Bylo to na Silvestra. / Všichni starší členové společnosti, která se sešla na panském sídle Roystonu, seděli ve velké hale. / Pan Satterthwaite docela uvítal, že ti mladší už šli spát. Neměl mladé lidi příliš v lásce, zvlášť ne, když jich bylo moc pohromadě. Připadali mu nezajímaví a poněkud neotesaní. Chyběla jim ta pravá delikátnost, a jak stárnul, potrpěl si pan Satterthwaite na delikátnost čím dál víc. / …

Více
  • 22. 3. 2024

Pentličce zavířila hlavou změť divokých dohadů, jakou roli hrál asi velitel Haydock v Tommyho zmizení, ale rázně je zapudila. V této chvíli se potřebovala naprosto soustředit. / Pozná ji velitel nebo ne? To byla zajímavá otázka. / Obrnila se předem, aby na sobě nedala znát žádné překvapení nebo poznání, ať už před ní stane kdokoli, a mohla si tedy být poměrně jista, že přijala situaci zcela vyrovnaně. / Povstala ze…

Více
  • 22. 3. 2024

DRUHÝ MESIAC LETA / sedemnásty deň /   / 1 / Na druhý deň bola slávnosť nového mesiaca. Medzi Imhotepove povinnosti patrilo obetovať toho dňa v hrobke. Ahmose sa ponúkol, že vykoná tieto povinnosti za neho, ale Imhotep si nedal povedať. Odbil ho zamrmlaním, ktoré bolo len slabou paródiou na jeho niekdajšie spôsoby. / – Môžem sa ja spoľahnúť, že všetko bude, ako sa patrí, ak si na všetko nedohliadnem sám? Či som sa dakedy…

Více
  • 22. 3. 2024

Návštěva u slečny Peabodyové / „Je to opravdu nutné, vymýšlet si tak složité lži, Poirote?“ zeptal jsem se cestou z Graingerova domu. / Poirot pokrčil rameny. / „Pokud se člověk rozhodne lhát — všiml jsem si mimochodem vaší bytostné nechuti ke lži — no, co se mě týče, mně to žádné problémy nečiní…“ / „Všiml jsem si,“ přerušil jsem ho. / „…jak jsem poznamenal: pokud už se člověk rozhodne lhát, proč by…

Více
  • 22. 3. 2024

DRUHÝ DÍL /   / DRAHÝ PANE POIROTE, / plním svůj slib a posilám vám své vzpomínky na vše, co souviselo se smrtí Amyase Crala. Znovu připomínám, že po tak dlouhé době mi snad mnohé vypadlo z paměti, ale sepsal jsem vše tak, jak jsem nejlépe dovedl. / S úctou Váš Filip Blake /   / Poznámky o událostech, / které vedly k vraždě Amyase Crala / v září 19… /   / Mé přátelství se zesnulým začalo již v raném dětství. Panství…

Více
  • 22. 3. 2024

III / Viktorie projevila zřejmou radost nad tím, že může znovu vyprávět svůj příběh. / „Nerada bych se dostala do nějakých nepříjemností,“ vysvětlovala. „Já sama jsem tam tu lahvičku nedala a nevím, kdo to tedy udělal.“ / „A vy si opravdu myslíte, že ji tam někdo dal?“ doléhal na ni doktor Graham. / „Inu — víte, pane doktore, někdo ji tam musel dát, když tam přece před tím nebyla.“ / „Ale vždyť ji mohl mít…

Více
  • 22. 3. 2024

Paní Lorrimerová / Dům číslo 111 v Cheyne Lane byla malá, úhledná budova v klidné uličce. Dveře byly natřené černou barvou, schody pečlivě nabílené a mosazné klepadlo a klika se leskly v odpoledním slunci. / Otevřela postarší služebná v naškrobeném bílém čepci a zástěře. / Na Pohotovu otázku odpověděla, že jistě, paní je právě doma. / Následoval ji po úzkém schodišti nahoru. / „Koho mám ohlásit, pane?“ / … / …

Více
  • 22. 3. 2024

FANTASTICKÁ POVÍDKA / Slečně Angele Blanchové mohlo být asi tak pětatřicet. Nebyla nalíčena, tmavě hnědé vlasy byly uspořádány pečlivě, ale neslušivě. Střízlivá sukně a kabátek. / Slečna Blanchová byla prvním rokem v Meadowbanku, vysvětlovala. / „Není příjemné působit na škole, kde došlo k vraždě,“ řekla s nevolí. „Zdá se také, že v domě není žádné poplašné zařízení, a to je nebezpečné.“ / …

