Ukázky

„Proč to tak září?“ zašeptal Dras. / „Možná je rád, že nás vidí,“ odpověděl jsem. Jak jsem asi měl vědět, proč září? / „Je bezpečné dotknout se té skříňky?“ zeptal se rychle Algar. / „Nejsem si jist,“ odtušil jsem. „Orb sám je nebezpečný. O skříňce to nevím.“ / „Jeden z nás ji bude muset stejně otevřít,“ řekl Algar. „Torak na nás mohl nastražit léčku. Skříňka může být klidně prázdná a Orb schovaný kdovíkde.“ / Věděl jsem, kdo má otevřít skříňku a vyjmout Orb. Z…

Král Eldrig z Šereku byl starý muž s bílými vlasy i vousy. Stál u okna a pozoroval deštěm bičovaný přístav v Rivě. Bylo to asi dva týdny potom, co jsme se pokusili zachránit poslední drasnijské uprchlíky. „Ty ho znáš, Belgarate,“ řekl. „Jak vůbec myslí? Co udělá příště?“ / „Myslím, že se neptáš toho pravého muže, Eldrigu,“ pronesl hořkým tónem Rhodar. V mnoha směrech teď Rhodar z Drasnie vypadal jako zlomený muž, který žil jenom pro pomstu. „Svatý B…

Jednoho dne koncem příštího léta připlul do přístavu Anrak. Všimla jsem si, jak se za ta léta změnil. Někteří muži zestárnou skokem, ale Anrak se měnil postupně. Bratranec Železnéh pěsti, Býčí Šíje a Hbité nohy měl již sice šedivé vlasy, ale stále působil mladistvím dojmem. Sešli jsme se společně s Kamionem a Daranem v zasedací komnatě v jedné z mnoha věží v citadele. Do té jsme se museli uchýlit, když jedno z mnoha Kamionových dětí začalo šmejdi…

Nejkratší cesta na Ostrov větrů vede přes Zemi Ulgů. Většina citlivějších lidí se snaží tomuto území za každou cenu vyhnout, ale my jsme velmi spěchali. Navíc jsme letěli několik set metrů nad lovišti různých Algrotů, Hrulginu a Eldrakynů. Když jsme přelétali Prolgu, setkali jsme se s hejnem harpyjí, což bylo samo o sobě dost podezřelé, protože pokud si vzpomínám, tak se s nimi dosud nikdo nesetkal. Jejich napůl lidský vzhled z nich dělá bytosti,…

MURGOSKÝ HÁBIT BYL zhotoven z černé, drsné látky, v níž byl přímo nad Garionovým srdcem vetkán podivný červený symbol. Oděv páchl kouřem a čímsi ještě méně příjemným. Kousek pod levým podpaždím měl malý, zubatý otvor a tkanina kolem něj byla mokrá a lepkavá. Garionovi se z toho dělala husí kůže. / Kráčeli rychlým krokem vzhůru prostorami pro otroky, které zabíraly poslední tři patra, s kápěmi hábitů hluboko staženými do očí. Chodby byly sice „osvětl…

ZBROJÍŘ DELBAN BYL DRSNÝ HOLOHLAVÝ MUŽ s širokými rameny, velikýma mozolovalýma rukama a medvědím vousem. Byl to řemeslník a umělec, jenž neměl úctu naprosto k nikomu. Se’Nedra záhy poznala, že je zcela nemožný. / „Nedělám brnění pro ženy,“ byla jeho první odpověď na nabídku, kterou mu, doprovázená Durnikem, v jeho dílně dala. Otočil se k ní zády a začal hlasitě tlouci do plátu žhavé oceli. Trvalo nejméně hodinu, než jej donutili o tom alespoň přemý…

NADRACKÝ HVOZD NEBYL STEJNÝ JAKO arendský les daleko na jihu. Ale jeden od druhého se lišil jen nepatrně, a tak Garionovi trvalo několik dní, než na jednotlivé rozdíly mohl ukázat prstem. Například stezka, kterou jeli, nepůsobila stálým, neměnným dojmem. Pohybovali se však natolik roztroušeně, že se do lesní jílovité půdy nebořili. V Arendském lese byly stopy lidské činnosti téměř na každém kroku, zde si člověk připadal jako narušitel, i když je…

„CO SI TEN CHLAP MYSLÍ?“ vybuchla královna Porenna v pro ni tak netypickém záchvatu hněvu. „Zcela jasně jsem mu nařídila, aby se připojil k nám.“ / Silkoví ztuhly rysy. „Myslím, že jsme se měli nepředvídatelnému generálu Haldarovi podívat na chodidlo, jestli tam náhodou nemá ten výmluvný znak,“ nadhodil. / „To nemyslíš vážně!“ utrhla se Porenna / „Vědomě porušil tvé rozkazy, Porenno, a udělal to takovým způsobem, aby ohrozil tebe i nás všechny.“ / „Věřte, že…