29. 10. 2024

Týdny ubíhaly a já se v broušení zdokonalovala sama. Každý den jsem přikládala polizor k čirému sklenitu a brousila ho do všech možných tvarů. Napodobovala jsem věci ve svém okolí a využívala svou představivost. Poslouchala jsem zpěv vycházející z kamene pokaždé, když jsem energii probouzela k životu. Kapitán byl spokojený se vším, co jsem mu předložila. / Každý večer mi…

Více
  • 29. 10. 2024

Tvář mladé Elizabeth Podfortové stačilo vidět jednou v životě a člověk už nedokázal zapomenout. Její zvláštně temná krása vyvolávala v člověku strach smísený s obdivem. Pro mnohé muže musela kdysi představovat cosi nedotknutelného a možná i to byl důvod, proč k ní přilnul i sám kapitán. Jenomže to všechno už bylo pryč. Zůstala jen vzpomínka uvězněná v mé…

Více
  • 29. 10. 2024

Nedělo 21. března, 6.40 / Dcera si každou neděli ráda přispala. Obvykle jsem byl strašně nerad, že takhle plýtvá časem, který jsme měli vyhrazený pro sebe. Měl jsem ji totiž jen každý druhý víkend a ve středy. Tuto neděli to však bylo jiné. S radostí jsem ji nechal spát, vstal jsem o něco dřív a pokračoval v sepisování reakce, která měla zachránit vystoupení mé hlavní svědkyně před soudem. Seděl jsem v…

Více
  • 29. 10. 2024

Jakmile jsme usedli do lincolnu, řekl jsem Earlovi, že se má projíždět po okolí a zkusit někde najít Starbucks. Potřeboval jsem kávu. / „Tady žádnej Starbuck není,“ odpověděl Earl. / Věděl jsem, že Earl pochází odtud, ale nepokládal jsem za možné, že by se na kterémkoliv místě v tomto okrese, a možná i na celém světě, nacházel bod, z něhož by to bylo do nejbližšího Starbucks dál než kilometr a půl. Ale…

Více
  • 29. 10. 2024

Happy hour. Přestala jsem pátrat a stavila se ve Footh’s, místním málo navštěvovaném baru. Pak se vypravím do Grove Street 1665, kde bydlí Betsy a Robert Nashovi – rodiče dvanáctileté Ashley, jedenáctileté Tiffanie, mrtvé a už navždy devítileté Ann a šestiletého Bobbyho juniora. / Tři holky a konečně chlapeček. Upíjela jsem bourbon, louskala buráky a představovala si to Nashových rostoucí zoufalství, jaké asi…

Více
  • 7. 10. 2024

DNES /   / Lyle mi za ty dny, které jsem strávila cestou do Oklahomy a nebyla k zastižení, nechal na záznamníku devět vzkazů, jejichž tón se diametrálně lišil. Začal něčím, co zřejmě mělo působit dojmem nervózní matrony, a nosovým přízvukem jako v nějakém kabaretním čísle se vyptával, jak se mi daří, pak postupně přešel k podrážděnosti, příkrosti, naléhavosti a panice, až…

Více
  • 7. 10. 2024

DESET DNŮ POTÉ /   / Den, kdy se mělo natáčet to interview, jsme strávili v rezervní ložnici Tannerova apartmá, připravovali jsme, co řeknu, upravovali můj vzhled. Betsy mi vybírala oblečení, Go mi nůžkami na nehty trochu přistřihla vlasy kolem uší, Betsy se mě snažila přesvědčit, abych použil makeup – pudr – aby se mi neleskla pleť. Všichni jsme mluvili potichu, protože za dveřmi se už připravoval Sharonin…

Více
  • 7. 10. 2024

VELKÝ VIKTORIÁNSKÝ PALÁC / Stál pod velkými jilmy a věděl, že je na místě – jeho Temná žena byla nablízku, velmi nejasná, podobu tisíckrát vymazanou kolemjdoucími. Na konci řady jilmů stála veliká křišťálová fontána, voda z ní proudila do kruhového bazénku. Fontána, bazének a jilmy byly uzavřeny v ohromném skleněném podloubí a lemovány fantastickými plastikami. / Bush znal toto místo i čas; postarala se o to…

Více
  • 7. 10. 2024

Za pět minut se ke mně v bílým plášti, vlajícím jako doktorovi při vizitě, přihnal Eda. / „Co to slyším, študente? Zaskoč ke mně na chvíli.“ Ve výčepu postávali vytrvalci, co sem chodí „na jedno“, a vydrží do zavírací hodiny, „lak povídej.“ / Pokrčil jsem rameny. „Co chceš slyšet? Martin ti všecko řek, ne?“ / „Fakticky ti víc nevodnesli? Než tu televizi a magneťák?“ / „Připadá ti to málo? Pro tebe…

Více
  • 7. 10. 2024

O jednom nerozhodném zápase a podnikateli, jemuž nebylo dopřáno užívat si života / Ingmar s Holgerem se shodli na pokračování v započatém boji, tak prý nejlépe uctí Henriettinu památku. Holger 2 byl opačného názoru. Spokojil se však s dotazem, kdo teď bude podle nich živit rodinu. Ingmar se zamračil a přiznal, že měl poslední dobou šíleně moc starostí a neměl čas o tom zatím…

Více
  • 7. 10. 2024

Královna navštěvuje živé i mrtvé / Svítání příštího dne bylo horké a dusné. Královna královen se nechala vykoupat svými ženami, chvíli si hrála s Tatro a pak vzkázala SartoriIrvrašovi, aby za ní přišel do rodinné hrobky. / Tam vzdávala poslední poctu bratrovi. Brzy bude řádně pohřben ve správném zemském pásu. Tělo, zabalené do žlutého plátna, leželo na bloku lordryardryjského ledu. S žalem si všimla, že…

Více
  • 7. 10. 2024

DODATEK 5 /   / Kharnabhar /   / Kharnabhar je malou vesnicí v odlehlé oblasti Sibornalu. Vesnice vyrostla kolem pozoruhodného monumentu, Velkého kola Kharnabharu. Původně svaté místo nyní hostí kriminální živly. / Věhlas Velkého kola je celosvětový. Když SartoriIrvraš (v knize 2, na str. 202) přijede do Askitoše, spatří tam tapiserii s alegorickým vyobrazením Kola: „Znázorňovala velké kolo na rudém pozadí, které…

Více
  • 7. 10. 2024

KNIHA TŘETÍ /   /   /   /   / Komnata, ve které jsem ležel, byla vysoko v jedné z věží manteganského hradu. Z jejích oken bylo vidět na střechy vnitřního nádvoří, které bylo každý den zalité sluncem. I přes to, že mé okno bylo vysoko nad zemí, vyšplhal zimolez až k okennímu parapetu a ještě dál při hledání vhodných úchytů v ďolíčky rozbrázděném kamenném zdivu. Během mého pobytu v posteli… / …

Více
  • 7. 10. 2024

Pustiny /   / Pravidlo v Ubikacích často užívané radilo: „Dvakrát řež, jednou měř.“ Pasovalo ukvapenost na matku moudrosti a ti, kdo se považovali za chytráky, jednali vždycky bez rozvažování. Pokoušet se chovat jinak bylo obtížné už proto, že důvodů k rozhodování bylo pramálo a všem příslušníkům kmene naopak hrozilo, že se nikdy nevymaní z tupého stavu věčné nečinnosti. Marapper, mistr v šikovném…

Více
  • 7. 10. 2024