Více
  • 22. 3. 2024

  / Paní Bantryová přicházela s Adelaidou Jeffersonovou. Když se přiblížila k siru Henrymu, zvolala: „Vy jste tady?“ / „Ano, já osobně.“ Vzal ji za obě ruce a vřele je stiskl. „Nedovedu vám povědět, jaké mi to všechno dělá starosti, paní B!“ / Paní Bantryová řekla mechanicky: „Neříkejte mi paní B!“ a pokračovala: „Artur tu není. Bere to všechno příliš vážně. Přijely jsme sem se slečnou Marplovou…

Více
  • 22. 3. 2024

Plukovník Race bafal z dýmky a přemýšlivě se díval na George Bartona. / Znal George Bartona od jeho dětství. Bartonův strýček byl na venkově sousedem Raceových. Mezi oběma muži byl věkový rozdíl skoro dvaceti let, Raceovi bylo přes šedesát, měl vysokou vzpřímenou vojenskou postavu, opálený obličej, bělošedé, krátce přistřižené vlasy a pronikavé tmavé oči. / Mezi oběma muži nebyla nikdy žádná zvláštní…

Více
  • 22. 3. 2024

Tvář v okně / To, co se udalo následujícího dne, mám v paměti naprosto zamlžené. Bohužel jsem se probudil s horečkou. Tyto horečnaté stavy se mi vracejí v nejnevhodnější dobu od té chvíle, kdy jsem se nakazil malárií. / Následkem toho události onoho dne připomínají v mých vzpomínkách spíše noční můru — Poirot přicházel a odcházel jako jakýsi fantastický klaun, který se občas objeví v manéži cirkusu. / Měl…

Více
  • 22. 3. 2024

  / V protějším křídle budovy nám otevřela dveře služka. Byla vyděšená a tvářila se trochu pohrdavě, když spatřila inspektora Tavernera. / „Přejete si navštívit paní?“ / „Ano, prosím.“ / Uvedla nás do velkého salónu a odešla. / Měl stejné rozměry jako salón umístěný pod ním v přízemí. Byly tu barevné kretony jasných barev a pruhované hedvábné záclony. Nad krbovou římsou visel portrét, který upoutal…

Více
  • 22. 3. 2024

  / Hercule Poirot zamyšleně hleděl do tváře muže, sedícího za velkým mahagonovým psacím stolem. Zaznamenal husté obočí, sobecká ústa, násilnickou bradu a pronikavé vizionářské oči. Z jeho zjevu pochopil, proč se Emery Power stal velkým finančním magnátem. / A když jeho zrak spočinul na dlouhých, štíhlých, krásně tvarovaných rukách, ležících na psacím stole, pochopil rovněž, proč Emery Power získal…

Více
  • 22. 3. 2024

SNEHULIENKA A ŠÍPOVÁ RUŽENKA /   / Keď Thomas Royde vystúpil v Saltingtone z vlaku, na nástupišti ho čakala Mary Aldinová. / Pamätal sa na ňu len hmlisto a teraz, keď ju zazrel, všimol si dosť prekvapene, že sa potešila. / Oslovovala ho krstným menom. / „Som rada, že vás po toľkých rokoch zase vidím, Thomas.“ / „Pekné od vás, že ste ma pozvali. Dúfam, že vám nebudem na ťarchu.“ / „Ale kdeže. Naopak. Ste nám zvlášť…

Více
  • 22. 3. 2024

Pan Waterhouse nejistě přešlapoval na schodech domu ve Wilbraham Crescent 18 a pak se nervózně obrátil ke své sestře. / „Víš jistě, že to zvládneš?“ zeptal se pan Waterhouse. / Slečna Waterhouseová zasupěla s jistou nevolí. / „Opravdu nevím, o čem mluvíš, Jamesi.“ / Pan Waterhouse omluvně vzhlédl. Díval se omluvně tak často, že to byl téměř jeho stálý výraz. / „Jen jsem myslel, drahá, vzhledem k tomu, co se stalo…

Více
  • 22. 3. 2024