Louis Martin se probudil v pooperačním pokoji a nejprve měl dojem, jako by mu někdo spálil krk letlampou. Už dříve ho bolelo v krku, ale nikdy se to ani trochu nepřiblížilo bolesti, kterou cítil, když se ted po operaci pokusil polknout. A aby to bylo ještě horší, v ústech měl sucho jako na Sahaře. / Sestra, která se zničehonic objevila u jeho postele, řekla, že bolest je dúsledkem endotracheální trubice, kterou mu anesteziolog vsunul před operací do…

Více
  • 13. 5. 2023

„PROMIŇTE,“ řekl Jack Stapleton s falešnou zdvořilostí snědému pákistánskému taxikáři. / „Vylezl byste laskavě z vozu. abychom si mohli pořádně promluvit?“ / Jack narážel na skutečnost, že se před něj taxikář na křižovatce Šestačtyřicáté ulice a Druhé avenue bezostyšně nacpal. Na oplátku mu, když oba zastavili na rohu Čtyřiačtyřicáté na červenou, kopl do dveří taxíku. Jack seděl na horském kole, na němž denně dojížděl do práce. / Tenhle dnešní ranní konfl…

Více
  • 13. 5. 2023

8. BŘEZNA 1997, 16:40 / BATA, ROVNÍKOVÁ GUINEA Letecká společnost používala malá, stará soukromá letadla. přesně ty letouny, které se Jackovi zjevovaly ve zlých snech o jeho mrtvé rodině. / Let nebyl snadný. Letadlo se soustavně vyhýbalo bouřím, jejichž shluky mračen se pohybovaly v barevném spektru od šlehačkově bílé až po temně fialovou. Neustále se blýskalo a turbulence byly silné. / Předchozí část cesty byla jako sen. Let z New Yorku do Paříže byl hla…

Více
  • 13. 5. 2023

PONDĚLÍ, 18. ŘÍJNA, 18:15 / CURT seděl za volantem svého pickupu a Steve ho z donucení provázel. Odbočili z Ocean Parkway na Oceanview Avenue a hledali Oceanview Lane. „Proboha!“ poznamenal Steve, když si prohlížel okolí. „Celý život jsem žil v Brooklynu a tohle jsem nikdy neviděl. Vypadá to tu jako někde v Karolíně.“ / „Člověk by myslel, že už to konečně někdo zbourá a postaví tu věžáky,“ souhlasil Curt. „Dívej se, jestli neuvidíš Oceanview Lane. / Musí …

Více
  • 13. 5. 2023

6.45 / Bylo jasné ráno bez mráčku, takové, kdy je vzduch svěží a má téměř lahodnou chuť Obrysy i těch nejvzdálenějších hor byly jasně viditelné. Obvykle suchou zem pokrývala chladivá rosa, která zářilajako tisíce diamantů. / Beau stál a kochal se tím pohledem. Měl pocit, že něco podobného vidí poprvé v životě. Nechtěl věřit, že škála barev, kterými hrály hory v dálce, může být skutečná. Divil se, že si toho nikdy nevšiml. / Měl na sobě volnou košili a dží…

Více
  • 13. 5. 2023

Pondělí, později dopoledne / MALÝ budík na Marshině pracovním stole oznámil konec padesátiminutového sezení s Jasperem Lewisem, problematickým a zlostným patnáctiletým chlapcem, kterému již na bradě začínaly rašit první vousy. / Hrbil se na židli přímo proti Marshe a tvářil se znuděně. Jeho problém byl, že se skutečně řítil po hlavě do nesnází. / „Ještě jsme nehovořili o tvém pobytu v nemocnici,“ řekla Marsha. Na klíně držela rozevřené desky s chlapcovými…

Více
  • 13. 5. 2023

6 / Piedmont / V 9.59 téhož dne odstartoval od tajného hangáru MSH-9 z Vandenbergu turbohřídelový vrtulník K-4 a zamířil na východ směrem k Arizoně. Start od hangáru MSH-9 nařídil Manchek, protože se obával, že by oblečení posádky mohlo vyvolat nežádoucí pozornost. Ve vrtulníku totiž seděli tři muži – pilot a dva vědečtí pracovníci – a všichni byli oblečeni do průhledných nafukovacích obleků z umělé hmoty; vypadali v nich jako obtloustlí Marťané, ne…

