Ukázky

Příliš pozdě / Na ulici uspořádali neformální válečnou poradu. Sir James vytáhl z kapsy hodinky. / „Vlak do Holyheadu zastavuje v Chesteru ve 12.14. Když vyrazíte hned, mohli byste ten přípoj stihnout.“ / Tommy překvapeně vzhlédl. / „A je potřeba spěchat, pane? Dnes je teprve čtyřiadvacátého.“ / „Podle mě je vždycky dobře si přivstat,“ prohlásil Julius, než měl právník čas odpovědět. „Vyrazíme na nádraží…

  / „Takže už chápete, příteli,“ zeptal se Hercule Poirot, „že lži, kterých se lidé dopouštějí, jsou stejně užitečné jako pravda?“ / „A to vám zalhali úplně všichni?“ zajímal se Peter Lord. / Hercule Poirot přikývl. / „Ale ano! Ať z toho důvodu nebo z jiného, chápete. Ta jediná osoba, pro kterou byla pravda povinností a která na ní lpěla tak nedůtklivě a úzkostlivě — právě tato osoba pro mě byla…

Paní Oliverová seděla v autobuse. Byla trochu udýchaná, ale plná loveckého elánu. Ten, jemuž v duchu říkala Páv, šel trochu ostrým krokem. Paní Oliverová nebyla hbitý chodec. Sledovala ho po nábřeží ve vzdálenosti takových dvaceti yardů. Na Charing Cross nastoupil do podzemní dráhy. Paní Oliverová nastoupila také. Na Sloane Square vystoupil, paní Oliverová také. Čekala ve frontě na autobus asi na třetím nebo…

Poirot od přítele odešel spokojen s dosaženým výsledkem. Dostane potřebné informace, o tom nepochyboval. V superintendentovi vzbudil zájem. A jakmile se jednou Spence pustí po stopě, nepovolí. / Jeho pověst vysokého důstojníka kriminální policie mu jistě získala přátele mezi příslušnými složkami místní policie. / A teď přesně za deset minut — Poirot se podíval na hodinky — má schůzku s paní Oliverovou před…

II / Alfred Crackenthorpe měl byt ve West Hampsteadu ve velkém moderním domě typu těch trochu ledabyle postavených činžáků s velkým dvorem, na němž majitelé bytů parkují s jistým nedostatkem ohledu na ostatní. / Byt patřil k onomu druhu bytů se skříněmi ve zdi a zřejmě byl pronajímán se zařízením. Měl dlouhý stůl z překližky, který se sklápěl ze zdi, gauč a několik židlí podivných rozměrů. / Alfred… / …

Bylo spíš k sedmé hodině, když jsem se na cestě zpátky blížil k farní brance. Ještě jsem k ní nedošel, když se prudce otevřela a vyšel Lawrence Redding. Jakmile mě spatřil, zůstal stát a mě okamžitě vyvedlo z míry jeho vzezření. Vypadal jako člověk, který je na pokraji šílenství. Měl zvláštním způsobem vytřeštěné oči, byl smrtelně bledý a celý se křečovitě zachvíval. / Z čistá jasná mě napadlo,…

Poirot vyslovuje domněnku / Doktor Reilly vstal ze židle. Když byli všichni pryč, zavřel pečlivě dveře. Potom se tázavě podíval na Poirota a zavřel i všechna okna, vedoucí do nádvoří. Ta ostatní byla už zavřená. Potom se také vrátil na své místo ke stolu. / „Bien!“ řekl Poirot. „Nyní jsme privátní a nevyrušení. Můžeme hovořit volně. Vyslyšeli jsme, co nám řekli členové výpravy a — Ale jistě, ma soeur,…

Rose Humblebyová / Nějaký tichý zvuk ho přiměl, aby se prudce obrátil. Stála za ním dívka, pozoruhodně hezká, s hnědými vlasy zvlněnými kolem uší a s trochu plachýma tmavomodrýma očima. Než promluvila, maličko se v rozpacích zarděla. / „Vy jste pan Fitzwilliam, že?“ zeptala se. / „Ano. Já…“ / „Já jsem Rose Humblebyová. Bridget mi říkala, že… že znáte nějaké lidi, kteří znali mého tatínka.“ / Luke měl…

