Kniha třetí
Kapitola čtrnáctá
DOTŘESY
Washington, D.C.
13. dubna 2026, dopoledne
Kondor Mohammeda Ishmaela vznešeně kroužil mezi vzdušnými komíny nad Constitution Avenue a z výšky sledoval Cranea a jeho kavalkádu, která projížděla hlavní třídou k budově Kapitolu. Washington D.C., město duchů.
Za poslední rok se mnohé změnilo - a každá změna s sebou nesla další překvapení. Když Li Cheun v únoru loňského roku osobně oznámil prezidentovi Spojených států, že na Mississippi žádné zemětřesení nebude, nemohl tušit, že za necelých třicet šest hodin přijde o život - a že dokonce zemře vlastní rukou.
Zkáza na Reelfootu byla v mnoha oblastech tak zničující - a ve značné míře se tak stalo vinou nečinného přihlížení pana Li - že dřív, než skončil den D, bylo již zřejmé, že pro rok 2025 vykáže společnost Liang Int. America pasivní bilanci, vůbec poprvé za celou dobu svého působení v Severní Americe.
Tváří v tvář finančním analýzám a projekcím se pan Li zachoval jako čestný muž. Polil se Sternem, vstoupil doprostřed svého milovaného dioramatu, cvakl zapalovačem a proměnil sám sebe v živoucí pochodeň. Podle názoru Mui Tsaa to byl velice uvážlivý čin. Liova smrt umožnila firmě pokračovat v činnosti bez větších změn. Kdyby býval odešel do exilu nebo byl uvězněn, přísná nařízení Liang Int. by vyžadovala, aby provedli změny všech kódů.
Mui Tsao pak bez úhony přežil řádění firemní inkvizice, především díky tomu, že předložil hlášení, která odesílal na ústředí v Pekingu a ve kterých označoval jednání pana Li jako „stále neuváženější“. Obvinil mrtvého také ze „samolibosti a nepružnosti“ v obchodním jednání a přísahal, že on sám bude vyrovnanějším, liberálnějším a ústupnějším šéfem, který za rok dovede Liang Int. America zpátky k vrcholu prosperity. To poslední byla samozřejmě lež a všichni to věděli, ale základním kamenem teorie obchodu je optimismus.
Mui okamžitě jmenoval svou harpyji z řad zaměstnanců společnosti, ambiciózního mladíka jménem Tang, který tvrdě naléhal, aby Liang začal konkurovat koncernu Yo-Yu na poli mozkových čipů. Měl na tom značný osobní zájem, protože sám patřil mezi dvouportové „chippies“.
Holá pravda byla taková, že impérium Liang se zvolna hroutilo vlastní vahou, a zemětřesení na Reelfootu společně s více než osmi sty doprovodných otřesů tento proces pouze urychlilo.
V roce 2011 vykoupil koncern Liang všechny americké dluhy, všechny směnky. V podstatě mu patřila celá země a všechny vládní daně a poplatky směřovaly na splacení úroků z ohromné částky, kterou Amerika dlužila firmě Liang Int. - přestože nepatrný podíl z celkové sumy daní se musel použít na financování různých programů ve prospěch občanů. Liang Ameriku nejen vlastnil a vykořisťoval, ale dokonce ani neměl zájem zachovat vnější zdání státní samostatnosti. Vzhledem k tomu, že koncern představoval de facto vládu, v okamžiku, kdy udeřila katastrofa na Reelfootu, zůstal mu v ruce Černý petr.
Reelfoot byl dost silný, aby skácel i většího obra. Hlavní otřes se na Richterově stupnici vyšplhal k téměř maximální hodnotě 8,5 stupně. Memphis se už nikdy nevynořil ze dna Mississippi, přestože řeka ještě celé tři měsíce po zemětřesení stále měnila koryto. Tam, kde stávalo město, teď zůstala jen vzpomínka a loviště potápěčů, pátrajících po zapomenutých pokladech.
Little Rock a Paducah zkázu přežily, zůstaly však neobyvatelné. Nashville byl těžce poškozen, stejně jako Louisville, Evansville a Carbondale. V St. Louis se řeka přehnala městem v podobě vlny nesmírných rozměrů, slavný Vítězný oblouk srazila přímo do samotného města a budovy v centru srovnala se zemí. V Kansas City se řeka Quay rozlila po okolí a v jejím dravém proudu utonulo víc lidí, než kolik jich zahynulo přímo při zemětřesení. Jezero Michigan se také vylilo z břehů a záplavová vlna společně s následnými otřesy skácela v Chicagu dvě černé věže mrakodrapu v Dearbornu, kde sídlila správa Liang Int.
Knoxville, Lexington, Frankfort, Indianapolis, Fort Wayne, oba Springfieldy (v Missouri i …
