VELKÝ VIKTORIÁNSKÝ PALÁC / Stál pod velkými jilmy a věděl, že je na místě – jeho Temná žena byla nablízku, velmi nejasná, podobu tisíckrát vymazanou kolemjdoucími. Na konci řady jilmů stála veliká křišťálová fontána, voda z ní proudila do kruhového bazénku. Fontána, bazének a jilmy byly uzavřeny v ohromném skleněném podloubí a lemovány fantastickými plastikami. / Bush znal toto místo i čas; postarala se o to…

Více
  • 7. 10. 2024

Za pět minut se ke mně v bílým plášti, vlajícím jako doktorovi při vizitě, přihnal Eda. / „Co to slyším, študente? Zaskoč ke mně na chvíli.“ Ve výčepu postávali vytrvalci, co sem chodí „na jedno“, a vydrží do zavírací hodiny, „lak povídej.“ / Pokrčil jsem rameny. „Co chceš slyšet? Martin ti všecko řek, ne?“ / „Fakticky ti víc nevodnesli? Než tu televizi a magneťák?“ / „Připadá ti to málo? Pro tebe…

Více
  • 7. 10. 2024

O jednom nerozhodném zápase a podnikateli, jemuž nebylo dopřáno užívat si života / Ingmar s Holgerem se shodli na pokračování v započatém boji, tak prý nejlépe uctí Henriettinu památku. Holger 2 byl opačného názoru. Spokojil se však s dotazem, kdo teď bude podle nich živit rodinu. Ingmar se zamračil a přiznal, že měl poslední dobou šíleně moc starostí a neměl čas o tom zatím…

Více
  • 7. 10. 2024

Královna navštěvuje živé i mrtvé / Svítání příštího dne bylo horké a dusné. Královna královen se nechala vykoupat svými ženami, chvíli si hrála s Tatro a pak vzkázala SartoriIrvrašovi, aby za ní přišel do rodinné hrobky. / Tam vzdávala poslední poctu bratrovi. Brzy bude řádně pohřben ve správném zemském pásu. Tělo, zabalené do žlutého plátna, leželo na bloku lordryardryjského ledu. S žalem si všimla, že…

Více
  • 7. 10. 2024

DODATEK 5 /   / Kharnabhar /   / Kharnabhar je malou vesnicí v odlehlé oblasti Sibornalu. Vesnice vyrostla kolem pozoruhodného monumentu, Velkého kola Kharnabharu. Původně svaté místo nyní hostí kriminální živly. / Věhlas Velkého kola je celosvětový. Když SartoriIrvraš (v knize 2, na str. 202) přijede do Askitoše, spatří tam tapiserii s alegorickým vyobrazením Kola: „Znázorňovala velké kolo na rudém pozadí, které…

Více
  • 7. 10. 2024

KNIHA TŘETÍ /   /   /   /   / Komnata, ve které jsem ležel, byla vysoko v jedné z věží manteganského hradu. Z jejích oken bylo vidět na střechy vnitřního nádvoří, které bylo každý den zalité sluncem. I přes to, že mé okno bylo vysoko nad zemí, vyšplhal zimolez až k okennímu parapetu a ještě dál při hledání vhodných úchytů v ďolíčky rozbrázděném kamenném zdivu. Během mého pobytu v posteli… / …

Více
  • 7. 10. 2024

Pustiny /   / Pravidlo v Ubikacích často užívané radilo: „Dvakrát řež, jednou měř.“ Pasovalo ukvapenost na matku moudrosti a ti, kdo se považovali za chytráky, jednali vždycky bez rozvažování. Pokoušet se chovat jinak bylo obtížné už proto, že důvodů k rozhodování bylo pramálo a všem příslušníkům kmene naopak hrozilo, že se nikdy nevymaní z tupého stavu věčné nečinnosti. Marapper, mistr v šikovném…

Více
  • 7. 10. 2024

Dům pro budoucí nadaci stál poblíž Křižovnického náměstí. / Jeden hodný muž z magistrátu, za kterým jsem byl v převlečení za redaktora Chlupáče z časopisu Fleš, mi prozradil: „Největší problém, pane redaktore, je s restitucemi domů, u kterých se neví, jestli majitel žije či nežije. Dokud to nemáme úředně potvrzeno, nelze dům prodat… často ani pronajmout. Chátrají takové domy, chátrají, protože kde…

Více
  • 7. 10. 2024

Nestříleli po nás. Jednak jsem stoupal co nejstrměji a nejrychleji a měl jsem vypnuté reflektory, takže jsme ve tmě tvořili těžko zasažitelný cíl, jednak určitě měli příkaz neohrozit rukojmí, tedy Květu a mne. / Hlavně nepochybovali, že Krejčího stejně dostanou: jak jsem se mu snažil vysvětlit, vrtulník je na rozdíl od auta tak hlučný, že ho nelze přeslechnout a přehlédnout, zvlášť když na něj pořádám lov.

