Nechť není pochyb o tom, že jsem shromážděním našich předků, arénou, v níž se střídají o mé okamžiky. Jsou mými buňkami a já jsem jejich tělem. To je ta favraši, o které mluvím, duše, společné nevědomí, zdroj archetypů, skladiště vší bolesti i radosti. Já jsem jejich možnost probuzení. Moje samhadi je jejich samhadi. Jejich zkušenosti jsou moje! Jejich koncentrované znalosti jsou mým dědictvím. Ty miliardy jsou mnou jediným. / UKRADENÉ DENÍKY /   / P…

Více
  • 13. 5. 2023

Svah u velkého vodopádu, který vede do údolí Nevia, měří tisíc stop a je víc než strmý; útes byl převislý a bylo třeba dostat se dolů po provaze, pomalu, jako když pavouk snová sítě. Ale radím vám, nedělejte to; působí to závrať a mně to skoro stálo ty vynikající lívance. / Pohled je ohromující. Vodopád je vidět ze strany, voda přepadává do prostoru aniž by máčela útes; padá tak daleko, že se zaclání ještě před tím, než dosáhne paty vodopádu. Když o…

Více
  • 13. 5. 2023

Příští večer, 3. prosince 1970, jsem vystoupil z taxíku jeden blok od Milesova domu; přijel jsem dost brzy, protože jsem si přesně nepamatoval, v kolik hodin jsem tam dorazil poprvé. Když jsem přicházel k domu, byla už tma, ale u chodníku jsem viděl jen jeho auto, takže jsem se vrátil asi sto metrů zpátky na místo, odkud jsem mohl příslušný kus chodníku pozorovat, a čekal jsem. / O dvě cigarety později jsem viděl, jak tam zajelo nějaké další auto, z…

Více
  • 13. 5. 2023

Byli jsme dva a motali se ve Vicksburgu. Texasko-chicagské hranice byly z obou stran zavřené, a navíc po celé délce. Rozhodla jsem se, že to zkusím přes řeku. Samozřejmě, že Vicksburg je pořád ještě Texas, ale pro mě to byl především velký říční přístav vedle Impéria. Místo, s nímž jsem v duchu počítala. Zvláště, když se tady vesele pašuje oběma směry. / Stejně jako dávná antická Galie je i Vicksburg rozdělen do tří částí. Dolní město, přístav hned …

Více
  • 13. 5. 2023

jockaira (nebo žokajra, jak někteří říkali) předala KOLONISTŮM CELÉ MĚSTO. Tato úžasná spolupráce spolu se zjištěním, že takřka každý člen Howardových Rodin touží po pevné půdě pod nohama a svěžím vzduchu v plicích, značně urychlily přesun z lodi na zem. Odhadovalo se, že tento přesun zabere minimálně jeden pozemský rok a že probuzení hibernovaných spáčů bude moci probíhat jen tak rychle, jak se bude dařit umisťovat je na planetě. Ale limitujícím…

Více
  • 13. 5. 2023

„COŽE?“ / „Říká vám to jméno něco?“ / „No samozřejmě, že ano.“ S úžasem pohlédl na Thorbyho. „Není tu žádná podobnost.“ / „Řekl jsem, že je adoptovaný. Plukovník si ho osvojil na Jubbulu.“ / Plukovník Brisby zavřel dveře. Pak promluvil ke Krausovi: „Plukovník Baslim je mrtev. Lépe řečeno, ‚nezvěstný, prohlášen za mrtvého‘. Jsou tomu již dva roky.“ / „Vím o tom. Chlapec žil se mnou. Nejsou-li podrobnosti plukovníkovy smrti známy, mohu je poskytnout.“ / „Byl jste je…

Více
  • 13. 5. 2023

„Nemůžeme ven!“ / Čtyři vozy byly starší a pomalejší, nedělaly ani třista padesát kilometrů v hodině. Dali je dopředu, ať udávají tempo. Kolem půlnoci se jednomu z nich porouchal motor a museli ještě zpomalit. Okolo jedné vysadil úplně; bylo nutno zastavit a rozdělit pasažéry do ostatních vozů, což bylo v mrazu dost riskantní. / MacRae a Marlowe nastoupili zpět do velitelského vozu, který jel jako poslední. Doktor pohlédl na hodinky. „Ještě plánujete z…

Více
  • 13. 5. 2023

Doniger was walking around in his office, mouthing the words to his speech, practicing his hand gestures, his turns. He had a reputation as a compelling, even charismatic speaker, but Kramer knew that it didn’t come naturally. Rather, it was the result of long preparation, the moves, the phrasing, the gestures. Doniger left nothing to chance. / At one time, Kramer had been perplexed by this behavior: his endless, obsessive rehearsal for any public a…

