Ukázky

II / „Je to asi marné,“ řekl Giles Gwendě, „ale člověk nikdy neví. Myslím, že bychom ho o to neměli žádat písemně. Zajdeme tam osobně a zapůsobíme kouzlem osobnosti.“ / Vilu Kalkatu obklopovala pečlivě upravená zahrada, a také obývací pokoj, kam byli uvedeni, působil stejnou úpravností, i když byl trochu přeplněný. Čpělo to tu pastou na parkety, všechna mosaz se jen leskla, okna zakrývaly těžké nabírané…

Na okamžik se odmlčel. / „Přišel jste za mnou —“ / Poirot to nedořekl. / Spence vzhlédl. Potemněl teď ve tváři. Byla to typická venkovská tvář, nevýrazná, uzavřená, s bystrýma a přitom poctivýma očima. Byla to tvář muže, který má své zásady a jakživ se netrápí sebepodceňováním, ani si neláme hlavu dlouhými úvahami, co je vlastně správné a co ne. / „Jsem u policie už dlouho,“ pravil. „Viděl jsem hodně…

„A jak si na to, Jane, vlastně přišla?“ / Slečna Marplová si dala s odpovědí na čas. Zamyšleně si prohlédla oba přítomné. Dnes ještě o cosi štíhlejší a křehčí Carrie-Louisu a starého muže s širokým milým úsměvem a bílými hřebíkovitými vlasy. Dr. Galbraith, biskup z Cromeru. / Biskup vzal ruku Carrie-Louisy do své. / „To všechno byl pro tebe, milé dítě, jen veliký zármutek a veliký otřes.“ / … / …

25. prosince /   / I / V prosluněném jasu vánočního poledne se Hercule Poirot procházel zahradami Gorston Hallu. Sídlo samotné bylo rozlehlou, solidně budovanou stavbou bez zbytečných nároků na architektonické vyjádření. / Zde na jižní straně se rozprostírala široká terasa, ze strany chráněná stříhaným tisovým plotem. Z mezer mezi dlažebními kameny vyrůstaly drobné rostlinky a podél celé terasy byly pravidelně…

„Jsem ráda, že už jsem zase tady,“ řekla paní Bantryová, „i když jsem se měla skvěle.“ / Slečna Marplová s pochopením přikývla a vzala z ruky přítelkyně podávaný šálek s čajem. / Když plukovník Bantry před několika lety zemřel, paní Bantryová Gossington Hall včetně značného množství k němu patřících pozemků prodala a pro sebe si ponechala bývalý domek vrátného, nevelkou stavbu s rozkošným… / …

  / I / Vzhled Dayas Hallu nepochybně hodně utrpěl válkou. Kdysi šlechtěné trávníky dnes bujně přerůstaly okrasné květinové záhony, z kterých se marně hlásilo o své právo několik pozůstalých trsů původní květeny. Zato však veškerému zahradnímu pleveli se nesmírně dařilo. / Ale zeleninová část zahrady nesla známky úzkostlivé péče. Zatrpkle vyhlížející starý muž se zadumaně skláněl nad rýčem. Nikdo…

  / I. / „Par ici, Madame.“ / Po nástupišti pařížského nádraží Gare de Lyon se vydala za nosičem prohýbajícím se pod tíhou zavazadel vysoká dáma v norkovém kožichu. / Mladá žena měla na hlavě tmavohnědý háčkovaný baret, stažený na stranu tak, že jí částečně zakrýval ucho i oko. Na druhé straně odhalovala pokrývka hlavy půvabný profil s poněkud vzhůru zvednutým nosíkem a zlaté kudrlinky, jež se vinuly…

Do domu vstoupila první paní Folliatová a Poirot ji následoval. Byl to elegantní dům, krásně vyvážený. Paní Folliatová vešla dveřmi po levé straně do malého, kouzelně zařízeného obývacího pokoje a dál do velkého salonu, který ležel za ním. Ten byl plný lidí, kteří jako by právě v té chvíli hovořili všichni najednou. / „Georgi,“ řekla paní Folliatová, „tohle je monsieur Poirot, který byl tak laskav,…

Sutton Chancellor / Poté, co Pentlička opustila dům u kanálu, vydala se pomalu po klikaté, úzké cestě směrem, který ji údajně měl dovést do vesnice zvané Sutton Chancellor. Byla to velice opuštěná cesta. Nebyly odsud vidět žádné domy, jen zablácené vjezdy na pole. Provoz tu byl minimální – potkala pouze jeden traktor a jeden nákladní automobil, jehož korba hrdě hlásala, že veze Potěšení hospodyňky, což bylo…

2 /   / Doktor Armstrong vyšel z jídelny a znovu zamířil na terasu. / Soudce teď seděl v křesle a flegmaticky hleděl na moře. Vlevo stáli Lombard a Blore a mlčky kouřili. / Stejně jako před chvílí doktor zaváhal. Jeho oči spočinuly na soudci Wargravovi. Potřeboval se s někým poradit. Dobře věděl, že soudce má bystrý a logický mozek. A přece stál nerozhodně. Pravda, soudce je inteligentní, ale je to už starší pán. A…

2 / O tři dny později napsala slečna Marplová panu Broadribbovi. Byl to velmi krátký dopis, ve kterém se držela přísně věci. /   / Vážený pane Broadribbe, / uvážila jsem Váš návrh a sděluji Vám, že jsem se rozhodla nabídku, učiněnou zemřelým panem Rafielem, přijmout. Udělám, co bude v mých silách, abych vyhověla jeho přání, ačkoliv si nejsem úspěchem příliš jista. Není mi opravdu příliš jasné, jak bych…

  / I kdybych byl spravedlivý, / za svévolníka mě prohlásí má ústa. /   / … hned se všeho toho trápení zas lekám, / neboť vím, že trest mi nepromineš. /   / JÓB

Kapitola dvacátá / „To bylo od slečny Hobhousové velice chytré,“ poznamenal inspektor Sharpe. Jeho hlas zněl obdivně a málem otcovsky. / Zamíchal pasy, které držel v ruce, jako karbaník, který rozdává karty. / „Peníze, to je vždycky složitá záležitost,“ řekl. „Strávili jsme spoustu času běháním z jedné banky do druhé. Všechny transakce dobře utajila — myslím finanční transakce. Řekl bych, že by se za pár…

Velvyslancovy boty /   / „Milý hochu, milý hochu,“ řekla Pentlička a zamávala vdolečkem se silnou vrstvou másla. / Tommy ji chvíli pozoroval, pak se mu tvář rozzářila širokým úsměvem a on zabrumlal: / „Člověk musí být skutečně velice opatrný.“ / „Správně,“ kývla potěšené Pentlička. „Uhodl jsi to. Já jsem slavný doktor Fortuně a ty jsi superintendant Bell.“ / „A proč jsi Reginald Fortuně?“ / „No, abych…

V jídelně předváděl Terry své nové vědecké znalosti. / „Olovnaté soli jsou rozpustnější ve studené vodě než v horké. Když se přidá jodid draselný, vytvoří se žlutá sloučenina jodidu olovnatého.“ / Podíval se zvědavě po matce, ale nevěřil v její zájem. / Podle jeho názoru ho rodiče hrozně zklamali. / „Vědělas to, mami?“ / „Já se v chemii vůbec nevyznám, můj milý.“ / „Můžeš si o tom něco přečíst,“…