Více
  • 13. 5. 2023

Pak jsem též usnul. Herger mne probudil těmito slovy: „Musíš kvapně přijít.“ Nyní jsem zaslechl zvuk vzdáleného hromu. Pohlédl jsem měchýřovým oknem[51] a ještě nebyl rozbřesk, leč uchopil jsem svůj meč; po pravdě jsem usnul ve svém brnění, nechtělo se mně ho sejmout. Pak jsem spěchal ven. Byla to hodina před rozbřeskem a vzduch byl mživý a hustý, vyplněný hromem vzdáleného dusotu kopyt. / Herger mně pravil: „Wendol se blíží. Démoni vědí o smrtelnýc…

Více
  • 13. 5. 2023

7. Třetí renesance / Nepříčetné blábolení utichlo. Křehké tělo padlo zpátky na pohovku a vrásčitá tvář se znovu stala nehybnou maskou. / „Všichni jsou takhle šílení?“ zeptal se Peyton nakonec. / „Ale on není šílený.“ / „Jak to myslíš? Samozřejmě že je!“ / „Je už v transu mnoho let. Představte si, že byste odjel do vzdálené země, úplně změnil svůj způsob života a zapomněl na všechno, co jste kdy věděl o svém předchozím životě. Nakonec byste si na něj nevzpomínal…

Více
  • 13. 5. 2023

Henry Cooper byl na Měsíci už skoro dva týdny – než zjistil, že něco nehraje. Nejprve měl jenom těžko definovatelné podezření, druh předtuchy, které novinář z vědecké rubriky nebere příliš vážně. Koneckonců sem přišel na přímou žádost Organizace Spojených národů pro kosmický výzkum. Lidi z UNSRO vždycky měli pro novináře pochopení, zejména před projednáváním rozpočtu, když přelidněný svět křičel po dalších dálnicích a školách a podmořských …

Více
  • 13. 5. 2023

Dodnes mám rozpis na první den práce v Sheppertonu toho mrazivého 29. prosince 1965. Ze sentimentálních důvodů – a protože je zcela jistě zajímavý i pro nevědomé obyvatele toho předpeklí zvaného kdysi (jednou z hollywoodských dračic) „neceluloidový svět“ – bych ho tady rád přetiskl. Existuje jen málo způsobů, jimiž by bylo možné tak dobře vystihnout tu spoustu práce za scénou, kterou stál každý záběr. / PRVNÍ NATÁČECÍ DEN / HAWK FILMS LTD – DOPLNĚNÝ RO…

Více
  • 13. 5. 2023

DESET STUPŇŮ RICHTERA /   / Nadace / 3. června 2058, kolem poledne /   / Crane si dokázal přesně vzpomenout, kdy poznal, že jeho život je u konce. Stalo se to na jaře roku 2055. Jednoho dne se začal prohrabovat starými krabicemi a vytahovat na světlo všechny čestné dary, ceny a medaile za zásluhy, které nashromáždil za dobu delší než půl století, za všechen ten čas, kdy se snažil zkrotit své démony. Většinu významných ocenění dal zarámovat a rozvěsil …

Více
  • 13. 5. 2023

„Myslím,“ prohodil Jerry Garfield a vypnul motory, „že tady náš výlet končí.“ / Trysky vespod utichly s jemným povzdechem a průzkumné vznášedlo Toulavý křáp, zbavené vzduchového polštáře, se sneslo na rozeklaná skaliska Hesperské náhorní plošiny. / Dál to už nešlo, ani trysky, ani pásy S-5 – jak zněl oficiální název Toulavého křápu – nedokázaly vyšplhat na příkrý svah, který ležel před nimi. Jižní pól Venuše byl odsud vzdálený jenom na padesát kilometr…

Více
  • 13. 5. 2023

Kapitán Bert Darryl se těšil na klidnou plavbu. Jestli existuje na světě nějaká spravedlnost, určitě by si ji zasloužil. Posledně to byla podivná záležitost s policií u ostrova Mackay, předposledně skála u ostrova Lizard, která nebyla zakreslená v mapách, a ještě předtím příhoda s mladým bláznem, který bez váhání vystřelil z harpuny na pětimetrového žraloka. Ten ho potom vláčel po celém mořském dně. / Podle vzhledu svých klientů usoudil, že jsou to …

Více
  • 13. 5. 2023

Když Nick po setkání s Amandou a srážkou s Gretou vešel do svého bytu, kontrolka na záznamníku blikala. Pytel s trojzubcem odložil do přístěnku a zapnul záznamník. Na malém třípalcovém monitoru se objevila Julianne. Nick se usmál. Julianne vždycky nechávala všechny vzkazy, byť byly sebekratší, na videu. / „Je mi líto, Nicku, ale tví zákazníci z Tampy, kteří si chtěli pronajmout loď na zítřek a neděli, právě volali a zrušili to. Říkali, že slyšeli př…

Více
  • 13. 5. 2023