Více
  • 7. 10. 2024

„Ale já chci vidět, jak to tam vypadá! Nový kvartýr, to se přece musí oslavit! Měl bys udělat mejdan.“ / Zdenička se tvářila žádostivě a současně navrčeně. Jasně, ženská! Nový kvartýr, touha hnízdit. A pochopitelně hýřit. Veselit se do úmoru. / „Mejdlo můžeme udělat u tebe,“ navrhl jsem. / „To není ono,“ řekla rezolutně. „Když máš novej bejvák.“ / „Dobře, tak mejdlo uděláme, pozvi si nějaký…

Více
  • 7. 10. 2024

Než zakotvili v Tabulové zátoce, zemřel ještě jeden muž z posádky sira Francise a zbývající tak zeslábli, že nedokázali ani jít a museli se na horní palubu plazit po čtyřech jako nějaká zvířata. Krčili se tam ve špinavých roztrhaných hadrech a rukama si chránili oči před oslňující záplavou světla. Hal se ještě nikdy tak blízko k mysu Dobré naděje nedostal. Když vyjeli na výpravu na počátku války,…

Více
  • 19. 9. 2024

  / Právě když nosítka s veleknězem zastavila na nádvoří před schodištěm k Batiatově pracovně, vyšel ze dveří Sextus Fulvius v doprovodu kapujského prefekta Modesta. Prefektův obličej, až příliš podobný hlavě ovčí, se nadouvá vědomím řádně vykonané povinnosti; tvář Fulviova září vítězstvím. / Po prefektově zásahu se rozhostilo ticho. Gladiátoři, od včerejška rozhořčení a naleptaní a k tomu…

Více
  • 16. 9. 2024

  / Já se domnívám, že by bylo lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrála a aby falešně zpíval sbor, který bych řídil, a aby celý svět se mnou nesouhlasil a mluvil opačné věci, nežli abych já sám jediný byl se sebou v nesouladu a sobě odporoval. / – PLATÓN /   / Lucius Caecilius Metellus váhá nad listem senátu. / List je ostrý. Proč prý dosud nezakročil proti otrockým vzbouřencům, ačkoli obsazují v… / …

Více
  • 16. 9. 2024

[1] Místo výkonu trestu, Nápravně pracovní tábor. / [2] Podle svědectví Čechova byla carská katorga mnohem méně vynalézavá. V Alexandrovském vězení (Sachalin) mohli katoržnici ve dne v noci nejen vycházet na dvůr a na záchod (paraši tam ani neexistovaly), ale po celý den mohli – i do města! Takže skutečný smysl slova „katorga“, galeje – že veslaři musí být přikováni k veslům – pochopil pouze Stalin. / [3] Za…

Více
  • 16. 9. 2024

V roce tisícím devítistém čtyřicátém devátém jsme s přáteli přišli náhodou na pozoruhodnou noticku v časopise Příroda, vydávaném Akademií věd. Bylo tam drobným písmem napsáno, že na řece Kolymě byla při výkopech objevena podzemní ledová čočka, zmrzlý dávnověký potok – a v něm zamrzlí představitelé fosilní (několik desítek tisíc let staré) zvířeny. Tyto ryby či mloci se uchovali tak čerství, potvrzoval vědecký dopisovatel, že přítomní rozbili led a hned je s chutí snědli. / Nepočetní čtenáři časopisu byli jistě nemálo udiveni, jak dlouho se může rybí maso v ledu uchovat. Leč málokterý z nich mohl pochopit skutečný velkolepý smysl této neopatrné noticky. / My jsme jej pochopili hned. Viděli jsme před sebou živě celý ten …

Více
  • 16. 9. 2024