V jídelně předváděl Terry své nové vědecké znalosti. / „Olovnaté soli jsou rozpustnější ve studené vodě než v horké. Když se přidá jodid draselný, vytvoří se žlutá sloučenina jodidu olovnatého.“ / Podíval se zvědavě po matce, ale nevěřil v její zájem. / Podle jeho názoru ho rodiče hrozně zklamali. / „Vědělas to, mami?“ / „Já se v chemii vůbec nevyznám, můj milý.“ / „Můžeš si o tom něco přečíst,“…

Bobby právníkem / „Pan Hawkins?“ / „Ano,“ ozval se Bobby s hlasem poněkud utlumeným velkým soustem hemenexu. / „Máte telefon.“ / Bobby si rychle usrkl kávy, otřel si ústa a vstal. Telefon byl umístěn v potemnělé chodbičce. Zvedl sluchátko. / „Haló,“ ozval se hlas patřící Frankie. / „Ahoj, Frankie,“ pozdravil Bobby neopatrně. / „Tady je lady Frances Derwentová,“ ozvalo se chladně. „To je Hawkins?“ / „Ano, Vaše… / …

  / „Nuže, pokračujme,“ pronesl Poirot. „Máme ještě hezký kus práce před sebou. / Doktor Gerard se na to dívá z psychologického hlediska, tak se tedy na ten případ podívejme nyní také tak. Probrali jsme už všechna zjištěná fakta, sestavili jsme jednotlivé děje do chronologického pořadí, probrali jsme výpovědi a důkazy. / Ale teď je třeba, abychom se zabývali psychologickým rozborem paní Boyntonové samotné.…

II. /   / Nasledujúce ráno som sa pokúšal zavolať Lejeuna, ale nepodarilo sa mi to. Napriek ťažkostiam som však dostal na drôt Jima Corrigana. / „Tak čo je s tým psychologickým kanónom, ktorého si ku mne doviedol? Čo hovorí o Ginger?“ / „Má strašne veľa rečí. No myslím si, Mark, že sám nevie, kam z konopí. Veď vieš, že ľudia zvyknú chytiť zápal pľúc. Na tom nie je nič záhadné ani mimoriadne.“ / „Máš… / …

IV. / Pan Entwhistle si prohlížel Susan Banksovou, která se k němu nakláněla přes stůl a mluvila svým obvyklým živým způsobem. / Po Rosamundině kráse tu nebylo ani stopy. Ale byla to přitažlivá tvář a podle názoru pana Entwhistlea tato přitažlivost spočívala především v její vitalitě. Křivka úst byla štědrá a plná. Byla to ústa ženy a její tělo bylo rovněž výrazně ženské. Ale přitom mu Susan v mnoha…

  / Vždy jsem měl za to, že z mnoha dobrodružství, jimiž jsme se s Poirotem zabývali, nejvíce rozechvívajícím a dramatickým dobrodružstvím bylo naše pátrání po příčině řady podivných úmrtí, jež následovala po objevení a otevření hrobky krále Men-her-Ra. / Těsně po tom, kdy lord Carnarvon objevil hrobku Tut-ankh-Amenovu, Sir John Willard a pan Bleibner z New Yorku, provádějící vykopávky nedaleko Kaira, v…

III / Viktorie projevila zřejmou radost nad tím, že může znovu vyprávět svůj příběh. / „Nerada bych se dostala do nějakých nepříjemností,“ vysvětlovala. „Já sama jsem tam tu lahvičku nedala a nevím, kdo to tedy udělal.“ / „A vy si opravdu myslíte, že ji tam někdo dal?“ doléhal na ni doktor Graham. / „Inu — víte, pane doktore, někdo ji tam musel dát, když tam přece před tím nebyla.“ / „Ale vždyť ji mohl mít…