Více
  • 13. 5. 2023

6.45 / Bylo jasné ráno bez mráčku, takové, kdy je vzduch svěží a má téměř lahodnou chuť Obrysy i těch nejvzdálenějších hor byly jasně viditelné. Obvykle suchou zem pokrývala chladivá rosa, která zářilajako tisíce diamantů. / Beau stál a kochal se tím pohledem. Měl pocit, že něco podobného vidí poprvé v životě. Nechtěl věřit, že škála barev, kterými hrály hory v dálce, může být skutečná. Divil se, že si toho nikdy nevšiml. / Měl na sobě volnou košili a dží…

Více
  • 13. 5. 2023

Pondělí, později dopoledne / MALÝ budík na Marshině pracovním stole oznámil konec padesátiminutového sezení s Jasperem Lewisem, problematickým a zlostným patnáctiletým chlapcem, kterému již na bradě začínaly rašit první vousy. / Hrbil se na židli přímo proti Marshe a tvářil se znuděně. Jeho problém byl, že se skutečně řítil po hlavě do nesnází. / „Ještě jsme nehovořili o tvém pobytu v nemocnici,“ řekla Marsha. Na klíně držela rozevřené desky s chlapcovými…

Více
  • 13. 5. 2023

6 / Piedmont / V 9.59 téhož dne odstartoval od tajného hangáru MSH-9 z Vandenbergu turbohřídelový vrtulník K-4 a zamířil na východ směrem k Arizoně. Start od hangáru MSH-9 nařídil Manchek, protože se obával, že by oblečení posádky mohlo vyvolat nežádoucí pozornost. Ve vrtulníku totiž seděli tři muži – pilot a dva vědečtí pracovníci – a všichni byli oblečeni do průhledných nafukovacích obleků z umělé hmoty; vypadali v nich jako obtloustlí Marťané, ne…

Více
  • 13. 5. 2023

Pak jsem též usnul. Herger mne probudil těmito slovy: „Musíš kvapně přijít.“ Nyní jsem zaslechl zvuk vzdáleného hromu. Pohlédl jsem měchýřovým oknem[51] a ještě nebyl rozbřesk, leč uchopil jsem svůj meč; po pravdě jsem usnul ve svém brnění, nechtělo se mně ho sejmout. Pak jsem spěchal ven. Byla to hodina před rozbřeskem a vzduch byl mživý a hustý, vyplněný hromem vzdáleného dusotu kopyt. / Herger mně pravil: „Wendol se blíží. Démoni vědí o smrtelnýc…

Více
  • 13. 5. 2023

Sto let už se něco podobného očekávalo, a falešných poplachů odeznělo za tu dobu také dost. Když však k té události posléze došlo, bylo přesto celé lidstvo zaskočeno. / Rádiový signál ze směru Alfa Centauri byl tak mohutný, že byl prvně zjištěn jako interference v běžném rozhlasovém vysílání. Nesmírně to překvapilo především všechny radioastronomy, kteří tolik desetiletí pátrali po zprávách cizích inteligencí z kosmu tím spíše, že trojitý systém Alf…

Více
  • 13. 5. 2023

Tenhle příběh by měl vyprávět někdo jiný, kdo rozumí tomu komickému druhu fotbalu, jaký se hraje dole v Jižní Americe. U nás doma v Moscow ve státě Idaho míč popadneme a pak se s ním běží. V té malé, ale bohaté republice – budu jí říkat Perivie – ho kopou sem tam nohama. A to ještě není nic proti tomu, co tam dělají se soudcem. / Hasta la Vista, hlavní město Perivie, je pěkné moderní město nahoře v Andách, skoro dvě míle vysoko nad mořem. Je velice …

Více
  • 13. 5. 2023

Babička soudila, že nápad je to úplně strašný; jenže ona pamatovala ještě doby, kdy existovali lidští sluhové a služky. / „Jestli si myslíš,“ bručela, „že budu v jednom domě s opicí, tak se moc mýlíš.“ / „Nebuď taková staromódní,“ odpověděla jsem. „Koneckonců Dorcas není žádná opice.“ / „A tak co je to vlastně zač, ta Dorcas, nebo to Dorcas?“ Zašustila jsem stránkami katalogu Společnosti pro biologické inženýrství. „Poslechni si to, babi,“ řekla jsem. „Su…

Více
  • 13. 5. 2023